Bez knihy si život neumím představit, říká plzeňská knihařka Jana Trnková

Ovšem pokud ji autor pojme jako umělecké dílo. Plzeňanka Jana Trnková pracuje na takovýchto dílech už více než deset let. Průřez svou tvorbou představuje na své nové výstavě v plzeňské Galerii Visio Art. Vernisáž se koná dnes v 17 hodin.

Trnkové třetí, zato nejrozsáhlejší samostatná výstava nese název Kvadratura kruhu: kniha mezi uměním a řemeslem. V galerii totiž nejsou jen knižní vazby, ale například i obrazy, grafiky, knihařské papíry, šperky a další objekty, které více či méně pojí čtverec a kruh.

„Když se řekne kvadratura kruhu, tatínek mě opravuje a snaží se mi vysvětlit, jak to vlastně geometricky je… Pro mě to ale představuje jakousi nedefinovatelnost pojmu umělecká knižní vazba v kontextu dnešního pohledu na knihu a na umění. Já totiž balancuji na hranici mezi knižní vazbou a volným uměním," vysvětluje Trnková s tím, že výstava je jakousi směsí, a netýká se tedy čistě jen knižní vazby.

Kroniky, fotoalba, pohádky…

Ta je však její podstatnou částí, což je pro dnešní dobu příznačné. Umělecká knižní vazba totiž podle Trnkové prožívá v posledních letech jakousi renesanci. Lidé mají zájem o vazbu knih, které například vydali v malém nákladu a jimiž chtějí obdarovat své blízké. Podobně je to u fotoalb nebo třeba kronik.

„Poptávka určitě roste. Hodně knihařských dílen před lety zaniklo, ovšem kdo si ji udržel a má ji vybavenou, nemá dnes o práci nouzi. Lidé si nechávají dělat alba, chtějí též opravovat rodinné kroniky. V pěkné vazbě chtějí mít například i staré pohádky, které po někom zdědili a považují je za své rodinné zlato," vysvětluje Trnková. Spousta lidí se též vrací k tištěným fotografiím. „Jak je to přeci krásné, když vytáhnete rodinné fotoalbum po prababičce a můžete jím listovat. Na chvíli se zastavíte, zavzpomínáte. To se nedá srovnat s fotografiemi někde na cédéčku," je přesvědčená Trnková.

Obor věnující se knižní vazbě prožívá podle Trnkové v různých dobách své slabší a silnější periody. „Určitě nezaniká a nezanikne, akorát se různě přelévá," vysvětluje Trnková.

Práce na knižní vazbě podle ní vyžaduje zručnost, trpělivost i cit. „Sama tíhnu k textilním technikám, snažím se, aby třeba bylo viditelné šití. Myslím, že vazbu samotnou to hodně obohacuje. Kniha samozřejmě pořád musí fungovat i technicky," objasňuje autorka.

Při práci vychází 
z ducha knihy

Každý knihař by pak při své práci měl vycházet z ducha knihy. „Bývá to například i kritériem výtvarných soutěží, kterých se zúčastňuji. Ideální je knihu přečíst nebo vycházet z typu ilustrací, které jsou uvnitř," říká Trnková.

V této souvislosti pak sama sebe označuje jako knihomola. „Bez knihy si svůj život už neumím představit," svěřuje se matka tří dětí. Jejími fanoušky na literárním poli jsou tato díla: Sto roků samoty od Gabriela Garcíi Márqueze, 1Q84 japonského autora Haruki Murakamiho a Svět podle Garpa amerického spisovatele Johna Irvinga.

Ovšem zpátky k výstavě. Kromě obrazů a grafik návštěvníka zaujmou i další originální objekty. Významný soubor tvoří například kokony zavěšené ze stropu, které představují volnou ilustraci ke knize 1Q84. Nepřehlédnutelným prvkem jsou též lahve se vzkazy. V sedmasedmdesáti lahvích se nacházejí česky a anglicky psané texty. „Jsou to různé myšlenky a citáty z knížek či písniček, které mě zaujaly," přibližuje Trnková. Vysvětluje také, že právě vzkazy v lahvi sama považuje za věc, která ještě patří do jejího oboru, ačkoli mnozí už by s tím nesouhlasili. „Je to právě o tom balancování mezi knižní vazbou a volným uměním," uzavírá.