Během hlídky najede strážník až sedmdesát kilometrů

Lidé na Doubravce jej znají a mnozí z nich na něj dokonce zamávají, když ho zahlédnou. Řeč je o dvaapadesátiletém strážníkovi plzeňské městské policie Františku Tejmlovi z tamější služebny. Čím si zasluhuje takovou pozornost? Hlídkuje na kole. Během osmihodinové pracovní směny je přitom schopný najezdit až sedmdesát kilometrů. Je ovšem nutné přiznat, že Tejml je vášnivým cyklistou i ve svém volném čase. Za rok najezdí na patnáct tisíc kilometrů a před čtrnácti lety najel během roku dokonce 41 tisíc kilometrů. Ale zpět k jeho práci. Část směny totiž naše redaktorka absolvovala na kole s ním.

Vyrážíme

Je pondělí, půl hodiny před polednem a my vyrážíme na hlídku od doubraveckého obvodního oddělení. Pojedeme zkontrolovat okolí nově vybudovaných lobezských jezírek. Potkáváme několik lidí se psy, maminky s kočárky a babičku s vnoučaty. „Teď už je to dobré, ale v létě, když projekt dokončovali, tady byl zákaz vstupu a kolem byla páska. Lidé sem i přesto chodili, takže jsme je museli vyhánět. Na jednu stranu se nedivím, protože byla velká vedra, na stranu druhou to ještě nebylo dokončené a mohlo se tu ledacos přihodit," vysvětluje Tejml.

Pokračujeme dál a přes Rolnické náměstí míříme k lobezské střelnici. Nedaleko odsud totiž stanují bezdomovci. Asfalt pod koly brzy mizí a my jedeme po nepříliš pohodlné travnaté cestě mezi keři.

Černá skládka

Po chvíli nacházíme malou černou skládku, kterou tvoří matrace, různé hadry a to, co zbylo ze sekačky na trávu. Slézáme z kola. „Teď to musím nafotit. Až přijedu na služebnu, všechno to sepíšu. Na místo pak zpravidla vyráží úklidová četa," vysvětluje Tejml.

Pravděpodobně se jedná o nepořádek po bezdomovcích. Jejich stany jsou od nás asi dvě stě metrů. „Často tady nacházíme různý nepořádek," krčí rameny Tejml. S bezdomovci má podle svých slov mnoho zkušeností. Stany byly například v Bukovci a dalších okrajových částech města. „Největší problém je, že po nich zůstávají kvanta odpadků," popisuje strážník.

Skupinku bezdomovců již pravidelně potkává také na konečné trolejbusu. Nedávno tu jeden z nich zemřel, takže když tudy pak projíždíme, nemůžeme si nevšimnout pietního místa se svíčkami.

Ale zpátky do Lobez. Kousek od střelnice někdo vyvrátil dopravní značku. Praxe je stejná. Místo fotíme a pak odjíždíme. Po chvíli se z vysílačky dozvídáme, že kdesi kolem horní části Rokycanské třídy se toulá malý pejsek. To ale přenecháváme kolegům.

Na Jateční

Zanedlouho vyjedeme na Letné a míříme k nechvalně proslulému pavlačovému domu na Jateční třídě. „Neustále je tady problém s nepořádkem, ať už jde o různé části spotřebičů, skříňky či rozbité sklo," říká Tejml. Až na pár střepů z rozbitých oken je tady dnes relativně slušně uklizeno.

Teď zamíříme ke svatému Jiří. Malebné místo na louce u řeky pod kostelem často vyhledávají rybáři. Je sice pracovní den, krátce po poledni, ale když přijedeme ke kostelu, mohu se na vlastní oči přesvědčit, že na kousku řeky čeká na příležitost hned několik rybářů. „Častokrát jsme tu řešili to, že někteří si dojeli po louce až k vodě autem, což nejde, protože je to městská zeleň. U kostela je parkoviště, tam musí vůz nechat a ten kousek dojít pěšky," vysvětluje Tejml. Tentokrát jsou všichni vzorní, takže s nikým nic řešit nemusíme.

Dál míříme na Červený Hrádek. Během cesty se ovšem z vysílačky dozvídáme, že na čtvrté poliklinice měl nějaký muž napadnout ženu. Vracíme se tedy zpět a během chvíle jsme u polikliniky. Stánkař před budovou o ničem neví. O žádném incidentu neví ani nikdo uvnitř polikliniky. Jedeme tedy za budovu, ale ani tady nejsme úspěšní. „I tohle se stává. Naší povinností ale je všechna oznámení prověřit," vysvětluje Tejml. Sám se právě chystá vrátit na služebnu, aby udělal potřebnou administrativu. Naše cesta se v tuhle chvíli rozděluje a já mířím do redakce podělit se o své zážitky s papírem, respektive počítačem. A můžu říct, že to bylo poučné.