Během divoké honičky ohrožující ostatní motoristy byl totiž postřelen do krku z policejní pistole. S cynickou nadsázkou (jíž se někdy při poslouchání argumentů zaznívajících v jednací síni těžko ubránit) by mu tak bylo možno přiznat polehčující okolnost: ušetřil za výjezd záchranné služby.

Ukázalo se, že muž, který má v rejstříku trestů již 19 záznamů souvisejících zejména s delikty majetkového a drogového charakteru, seděl v mazdě bez dokladů s neoprávněně namontovanými lucemburskými poznávacími značkami. V autě, které převáželo pervitin a také krabice s léky sloužícími jako surovina k výrobě této drogy.

Vše jen pro vlastní potřebu, zdůraznil Hamberger soudu. Sám byl pod vlivem pervitinu a za volant usedl navzdory platnému zákazu řízení. Právě jeho porušení bylo údajně důvodem, proč nerespektoval signál k zastavení a 50 minut ujížděl.

Na počátku si ho všimla hlídka pražských strážníků, když v Holešovicích projel – prý omylem – zákazem vjezdu; na konci se už za ním hnaly vozy policistů z Prahy, středních i západních Čech. Podle obžaloby ujížděl zběsile a divoce, dokonce až 200kilometrovou rychlostí: červená nečervená, protisměr neprotisměr, nedbaje na ohrožení okolí. Na dálnici údajně na policisty opakovaně najížděl a způsobil srážku služebních vozidel.

Po pervitinu se prý umí ovládat

Nad takovým popisem svého úprku ale obžalovaný vrtí hlavou. Ano, jel rychle – to se dělá, když se ujíždí – ale dával prý pozor, aby nikomu neublížil. „Snažil jsem se jet tak, abych nehavaroval," vypověděl.

Ani na dálnici si podle svých slov nepočínal nebezpečně: riskantní manévry podle něj přinášelo objíždění policistů u zátarasů a pak kličkování ve snaze uniknout kulkám uniformovaných střelců, kteří si podle Hambergerových slov „rádi bouchnou".

A to, že byl pod vlivem drog? Žádný problém! „Vím, jak se na pervitinu chovám – a umím se ovládat," nabídl obžalovaný jasné stanovisko.

Vyjádřil se i k tomu, proč ujížděl i se střelným zraněním a skončil až v plzeňské fakultní nemocnici. Jel dál, protože ve zpětném zrcátku viděl, že rána moc nekrvácela a ani příliš nebolela. Cíl si vybral jednak proto, že znal cestu, jednak z toho důvodu, že spoléhal na kamery a svědky v areálu nemocnice – a očekával, že policisté se kvůli tomu tudíž nebudou moci chovat brutálně. „V tom jsem se ale spletl," poznamenal v jednací síni.

V případě odsouzení za pokus o obecné ohrožení a další čtyři závažné trestné činy může být ve hře až 20letý, a dokonce i výjimečný trest.