K tomu se Šafář odvolal poté, co jej na tři roky do žaláře poslal plzeňský okresní soud za to, že loni v říjnu spolu se svým kamarádem vjel do vrat borské věznice. Verdikt se zdál obžalovanému moc tvrdý.

Šafář se u soudu hájil tím, že všechno bylo dílem náhody a že byl opilý. Podle soudu ovšem ve vězení chtěl tímto nestandartním způsobem navštívit svého syna, který si odpykává trest za pokus vraždy.

Vše začalo na chatě u hracholuské přehrady. Tam Šafář popíjel onen říjnový večer se svým kamarádem. Možná to bylo i vlivem vypitého alkoholu, ale brzy se mu v hlavě zrodila myšlenka, že by mohl navštívit svého potomka. Usedl tedy, už značně opilý, do auta a spolu se svým známým se vypravil do Plzně. „Chtěl jsem od jednoho známého dozorce dozvědět, jak se synovi daří. Protiprávní jednání jsem v úmyslu neměl," řekl obžalovaný soudu.

Ten mu však neuvěřil. Podle prvotního verdiktu, který u plzeňského okresního soudu padl koncem letošního února se Šafář měl proti vratům věznice rozjet úmyslně hned dvakrát.

„Je nepochybné, že úmyslně najel do brány věznice, chtěl projevit odpor proti tomu, že někdo drží jeho syna," uvedl ve čtvrtek předseda odvolacího senátu Petr Poledne. Zároveň však vysvětlil proč původní rozsudek zmírnil. Prvoinstanční soud totiž auto, se kterým obžalovaný zdemoloval vězeňská vrata, považoval za útočnou zbraň. Podle Poledneho není možné auto považovat za útočnou zbraň v případě, pokud by jím Šafář útočil proti tělu někoho, tedy tělesné integritě člověka, nikoli proti budově.

Šafářovi navíc přitížilo, že v době spáchání činu byl v podmínce. Tu si vysloužil za to, že před šesti lety při sexuálních hrátkách skoro uškrtil osmnáctiletého mladíka, kterého předtím přizval do „trojky" s ním a svojí manželkou. Tento podmíněný trest se v nejbližší době stane nepodmíněným a připočítá se ke čtvrtečnímu verdiktu. Ten je podle soudu konečný.