Každý rok evidují policisté případy, kdy se lidé rozhodnou z nejrůznějších důvodů ukončit sami svůj život. Statistiky sebevražd z roku 2009 ukazují na rizikové zimní měsíce, kterými jsou především listopad, prosinec a leden.

„V loňském roce si v západních Čechách vzalo život celkem 152 lidí. Nejčastěji šlo o věkovou skupinu 50 až 60 let a 40 až 49 let. Nejčastějším zjištěným motivem byly psychické starosti, konflikty, existenční problémy a fyzická onemocnění. Policisté jsou jedni z prvních, kteří dorazí k sebevrahovi a snaží se jej udržet naživu. Policie má své vyškolené pracovníky, jejichž úkolem je pomoci v takovéto těžké životní situaci. Velmi často policisté riskují svůj vlastní život pro záchranu jiného života, který se rozhodl sebevrah ukončit,“ vysvětlila Irena Lavičková z preventivně informačního oddělení policie.

Příčin, proč se člověk rozhodne ukončit svůj život, může být mnoho. Většinou se jedná o více pohnutek najednou a velmi často jde o poslední kapku v moři problémů. Pozornost by měla být věnována především lidem, kteří procházejí nějakou životní krizí, jako je ztráta zaměstnání, ztráta partnera nebo blízké osoby, konflikty v rodině a podobně. Motivem však může být také duševní nebo fyzická nemoc. V tomto ročním období se k problémům může ještě přidat depresivní nálada ze špatného počasí a pocit osamocení v období svátků.

Známé rčení „Kdo o sebevraždě mluví, nikdy ji nespáchá“, není podle odborníků pravda. „Alarmujícími znaky úmyslu spáchat sebevraždu jsou například myšlenky týkající se konkrétního plánování sebevraždy, kdy, kde a jakým způsobem odejít ze světa. Připravování si dopisu na rozloučenou, náhlé urovnávání vztahů s okolím, obstarávání si léků a podobně. V tomto období si jedinec již na myšlenku sebevraždy natolik zvykl, že ji zabudoval do žebříčku svých hodnot a často o ní hovoří,“ pokračovala Lavičková.

Lidé, kteří se dostanou do tak náročné životní situace, kdy začnou uvažovat o ukončení svého života, potřebují zjistit, že jejich problém má řešení, že každý problém má řešení a že na něj nejsou sami. Je vhodné se obrátit například na linky důvěry, centra krizové intervence, psychologická pracoviště nebo na linky tísňového volání.

„Osamocení je jedním z rizikových faktorů, proto je třeba věnovat pozornost rozvedeným a ovdovělým lidem. Rizikovým faktorem může být i vlastnictví zbraně nebo dostupnost nebezpečných léků. Po oběšení je zastřelení legálně drženou zbraní nejčastějším způsobem spáchání sebevraždy. Také závislost na alkoholu nebo na jiných návykových látkách je jedním z rizikových faktorů. Dále to může být nevyléčitelná nemoc doprovázená silnými bolestmi,“ uvedla Lavičková.

Člověk zabývající se myšlenkami na sebevraždu ztrácí zájem o přátele, uzavírá se sám do sebe, ztrácí zájem o své koníčky, studium nebo práci, zbavuje se věcí, které jsou mu nejdražší, a přestává pečovat o svůj zevnějšek.

Bohužel známe i sebevraždy, kterým se nijak předejít nedá. Jsou to spontánní rozhodnutí. Jde o sebevraždy ve zkratu, kdy se člověk náhle rozhodne a co nejrychleji chce svůj cíl naplnit. Právě taková smutná událost se stala na konci září, kdy 28letý muž vyskočil z okna domu v Plzni na Borech. „Milovali jsme se, plánovali společnou budoucnost. Byl to momentální zkrat v hlavě. Nedokážu si to vysvětlit,“ řekla tehdy 27letá manželka zemřelého.