Mezi nimi pět příbramských geologů, kteří v okolí Tachova prováděli průzkum ložisek uranu. Na své kolegy, vrstevníky a kamarády si včera přijel zavzpomínat Jaroslav Kaše, který měl štěstí a před 41 lety přežil.

Tenkrát mu byla jednadvacet let a s geology pracoval v rámci náhradní vojenské služby. „U geologického průzkumu nás tady na Tachovsku tehdy bylo patnáct a nocovali jsme právě v ubytovně Plastimatu," řekl Deníku.

Výbuch, který se stal největší katastrofou svého druhu v České republice, jich nepřežilo pět. Dalších pět vyvázlo relativně bez zranění, pět zbývajících skončilo v nemocnici.

„V první chvíli jsem nevěděl, co se děje. Strašná rána, pak se všechno začalo trhat, panely bortit. Čekal jsem, kdy nám něco spadne na hlavu," popisuje stále živé okamžiky.

Pan Jaroslav spal se dvěma dalšími kolegy v pokoji v prvním patře u hlavního schodiště. „Měli jsme štěstí. I nám potom říkali, že tam byla stavba konstrukčně trochu zesílená."

Z ubytovny se trojice geologů dostala vyraženým oknem sama. „Ani si nevzpomínám, jak jsme vylezli. Okno tam nebylo, byli jsme v prvním patře, ale nějak jsme se ocitli venku."

Byli oblečeni jen v pyžamech, lidé z okolních domů jim dávali teplé oblečení, aby neprochladli. „Pět našich kolegů ale nepřežilo. Panu vedoucímu bylo tehdy třiatřicet, byl hodný, správný chlap, měl tři děti. Ostatní, tři chlapci a jedna dívka, byli všechno moji vrstevníci," vzpomíná Jaroslav Kaše.

Do Tachova se dostal za těch 41 let od výbuchu jen jednou, ale k pomníčku, který byl na místě bývalé ubytovny instalován, se poprvé podíval včera. Tragické chvíle i vzpomínky na kamarády se mu znovu vynořily. „Je dobře, že tu pomníček stojí, možná mohl být trochu výraznější, ale důležité je, že lidé na tuto tragédii nezapomínají," okomentoval. Pětice geologů, kteří spolu s dalšími desítkami osob při výbuchu v ubytovně zahynuli, je pohřbena na hřbitově v Příbrami.