Šampionem se devětadvacetiletý olympionik z Plzně stal premiérově v Telči. Ve finiši porazil svého kolegu z reprezentace Jana Čelůstku o 11 vteřin a vystřídal ho na trůnu. Třetí skončil Lukáš Kočař.

Získat české zlato a k tomu skalp Čelůstky, před šampionátem považovaného za největšího favorita, to už je důvod k oslavám. Jaké byly ty vaše?
Téměř žádné. S výsledkem i s výkonem jsem pochopitelně spokojený, ale protože v závěru týdne závodím v Číně o body do olympijské kvalifikace, není na slavení čas.

Co rozhodlo o vašem triumfu 
v Telči?
Byl jsem o něco rychlejší než Čelda (smích). Ale možná i to, že jsem se vrátil dřív z vysokohorského soustředění. Zatímco já přípravu v italském Livignu skončil už před týdnem, Honza se vrátil domů z Tater až nyní. A své udělalo i panující vedro.

Vám tropické teploty při závodě vyhovují?
Dříve jsem je rád neměl, ale nyní to tak hrozné nebylo. Na italské Grand Prix bylo ještě větší horko, přes čtyřicet stupňů, a zvládl jsem to.

Kdy se souboj o titul zlomil definitivně ve váš prospěch?
Teprve v závěru. Po celkem pohodovém plavání, kdy jsem se držel v čele vedoucího balíku, jsem do toho šlápl na kole a napálil jsem i první ze tří běžeckých okruhů. V tréninku teď desítku běhám kolem jednatřiceti minut, takže jsem si věřil a také jsem byl před Čelůstkou o dvacet vteřin. Jenže dokud nejste v cíli, není nic rozhodnuto a Čelda začal můj náskok stahovat.

Dolehla na vás krize?
Ve třetím kole mě začaly chytat křeče, musel jsem zpomalit a Honza mě skoro doběhl. Jenže vidina titulu a moji příznivci u trati mi nedovolili něco zabalit. Ještě jsem se kousl a bylo z toho vítězství. Těší mě o to víc, že jsem do Telče původně ani nechtěl jet.

Co bylo příčinou váhání?
Po startu na olympiádě v Londýně bych nechtěl chybět ani na dalších hrách v Riu. Jenže tam je nutné se kvalifikovat a já zatím nepřidal na konto ani bod. Dvakrát ze čtyř startů ve Světovém poháru jsem sice skončil v bodované třicítce, ale stejně jsem vyšel naprázdno. Nevešel jsem se totiž do pětiprocentního limitu za časem vítěze. Teď jsem proto v tréninku vše podřídil startu v Číně a trenéra (Zbyška Zemana – pozn. aut.) jsem musel přemlouvat, aby mě do Telče pustil.

Kde se čínský díl Světového poháru koná?
V Jiayuguanu v provincii Gansu. Kdesi ve vnitrozemí u mongolských hranic daleko od Pekingu, na náhorní plošině ve výšce šestnácti set metrů kdesi . Dosud tu pořádali jen závod Asijského poháru, ale patrně mají dost financí, takže se tu teď koná svěťák. Jen let do místa závodu trvá pětadvacet hodin.