„Sezona byla dlouhá a úspěšná. Pro mě přímo průlomová,“ prohlásil před odletem šestadvacetiletý silničář o čtvrtém roce působení na elitní scéně Pro Tour.

„Mohu být spokojen jak s prací pro tým, tak s individálními výsledky,“ pokračoval člen americké stáje Columbia Highroad. Excelentní časovkář a tempař.

Raboňovy výkony zastínil už jen jiný Plzeňan – sedmý muž Světového žebříčku Roman Kreuziger.

Při etapách Okolo Romandie se tihle reprezentanti dokonce střetli o žlutý dres lídra. Raboň dominoval v časovkách, Kreuziger v kopcích a byl znovu lepší. I tak má Raboň na co vzpomínat

Uznale o vás mluvil i Rolf Aldag, jeden ze sportovních šéfů stáje Columbia…
To samozřejmě potěší. Letos jsem konečně dostal příležitost vystoupit z role domestika, pomocníka hvězd, a využil jsem jí. Čtyři závody jsem vyhrál, desetkrát jsem skončil do třetího místa a potvrdil, že se mnou tým může počítat.

Hlavně v časovce, v níž patříte ke světové špičce…
Podle týmových šéfů jsem zúročil ty stovky kilometrů, které jsem předtím jako domestik odšlapal na špici ve větru. Proto jsem prý teď schopný jet padesát kilometrů v kuse tak rychle.

A přišla z vedení stáje nějaká odezva?
Už v červnu jsem s týmem podepsal novou dvouletou smlouvu, což je výrazná změna oproti minulosti. To jsem přicházel na řadu někdy v srpnu, září a byl rád za prodloužení kontraktu o další rok.

Polepšil jste si významně také finančně?
Určitě. I proficyklistika je byznys a platí tu pravidla poptávky a nabídky. Vyhrajete, jste víc na očích, zvýší se zájem i z jiných stájí a tím cena jezdce. Nemohu si stěžovat.

Kterého z výsledků si nejvíce považujete vy osobně?
Těžko soudit co je víc. Dny ve žlutém trikotu na Romandii, což je závod Pro Tour, nebo výhry v časovkách. Vážím si třeba výkonu v dlouhé časovce na Dauphine Libere. V generálce před Tour jsem sice skončil čtvrtý, ale deset vteřin před Contadorem, který potom Tour vyhrál. A minutu před Valverdem, letošním vítězem Vuelty. To už prostě není náhoda, a proto jsem také věřil, že na mistrovství světa mohu být v desítce.

Jenže ve švýcarském Mendrisiu jste nakonec mezi časovkáři skončil devatenáctý…
Neklaplo to podle představ, ale nepropadl jsem. Povedla se mi první část sezony, ta druhá už tak výrazná nebyla. Do účasti na Vueltě mi vpadla nemoc. Sice jsem se zlepšoval, v závěrečné časovce jsem byl čtrnáctý s malým odstupem za nejlepšími, ale další posun výš už nepřišel.

Kolik kilometrů v sezoně jste vůbec odšlapal?
Celkem mám najeto dvaatřicet tisíc kilometrů, z toho je dvanáct třináct tisíc závodních.

Pořádná štreka, plus minus sto kilometrů denně…
Občas také dvě stě.

Kolo vám tak nyní asi neschází?
No, je sice doma zaparkované, ale pokud by bylo slušné počasí, tak bych klidně vyjel. S tím problém nemám. Pořád mám v sobě touhu vyhrávat, a to bez práce nejde.

Už tušíte, co vás čeká v příští sezoně?
Zatím přesně ne, ale svou vizi mám. Letos mi třeba těsně unikla nominace na Tour, kde jsem ještě nestartoval, a to chci změnit. Z týmu navíc odchází asi devět jezdců včetně osobností jako Lövkvist či Burghardt. I to je šance pro mě, abych měl zase víc volnosti a zažil třeba ještě lepší sezonu, než byla ta letošní.