VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na první šampionát jsme jeli jako outsideři, říká Karel Čermák

Plzeň – Současní čeští házenkáři mu můžou závidět, protože má čtyři medaile ze světových šampionátů. Bývalý házenkář Karel Čermák byl členem národního týmu v polovině 50. a na počátku 60. let minulého století, kdy reprezentace vozila domů cenné kovy.

17.4.2017
SDÍLEJ:

LEGENDA. Karel Čermák během udílení cen Nejlepší sportovec 2016 v Měšťanské besedě, kde bývalý vynikající házenkář získal ocenění plzeňská sportovní legenda. Foto: Deník / Říský Milan

O takových úspěších se současné generaci může jen zdát. Na letošním mistrovství světa ve Francii naše reprezentace chyběla. Sedmaosmdesátiletý rodák ze Sedlce u Starého Plzence se věnoval i hokeji, ale od přestupu do Dukly Praha v roce 1951 už hrál jen házenou. „Do Prahy si mě vzali kvůli házené, moje výsledky v hokeji nebyly závratné a navíc v Praze nebyla hokejová Dukla,“ vysvětlil Čermák, který je od minulého čtvrtka oficiálně plzeňskou sportovní legendou.

Na vyhlášení ankety Nejúspěšnější sportovec 2016 jste byl zařazen mezi plzeňské sportovní legendy. Jaký je to pocit?
Těší mě, že po dlouhých letech od konce mé aktivní kariéry si někdo vzpomněl, že v té době jsme pro slávu plzeňského sportu něco udělali.

Vzpomněl jste při přebírání ocenění na nějaký okamžik kariéry?
Těch okamžiků bylo hodně, protože čtyřikrát jsem startoval na mistrovství světa, vyhrál jsem Pohár mistrů evropských zemí. Takže během té krátké chvíle nelze na všechno vzpomenout.

Co se vám vybaví z prvního mistrovství světa v roce 1954?
To bylo první mistrovství od roku 1938. Hrálo se ve Švýcarsku a odjížděli jsme tam jako úplní outsideři. Ve skupině jsme měli Dány a Švédy, což byla evropská špička, ale nám se podařilo Dány porazit. Šampionátu se zúčastnilo jen šest mužstev ve dvou tříčlenných skupinách. Postoupili jsme z druhého místa, ze druhé skupiny šlo dál Švýcarsko, které jsme v souboji o bronz porazili. Takže to bylo překvapení.

O čtyři roky později jste přivezli stříbro.
Mistrovství světa se konalo v NDR. Ve finále jsme prohráli se Švédy. Švédský trenér byl správný chlap. V roce 1961 jsme letěli společně a Švédové se na letišti hrnuli do letadla, ale jejich trenér je zastavil a řekl, že mistři světa mají přednost. Tipoval nás na mistry.

Na šampionátu 1961 jste nakonec skončili opět druzí. S Rumuny jste prohráli 8:9 v prodloužení.
Zápas začal později, protože utkání před námi se prodlužovalo. Náš brankář Franta Arnošt chytal s kontaktními čočkami, které si nasazoval aspoň půl hodiny přes zápasem. Jenže kvůli prodloužení se protáhlo i finále s Rumuny a Arnošt pak říkal, že už neviděl.

V roce 1955 jste reprezentoval na mistrovství světa v házené s jedenácti hráči. Jak na to vzpomínáte?
Jedenáctky jsme do té doby nehráli na mezistátní úrovni, ale pouze v republice. Měli jsme fotbalového brankáře a všichni nás zase podceňovali a nebrali vážně. My jsme ale porazili Maďary a prohráli s Dány. O třetí místo se hrálo se Švédy v Mönchengladbachu a my je porazili.

Jaký byl rozdíl mezi házenou v sedmi a jedenácti hráčích?
Hrálo se na fotbalovém hřišti a bylo to fyzicky náročnější. Brankoviště, odkud se mohlo střílet, bylo jedenáct metrů od tyče. Západní družstva více méně hrála osobní obranu, to znamená, že měla pět obránců a pět útočníků, takže útočníci se do brány nedostali a obráceně. Jenže my jsme bránili i útočili v deseti a tím jsme všechny vyvedli z míry. Na mistrovství světa jsme měli výhodu, že s námi hrál Vašek Eret, který měl ránu jako z děla a jeho střelu brankář těžko chytal. Navíc on měl ještě takový zvláštní způsob střelby, z čehož byl soupeř nešťastný.

Na klubové úrovni máte titul z Poháru mistrů evropských zemí s Duklou Praha z roku 1957. Co stálo za tímto úspěchem?
V té době už patřilo Československo ke světové špičce. Kromě nás v ní byli ještě Němci a Švédové. Úspěchy z mistrovství světa se nám podařilo potvrdit v poháru. Jelikož národní mužstvo bylo tvořeno z více než padesáti procent házenkáři Dukly Praha, tak bylo i nutné, abychom se probojovali do finále Poháru mistrů evropských zemí.

V pařížském finále jste se utkali s Örebro. Očekávalo se, že ho porazíte?
Když jsme se dříve se spoluhráči setkávali, tak jsme na to hodně vzpomínali. Ve finále se střetly celky ze Švédska a Československa, tedy zemí ze světové špičky. Samozřejmě jsme do Paříže neodjížděli s ambicemi na vítězství, protože jsme několikrát proti Švédsku hráli za národní mužstvo a věděli jsme, co nás čeká. Örebro tvořilo základ švédské reprezentace. Mám jednu veselou příhodu z Paříže…

Povídejte.
Jeden z nejmenovaných spoluhráčů v letadle pravil, že na gymnáziu studoval francouzštinu. Jirka Vícha mu opáčil, že nám bude dělat tlumočníka. Po utkání jsme jeli na oficiální banket. Po zápase má člověk hlavně žízeň, ale obsluha nám nejprve přinesla předkrm, pak polévku a Jirka říká, už aby přinesli pivo a dotyčnému spoluhráči nařídil, aby u vrchního objednal pivo. Spoluhráč zavolal číšníka a začal se s ním bavit, ale rozhovor nevypadal na to, že by si vzájemně rozuměli. Číšník se uklonil a odešel. Spoluhráč Víchovi hrdě oznámil, že mu pivo zařídil. Jenže číšník nepřinesl pivo, ale v šálku polévku a nalil ji Víchovi do talíře.

Jak jste se dostal do Dukly Praha?
Do roku 1949 jsem hrál ve Šťáhlavech, kde jsem začínal v dorostu asi roku 1947. Před tím jsme hráli v Sedlci jako žáci. Po maturitě v roce 1949 jsem přestoupil do Gottwaldova, kde jsem hrál dva roky a získal titul přeborníka Československa. Ve finále jsme porazili Duklu Praha a její tehdejší trenér si mě vybral. Prvního listopadu 1951 jsem nastoupil vojenskou službu do Dukly, kde jsem hrál do roku 1957. Nejprve jsem tam byl jako záklaďák, pak jsme tam byli jako důstojníci. V Dukle jsem působil v období mezinárodních úspěchů československé házené. Šest nebo sedm házenkářů z Dukly bylo členy národního mužstva.

Kolik titulů jste s Duklou vyhrál?
To bude tak deset. Byly to tituly z házené se sedmi a jedenácti hráči. O jedenáctkách dneska prakticky nikdo nic neví, protože Dukla v roce 1957 ukončila hru v jedenácti házenkářích a specializovala se na sedmičky. V roce 1957 se konal festival mládeže v Moskvě a na něm byla zařazena házená o jedenácti hráčích. Národní družstvo odjelo na tento turnaj a skončili jsme tam třetí.

Kam jste odešel z Dukly Praha?
Do Škody Plzeň, kde jsem hrál do roku 1961. Pak jsem krátce trénoval v Plzni muže a od roku 1963 jsem se začal věnovat funkcionaření. Dělal jsem předsedu oddílu házené v Plzni, předsedu krajské házené v Plzni, byl jsem asi dvanáct let v předsednictvu Svazu házené Československa. V Plzni jsem to dotáhl na předsedu TJ Škoda, která sdružovala dvacet oddílů. V roce 1989 jsem ukončil funkcionářskou činnost a odešel do důchodu. Hlavním důvodem bylo to, že manželka šla také do důchodu a z Plzně jsme se přestěhovali do Sedlce.

Proč jste odešel z Dukly?
Všichni jsme cítili, že pobyt v Dukle není trvalý, ale pouze na určitou dobu. V roce 1957 jsem se oženil, manželka byla z Plzeňska, takže nebyl důvod zůstávat v Dukle. A navíc mě chtěli do Plzně, nabídli mně byt, tak jsem přestoupil.

Zpočátku jste se kromě házené věnoval hokeji. Je to tak?
Vyrůstal jsem v Sedlci, kde byl hokej na dost vysoké úrovni. Jako dorostenci jsme v roce 1947 při mistrovství světa v hokeji v Praze hráli předzápasy. To bylo finále mistrovství Československa čtyř družstev – dvě z Moravy a dvě z Čech. Hráli jsme na stadionu ČLTK, vedle zimního stadionu, kde se hrálo MS 1947, kdy Československo získalo titul mistrů.

Proč jste nakonec upřednostnil házenou?
Odchodem do Gottwaldova jsem se hokeji moc nevěnoval, i když jsem tam také hrál za nějaký oddíl blízko města. Do Dukly Praha mě povolali kvůli házené a moje výsledky v hokeji nebyly takové, že bych se měl ucházet o nominaci do hokejového mužstva. Navíc v Praze Dukla nebyla, takže ani nešlo, že bych dělal hokej i házenou v Dukle.

Autor: Martin Švec

17.4.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

U Nepomuka skočil muž pod vlak. Střet nepřežil

Závod Predator Race
24

OBRAZEM: Drsný závod v ulicích Plzně si zkusilo přes dva tisíce běžců

Hnojte popelem

Topíte dřevem? Nebo máte doma krb jen tak pro příjemný pocit? Kam dáváte popel? Pokud ho vyhazujete, připravujete se o jedno z nejlepších hnojiv světa.

Jana Vlčka inspirují výpravy do minulosti

Plzeň – Nemá rád anglické názvy výstav v českých galeriích, přesto jej použil. Plzeňský malíř Jan Vlček svou výstavu v Galerii města Plzně nazval Time Travel/His-torical Reenactment. Prý proto, že čeština nemá pro slovo reenactment vhodný ekvivalent.

Do Nebílov se vrátil barokní skvost

Nebílovy – Půlroční restaurování zátiší Gottfrieda Libalta skončilo.

Z pivovaru vyrazí motorkáři na prvomájovou vyjížďku

Plzeň – V pondělí motorkáři neoficiálně zahájí další sezonu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies