Kreuziger: Tour za rok? Možná, ale je tu i Giro

To vše v třiadvaceti letech. A zaslouženě se také potřetí v řadě stal Králem české cyklistiky.

„Příjemné ocenění. Zvlášť vzhledem k tomu, že letos se doma urodila spousta medailí z mistrovství světa i Evropy. Ale zdá se, že umístění v desítce na Tour je ceněno výš,“ říkal po převzetí vlády Kreuziger. „Jen ta koruna je nějaká velká a na hlavě nesedí,“ dodal zarputilý bojovník ze známého cyklistického rodu.

Italský azyl u Lago di Garda teď Kreuziger na čas vyměnil za pobyt u rodičů v Plzni. Měl by odpočívat, ale jeho program je nabitý. „Společenské povinnosti, rozhovory pro média, je toho hodně,“ připustil jezdec elitní italské stáje Liquigas.

Platí i ve světě, že vítěz Tour stojí nad mistrem světa?
To se těžko srovnává. Existuje totiž spousta pěkných závodů, jenže Tour je z nich nejsledovanější. Ale třeba Giro, Vuelta, ale i jarní klasiky mají své kouzlo, kvalitu.

V sezoně jste odšlapal zhruba pětařicet tisíc kilometrů a záhy začnete znovu s přípravou. Stihne si tělo vůbec odpočinout?
Ale já nebyl nějak totálně unavený, to jsem zažil už horší sezony. Takže jsem se na kole s krátkou přestávkou vozil až do konce října a teprve listopad mám volnější.

Odměňujete se nicneděláním?
To bych nevydržel. Jen prvních čtrnáct dní jsem měl klid a chodil maximálně na procházky. Ted už přidávám posilovnu, hokej a horské kolo. Silničku nechám být až do začátku prosince, kdy mě nejprve v Itálii a potom ve Španělsku čekají první týmová soustředění.

Je kolo pro vás ještě pořád zábava nebo už spíš práce?
Cyklistika se nedá dělat z donucení, musí vás bavit. Samozřejmě jsou chvíle, kdy je třeba se v přípravě nutit, ale ta pravá práce přichází až při závodech.

Dokážete během pauzy na cyklistiku zapomenout?
Bylo by to fajn, ale novináři, pořadatelé různých akcí chtějí mého pobytu doma využít. A tak musím občas říkat ne. Aby mi zbyl čas na odpočinek i na soukromí.

Stihnete si zajít do kina nebo s přáteli na pivko?
Zatím k tomu nebyl čas.

Co vám v této době udělá radost?
Z volna jsem nervózní a jen ležet nevydržím. Ale listopad jsem měl zatím nabitý akcemi, takže teď se rád na pár dní zašiju doma.

Přemýšlíte ještě o uplynulé sezoně?
Ne, ta je už za mnou. Byly tam pozitivní i negativní momenty. Pády, ale i zdravotní problémy. K příjemnějším okamžikům patřila třeba Romandie. A hlavně splněný cíl, být do deseti na Tour.

Kdy jste se cítil nejsilnější?
Rozhodně na Romandii a potom při klasice v San Sebastianu, kde jsem skončil druhý za domácím Barredem.

A nejhorší moment sezony?
Ty byly dva. Na jaře při etapách Paříž – Nice, kdy mě trápil úpon v koleni, a nikdo nevěděl proč. A potom po pádu na mistrovství světa v Mendrisiu, kdy to znovu odneslo koleno.

Vylepšily vám letošní výsledky pozici v Liquigasu?
To je otázka pro vedení týmu. Nicméně do světové špičky jsem přiskočil už loni po výhře na Okolo Švýcarska a letos jsem příslušnost k nejsilnější skupině jezdců potvrdil.

O roli lídra se v italské stáji dělíte s Italy Basem, Pellizotim a Nibalim. Klape vám to?
Vycházíme spolu dobře. To jen média spekulují o opaku.

Dá se říci, že jste přátelé, kamarádi?
Určitě. Mám k nim stoprocentní důvěru, jako snad na cyklistické scéně k nikomu. Vídáme se sice hlavně při závodech, ale v kontaktu jsme i mimo ně.

Který z jezdců Liquigasu je vám nejblíž?
To nějak neřeším. O pokoj se rozdělím s každým bez problémů. Víc jsem letos třeba trénoval s Manuelem Quinziatem, který občas měnil chladnější Bolzano za pobyt u mě na Gardě.

Doma máte stejně jako váš otec přezdívku Křižák. Co v Itálii?
Pro Italy jsem Roman.

Bude pro vás v příští sezoně dominantní znovu Tour?
Jak už jsem řekl, je spousta dalších skvělých závodů, takže se nechte překvapit.

Vždyť jste už avizoval, že byste rád ve Francii jel.
Ale překvapení se nevylučuje. Víc než trasu Tour jsem teď sledoval, kudy v příštím roce povede Giro.

Souvisí to nějak s prohlášením Basa, že by chtěl vyhrát zrovna Tour?
Na přelomu listopadu a prosince oznámí tým závodní program. Pak bude jasněji.

Kdy cyklista pozná, že bude mít dobrou sezonu?
To přichází postupně. Někdy sezona začne líp, někdy hůř, ale člověk musí mít na paměti pořád hlavní cíl. A snažit se na vrchol připravit.

Jak se vám žije v Itálii?
Zvykl jsem si tu. V Itálii trávím podzim i jaro. Často sem za mnou jezdí táta a to spolu i trénujeme. Letos však míň, protože měl starosti s dokončením zimáku v Plzni.

Probíráte s otcem trénink, závodní strategii?
V týmu máme svého trenéra a já dávám hodně už také na své pocity. Ale je fajn, že když potřebuji, můžu se na tátu obrátit.

S jakými ambicemi vjedete do další sezony?
Člověk by si měl dávat pořád vyšší cíle. Ale pokud bych příští rok znovu vyhrál jeden etapový závod a udržel se v desítce na Tour nebo podobném velkém podniku, tak bych byl spokojen.

V Liquigasu vám v roce 2010 končí smlouva. Počítáte s jejím prodloužením?
V týmu budu pátým rokem, a pokud by nepřicházelo zlepšení jako doposud, tak bych asi hledal novou motivaci, impuls, který by mě posunul dál. Tohle téma jde ale nyní mimo mne.