„Vloni jsem se vdala a můj manžel mě v kladivářském snažení bezmezně podporuje. Ale nejspíš to dělá proto, aby to jméno ještě někde zaznělo," vysvětluje se smíchem devětadvacetiletá Lenka Valešová, domažlická rodačka a v současné době závodnice hájící barvy plzeňské Škodovky.

Na druhou pozici jste se posunula z páté až svým posledním pokusem v soutěži, který měřil 64,03 m…
Musím přiznat, že takhle dramatický závod jsem nezažila hodně let a po obnovení své závodní kariéry už vůbec. Jsem strašně šťastná, už jsem ani nedoufala, že posledním pokusem bych se mohla zlepšit téměř o tři metry. Průběh závodu byl pro mě dneska špatný, takový jsem snad letos ještě neměla.

Ovlivnilo váš výkon třeba i deštivé počasí?
Nemyslím si. Spíš si za to můžu sama. Doma si sama na sebe vždycky vytvořím takový nepříjemný tlak. Naštěstí mi ale ten poslední pokus vyšel, takže mám velkou radost.

Máte se závoděním bohaté zkušenosti. I přesto jste cítila na domácí půdě nervozitu?
Před pěti lety jsem ukončila profesionální kariéru a po návratu už si tolik nepamatuji ty pocity, které bývaly dříve, když jsem házela dálky. Ustát ten tlak si člověk odvykne.

V letošních tabulkách vám patřilo třetí místo. Je tedy stříbro trošku nad plán?
Poslední extraligové závody v Kladně tomu trošku nasvědčovaly, že můžu hodit 64 metrů i více. Počítala jsem s medailí, to určitě, a doufala jsem, že by útok na stříbro mohl vyjít. V průběhu závodu, který mi ale nevycházel podle představ, jsem v to nedoufala.

Co vás v rozběhnuté sezoně ještě čeká?
Během července pojedu na mezinárodní mítink do Řecka a potom zřejmě až finále extraligy. Nečekám, že bych hodila limit na mistrovství světa v Pekingu, takové ambice opravdu letos nemám.

Jak budou probíhat oslavy stříbrné medaile?
S manželem jdeme večer na svatbu kamarádům, takže tam určitě dáme nějakého panáčka. Medaili si tam s sebou určitě vezmu.

Manžel se také věnuje atletice?
Hraje házenou. Seznámili jsme se v nemocnici v zaměstnání, on je také doktor.

Jak vy skloubíte tréninky a náročnou práci v nemocnici?
Pracuji ve fakultní nemocnici na I. interní klinice na JIP prakticky na celý úvazek, takže trénuji po práci. Když mám nějakou motivaci, kterou je pro mě třeba letos přiblížit se limitu na olympiádu do Ria, tak se to dá.

Z domácího šampionátu dospělých máte už 11 cenných kovů včetně čtyř zlatých. Dá se vůbec spočítat, kolik máte doma celkem medailí?
Vloni jsem to počítala a od žáků do dospělých mám asi 42 medailí.

A přidáte další? Nezasáhne do vaší kariéry mateřství?
To zvážíme po sezoně. Uvidíme, jestli bude ještě mít smysl zamakat směrem k olympijské sezoně, nebo už ukončím kariéru. Tímhle umístěním by to asi šlo…