Po boku takových hráčů, jako je Filip Jícha nebo Nikola Karabatič, tak mohl Petr Linhart nasávat atmosféru profesionálního klubu.

Jaké byly vaše první pocity, když jste vstoupil na hřiště v Kielu?

My jsme se připravovali v tréninkové hale, ale do té areny, kde hrají bundesligu, jsem také nakoukl. Stál jsem dole v místě, kde před utkáním vybíhají hráči na plochu. Při představě, že vás povzbuzuje deset tisíc diváků mě až mrazilo v zádech.

Jak jste zvládal komunikaci s hráči Kielu a islandským trenérem Gislasonem?

Moc ne. Nějaké to slovíčko jsem prohodil, ale hodně mi pomáhal Filip Jícha. Když trenér vysvětloval, co budeme hrát, tomu jsem rozuměl. Spíš mi dělá problém německy mluvit.

V čem jste v trénincích viděl hlavní rozdíly oproti české extralize?

Určitě jsou kvalitnější ve všech směrech. Hodně se trénuje taktika, jak co nejrychleji dát branku.

Kde vás ubytovali a jak jste trávil volný čas?

Bydlel jsme v hotelu s výhledem na moře, což bylo perfektní. Tam mě vždycky Filip Jícha vyzvedl a jeli jsme na trénink. Volný čas jsem trávil především s ním. Třeba mě provedl Kielem nebo mě pozval domů na večeři a potom jsme koukali na házenou. Jeden večer jsme u něj grilovali.

Jak jste spokojen se svým působením v Kielu?

Myslím si, že to bylo dobré. Na to, že jsem kvůli zraněnému prstu skoro dva měsíce netrénoval, tak to bylo velice slušné. Bylo ale vidět, že mám stále co dohánět.

Jak to vypadá s vaším případným angažmá v Kielu?

Zatím vůbec nevím. Už jsem psal Filipovi, jestli něco nezaslechl. Odepsal mi, že se sejdeme začátkem června na srazu reprezentace v Plzni a tam snad už bude něco vědět.

Znamená to, že opět nakouknete do seniorského národního výběru?

Je to tak. Jelikož se Sobol zranil, tak jedu na soustředění před kvalifikací o postup na mistrovství Evropy já.