Vyostřená společenská atmosféra vedla k nezdravému emotivnímu angažování občanů. Házení vajíček, reakce politiků na tuto „aktivitu“, kauzy ve stranách i nákladný volební „cirkus“, problematické billboardy lemující silnice a další okolnosti, mohly ovlivnit výsledky voleb.

Největším ohrožením demokracie je však nízká účast občanů ve volbách. Voleb se účastnil jen každý třetí občan. Můžeme hledat příčiny v odlehlosti Evropského parlamentu, děním okolo Lisabonské smlouvy apod. Ovšem také ve volbách do Senátu v roce 2008 byla účast občanů ve volbách nízká, v prvním kole méně než 40% a ve druhém kole méně než 30% (ve volbách 2004 pak dokonce pod 20%).

Jednou z hlavních příčin nízké účasti občanů ve volbách je pravděpodobně i současný jednoúrovňový volební systém. Nerozhodnutí občané často nejdou k volbám, protože nechtějí dát svůj plný hlas jedné straně a tím jí poskytnout falešný pocit „velkého“ vítězství.

Nízká účast ve volbách a také neodpovědná volba „z trucu proti všem“, jsou prostředkem vyjádření nespokojenosti s politickými stranami i s volebním systémem. Bohužel nevolící občané tak otevírají prostor „ukázněným“ voličům a radikální straně, která si po vítězství může nemravně přizpůsobit volební systém tak, že si jeho prostřednictvím „volí příslušný lid“, jenž si tuto stranu pak následně „demokraticky“ zvolí.

Politický systém se tak stane samosvorným a zabrání odstranění nežádoucí strany demokratickými volbami, jak to dokazují události nedávné doby před i po 2. světové válce.

Nevolící občané paradoxně nepřímo ovlivňují výsledek voleb. Jak to bude při dalších volbách, které se již blíží? Ponechá opět mlčící většina volný prostor a pak si bude jen stěžovat na demokracii? Platí, že „důvěryhodnost demokracie je přímo úměrná účasti občanů ve volbách“ (Jan Florian).

Zdeněk Vostracký