VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdeněk Raboch: od diskotéky na univerzitu

Plzeň – Kdysi ho kvůli big bea-tu vyhodili ze střední školy, teď bude o vývoji populární hudby přednášet na univerzitě.

15.5.2014
SDÍLEJ:

Zdeněk Raboch na archivním snímku při jedné z první diskoték Oldies but GoldiesFoto: Archiv

To je oblouk, který za více než pět desítek let překlenul Zdeněk Raboch, známý plzeňský diskžokej a hudební publicista. „No, kvůli tomu, že jsem poslouchal big beat, jsem měl problémy ve škole, doma, s policajtama a vlastně i s holkama, mezi sebou si totiž povídaly: No jo, Raboch, ten furt žvaní jen o deskách…" poznamenává Zdeněk Raboch, první západočeský diskžokej.

Ale nakonec se to všechno nějak usadilo, máte rodinu a zítra oslavíte pětačtyřicet let, které uplynuly od první diskotéky, jež jste v západních Čechách pořádal. V plzeňském Pekle se zítra od 20 hod. koná diskotékový večer, který toto výročí připomene. Jaký bude?
Chceme ukázat, jak se měnila muzika, která se u nás za těch pětačtyřicet let na diskotékách pouštěla. Když jsem na konci šedesátých let začínal, tak diskotéková muzika ještě nebyla svébytným žánrem. Hrál jsem Beatles, Rolling Stones, Elvise…, to byla přesně ta muzika, kterou jsem já poslouchal. S tou jsem vyrůstal a mám ji rád do dneška. Pak přejdeme k sedmdesátým letům. To už se na diskotékách hrálo něco jiného. Začala ´nablýskaná kultura´, kterou je možné charakterizovat třpytivým oblečením, jaké má na sobě John Travolta ve filmu Horečka sobotní noci a hudbou, kterou hrály Bonye M nebo Silver Convention. Tyhle kapely byly pouštěny především na diskotékách, živé koncerty, při nichž nezpívaly na playback, téměř nedělaly. Měnilo se i prostředí. Začínal jsem v sálech, kde na mě svítilo nanejvýš jedno světlo, v sedmdesátých letech už k atmosféře diskoték patřily stroboskopy…

A jaká byla první západočeské diskotéka v dubnu roku 1969?
Konala se v Plzni v klubu Dominik. Já do té doby na žádné diskotéce nebyl. Jen mi kamarádi, kteří navštívili diskotéky v Praze, které se tam konaly od prosince roku 1967, vyprávěli, jak to na nich vypadá. A bylo hned napoprvé úplně plno. Lidi jsme na diskotéku zvali ručně vyrobenými plakáty, které udělal Venca Kracík. A největší úspěch tenkrát asi měla skladba In The Year 2525 od dvojice Zager and Evens, byl to takový softrock. Pouštěl jsem také skladby z tehdy aktuálního alba Beatles Abbey Road. Tenkrát totiž lidi nechodili na diskotéky jen tancovat, ale i si poslechnout hudbu, která se u nás v rádiích běžně nehrála. Bylo zvykem hrát deset skladeb v pětatřicetiminutových sériích a na jejich konci jsem vždy pustil dva ploužáky. A taky si vzpomínám, že se v Dominiku hrály diskotéky večer od šesti do devíti hodin a my měli pocit kdovíjaký nevedeme noční život.

Ale pořádat diskotéku v té době bylo především podmíněno vlastnictvím vhodných nahrávek…
Já měl to štěstí, že jsem měl v Americe tetu a strýce, takže ti mně nahrávky posílali. A taky mi později desky ze svých zájezdů vozili plzeňští fotbalisté a hokejisté.

A pak nastala sedmdesátá léta a vy jste je celé strávil jako diskjockey, jak se tenkrát psalo.
V podstatě ano. Diskotékový čas se prodloužil, o víkendech končily až hodinu před půlnocí a konaly se v pátek a v sobotu po celých západních Čechách, takže jsem objížděl kulturáky a kluby nejen na Plzeňsku, ale jezdil jsem i do Karlových Varů, do Mariánských Lázní nebo do Sokolova. V Plzni byly nejfrekventovanějšími diskotékovými podniky Dominik, Céčko na Doubravce a Sport i Klub mediků v Kollárce a vysokoškolský klub Studna na Borech.

A jaké bylo na diskotékách publikum?
V sedmdesátých letech se mladí lidé začali rozdělovat. Rockeři jezdili na big beat do venkovských sálů, kde přeci jen byla hudební produkce méně kontrolovaná než ve velkých městech a diskotékovému publiku říkali posměšně ´travolťáci´. Já musel repertoár přizpůsobit poptávce, a tak jsem měl i nahrávky kapel jako byly Boney M, Bee Gees nebo Abba.

Bylo problematické získat tehdy od příslušných úřadů povolení pořádat diskotéky?
Nejdříve musel být nějaký oficiální pořadatel. Pořádání se často ujímala kulturní střediska nebo organizace Svazu socialistické mládeže. Já jako diskžokej musel mít složené zkoušky před komisí. Ty byly z části politické. Je ale pravda, že já vždy zažil že konečné slovo, měl hudební odborník. V těchto komisích zasedali dnes již legendární publicisté Jaromír Tůma nebo Petr Dorůžka.

A jaká úskalí mělo hraní na diskotékách v době normalizace?
Byl dán poměr, že asi sedmdesát nebo osmdesát písniček hraných na diskotéce musí být z produkce socialistických zemí. Kdybych to dodržel, tak mi příště na diskotéku nikdo nepřijde. Bulharský pop by asi nikoho nebavil a navíc se tehdy u nás nedaly sehnat nahrávky ani sovětské populární hudby. Oficiální nakladatelství je nevydávala, protože by na nich prodělala. Občas chodil kontrolor a zjišťoval, zda předepsaný poměr socialistické hudby je dodržován. Když jsem zjistil, že je v sále, nasadil jsem východoněmecké Puhdys, maďarskou Omegu a samozřejmě český Olympik a Katapult. Někteří kontroloři však byli rafinovaní, nešli do sálu, ale poslouchali venku pod oknem…

A v osmdesátých letech jste začal spolupracovat s Českým rozhlasem v Plzni…
Bylo to přesně v roce 1980 a trvá to dodnes. Začínal jsem s pořadem Desky, které za to stojí, kde jsem informoval o novinkách z československých vydavatelství a k tomu jsem mohl připojit dvě zahraniční nahrávky. V devadesátých letech jsem pak začal připravovat Klub Siesta s hudebními soutěžemi a od minulého desetiletí dělám pořad Hudební návraty o vývoji populární hudby…

A o něm budete přednášet i na Západočeské univerzitě.
Ta totiž pořádá Univerzitu třetího věku a oslovili mě, zda bych nepřipravil sérii přednášek pro nadcházející zimní semestr. Tak na tom teď dělám. Vlastně tak zúročím všechny ty naposlouchané desky, vždyť jsem nad nimi strávil více než padesát let…

A zjistil jste za tu dobu, koho máte nejraději?
Beatles. Nikdo nikdy v historii hudby, a to myslím včetně mistrů vážné hudby, nesložil tolik krásných melodií jako Lennon s McCartenym.

SOUTĚŽ

Večera v plzeňském Pekle, který připomíná, že na západě Čech se diskotéky konají už pětačtyřicet let, se mohou zdarma zúčastnit i naši čtenáři.

Stačí správně odpověď na otázku: Nejméně skladeb v Beatles zpíval Ringo Starr. Přesto na několika nahrávkách jeho hlas slyšet můžeme. Kterou z následujících písniček nazpíval?

a) Long Tall Sally
b) Girl
c) Yellow Submarine

Odpovědi zasílejte ve čtvrtek 15. května od 8 do 10 hod. na mail kultura.zapad@denik.cz. Správné odpovědi, které dorazí jako 3., 5. a 9. v pořadí odměníme dvěma vstupenkami do KD Peklo na diskotéku konanou v pátek 16. května od 20 hod. Jako předmět zprávy uveďte soutěž diskotéka, do mailu napište jméno, adresu a telefonní číslo.

Autor: Hana Josefová

15.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dobová fotografie zaměstnanců stanice v Nepomuku, kteří vyhlížejí příjezd vlaku.

Do Nepomuku přijel první vlak před 150 lety

plakát

Kavárna v Besedě je zavřená

Pas na počkání už vám nikde nevydají

Plzeň – Za tzv. bleskový pas vydaný za šest dnů zaplatíte čtyři tisíce korun, děti do 15 let platí polovinu. Přesto je o ně velký zájem.

Ženu obviněnou z vraždy dítěte poslal soud do vazby

Plzeň - Podle Okresního soudu Plzeň-město je možné, že by se obviněná mohla pokusit o útěk.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

První Burger King se otevírá v Plzni

Plzeň - Americký řetězec Burger King otevírá dnes svou první pobočku v obchodním centru Plaza. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení