Richard Ševčík: Těším se, že budu starý a tlustý

Je mu dvacet osm let a deset let je v angažmá v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Richard Ševčík je tanečník a choreograf, na svém kontě má několik velkých sólových rolí, režíroval Obraz Doriana Graye a udělal také choreografii muzikálů Sugar a Kočky. Za roli v baletu Spartakus je nyní nominován na Cenu Thálie. Už potřetí v kariéře.

Zároveň je to ale úplně normální kluk, který je ženatý s kolegyní z baletního souboru, rád zajde na ryby s partou přátel, kde se úplně odreaguje, a připravuje i choreografii maturitních plesů. Tedy pokud to zvládá časově.

Richard Ševčík na sebe upozornil mimo jiné coby Quasimodo ve Zvoníku od Matky Boží či jako Freddie Mercury (tanečník) v muzikálu Freddie – The King of Queen. Fyzicky nejnáročnější je pro něj zatím poslední balet Spartakus, kde tančí hlavní roli.

Stačilo ale málo a místo divadelního jeviště se Richard mohl prohánět s hokejkou a pukem po ledě. „Začal jsem bruslit asi ve čtyřech letech a začal jsem hrát hokej," vzpomíná tanečník, který pochází ze slovenské Nitry. Dlouho se hokeji věnoval, pak ale sny o profesionální kariéře ukončily finanční důvody. Výstroj, vybavení a další věci s tím spojené byly zkrátka příliš drahé. Richard se dal na latinskoamerické tance a hledal školu zaměřenou právě na tanec. „Jediná byla tehdy v Bratislavě. Nevím, kdo ho tehdy poslal, ale k nám do Nitry přišel člověk zrovna z téhle taneční školy, jestli tam nechceme jít. A bylo to. Šel jsem na zkoušky a udělal je."

K obědu klidně svíčková s osmi

Jenže ani tahle varianta nebyla vzhledem k vzdálenosti úplně nejlevnější. Ševčíkův otec se prý proto tehdy rozjel do školy, aby se zeptal, zda jeho syn má vůbec talent. „Řekli mu, že je tam talent obrovský a záleží na mně, jak na sobě budu pracovat," říká Richard.

Od té doby už jim mnohokrát dokázal, že udělali dobře, když mu Taneční konzervatoř Evy Jaczovej povolili, na představení sem do Plzně i přes pětisetkilometrovou vzdálenost čas od času vyrazí.

Richard Ševčík o sobě říká, že má výhodu v tom, že nemusí denně chodit do posilovny, aby se udržel ve formě. Stačí téměř každodenní tréninky a zkoušky. Trochu jiná situace nastává, když se chystá na Spartaka. „To je role, kde jsme poměrně nazí, tak chceme nějak vypadat. Ale k tomu stačí týden dva, aby se tělo vyrýsovalo," usmívá se sympatický tanečník.

Kdo by však čekal, že se Richard se svou profesí musí hlídat v jídle a v restauraci si pokaždé dá jen salát, byl by překvapený. Mezi Richardova nejoblíbenější jídla patří česká svíčková s osmi knedlíky nebo plněné papriky. „Když mám přes týden těžká představení, třeba Spartaka, tak si je nedám, ale o víkendu, proč ne? A klidně třikrát za den." Své okolí prý udivuje i tím, jaké množství jídla spořádá. „Všichni mi říkají, že budu ve stáří hrozně tlustej. Ale já se na to těším, že budu mít tady na břiše ten půllitr," směje se.

Nad zažitou představou baleťáka, kdy si mnoho lidí automaticky vybaví chlapíka z Labutího jezera v upnutém bílém trikotu, který zároveň musí být gay, se jen pousmívá. „Říkám na to, že nejsem baleťák, ale tanečník. Ta klasika, jako je třeba Labutí jezero, je jen část toho, co děláme. Tančíme i v muzikálech, v operách nebo v moderních baletech," vysvětluje Richard.

Kariéra tanečníka nebývá dlouhá, Richard Ševčík věří, že ta jeho je teprve v polovině. Rád by totiž odešel se ctí a v plné síle a nezůstával v souboru do poslední chvíle. O tom, že by odešel z plzeňského angažmá, vůbec neuvažuje. Sám říká, že třeba Národní divadlo v Praze ho vůbec neláká.