Pavel Kosatík: Magor a Havel kopli ´třetí kosmickou´

A jako jeden z jeho tvůrců převzal v sobotu 2. května hlavní cenu festivalu Finále Plzeň. Sedmý díl Českého století s názvem Je to jen rock'n'roll (1976) získal Zlatého ledňáčka v kategorii televizní tvorba – necyklická.

Který z dílů Českého století máte nejraději?
Asi není dobré, když autor hodnotí svou práci, ale vy se ptáte… Čirou náhodou je to právě tento oceněný díl o vzniku Charty 77. Na něm mi nejvíce záleželo.

Proč?
Pro mě osobně tam bylo důležité setkání Magora s Havlem. To jsou dva světy, které se v počátku nemohly domluvit, ale nakonec se domluvily, a z toho pak vzešla spousta dobrých věcí… V tomhle setkání šlo o svobodu. Magor nějakým smyslem Havla osvobodil a Havel byl tak chytrý, že pochopil, co mu Magor říká. Jeden umocnili druhého a kopli tam ´třetí kosmickou´.

A kdo se vám nejvíce zamlouval v protnutí herce a hrdiny, kterého ztvárnil?
No, já budu zase chválit. Mně se zdálo, že je jich tam plno. Žasl jsem třeba nad Martinem Hubou, jak udělal v prvním díle Velké bourání (1918) Masaryka. To byl docela kritizovaný díl. Lidé říkali, že těch názorů je tam moc, že Masaryk je moc ´intošskej´, ale on nebyl ´typ do hospody´, on to byl opravdu superintelektuál. Líbilo se mi také, jak Martin Finger pojal prezidenta Edvarda Beneše. Byla tam další řada rolí, kde jsem ani náhodou nečekal, že by se herci mohli hrdinům tak přiblížit. Já si představoval, že budou jen hrát, ale oni role přijali za své. Klaním se spoustě lidí, kteří v tomto seriálu hráli.

A nepřemýšlíte nad dalšími díly Českého století?
Ani ne. Zdá se mi, že po roce 1992 k velkým činům nedošlo, tedy zatím. Doufám… Víte ale, co by bylo dobré?

Nevím.
Klíčem k naší české současnosti není ani tak 20. století, o němž si to všichni myslíme, protože jsme jeho část zažili, ale 19. století. Celý základ našeho duchovního a společenského světa vznikl právě v době národního obrození a v desetiletích po něm. Všechny stereotypy, všechno dobré a zlé, co máme v kostrách, pochází právě z té doby. Jen nevím, zda by lidi bavilo dívat se třeba na Jungmanna…

Poznamenal jste „doufám", v souvislosti s tím, že od roku 1992 už nedošlo k velkým činům. Je to kladné hodnocení?
Ani kladné, ani záporné. V dobrém slova smyslu je to demokratická nuda. Všechny díly Českého století jsou katastrofy, tedy až na tu Chartu. Od roku 1992 se však žádné katastrofy nedostavily, takže vlastně hurá…