VYBERTE SI REGION

Panic Ringo Čech už čtvrt století nestárne a mění milenky

Plzeň – Plzeňská Měšťanská beseda zve v pondělí 15. února na Dívčí válku.

8.2.2016
SDÍLEJ:

František Ringo ČechAutor: Archiv

Počet repríz divadelní komedie Dívčí válka dosáhl na konci loňského roku čísla 2600. Po 25 letech se tak stala třetí nejhranější hrou v historii českého divadla. A pořád plní sály. Do Měšťanské besedy se chystá zase 15. února. A opět v novém obsazení, když se v ní vystřídaly už tři stovky herců. Dva ale stále zůstávají – Mojmír Maděrič a František Ringo Čech (na snímku), autor hry.

V roce 1990 jste hrál nesmělého mladíka panice Ctirada. Této role se držíte dodnes. Proč?
Kdo by si nepřál být čtvrtstoletí mladíkem? Asi každý. Ale já se tak i doopravdy cítím, takže mladíka Ctirada hraju oprávněně. A že jsem tak dlouho i nesmělý panic? No, po tom asi nikdo úplně netouží, tak se vlastně obětuji za ostatní, když to břímě, tedy vlastně tu roli, beru na sebe. Myslím, že v roli Ctirada není lepší alternativa.

Ve hře tvoříte milenecký pár s mladičkou atraktivní pannou Šárkou. Její představitelky se ale střídají pravidelně…
Asi nestačí se Ctiradem držet krok, takže se z milenek stávají bývalými milenkami. Je pravda, že Šárku už hrálo víc než 30 hereček.

Když jsme u těch statistik. Prý si počítáte kolik amatérských souborů Dívčí válku hraje…
Ano, ale vím jen o těch, kteří to hrají s mým svolením. V současnosti jich je tak do deseti, ovšem celkově je to taky už několikanásobně víc. I v zahraničí. Dlouho ji hráli krajané v kanadském Vancouveru, kde hru dokonce přebásnili do veršů. Za 40letou historii toho spolku byla Dívčí válka druhá, co se týče úspěšnosti představení. Před ní zůstalo jen Nebe na zemi od Voskovce s Werichem. To je pocta. A teď na podzim o hru požádali z Bruselu.

Jako přímo z toho „Bruselu"?
Ne tedy zrovna poslanci nebo komisaři EU, ale taky nějaký ochotnický soubor, ve kterém ale hrají zaměstnanci Evropského parlamentu a Rady a tak podobně. Jsou v tom souboru prý hodně i Češi.

Prý jste jednou nějakému souboru hru zakázal hrát, protože to bylo příšerné a nedalo se na to dívat…
To je jinak. Ochotníkům, amatérům, kteří se ty texty a hraní naučí po práci ve svém volném čase, investují do toho kromě času i peníze a hrajou to pro své kamarády a známé z okolí, těm já odpustím všechno. A myslím, že i jejich diváci. Po amatérech nechci ani autorský honorář. Ale stalo asi před pěti lety, že se objevila Dívčí válka, která jezdila po republice po divadlech profesionálně jako my. Dokonce tam hrál herec, kterého jsem já vyhodil ze svého divadla, protože byl šílenej. A dokonce si na plakát dali moji fotku, takže lidi přišli na mé představení, kde jsem ovšem nehrál, ale pak nadávali na mne, proč jsem jako nepřijel. To byla lžiskupina, na kterou jsem připravoval přímo žalobu.

Proč je Dívčí válka tak úspěšná?
Dívčí válku jsem psal českému národu na míru. Jde především o Čechům blízký styl humoru a oblasti, kterých se dotýká, třeba erotika nebo politika. Navíc jde o odpočinkový žánr, v jehož rámci přinášíme hodokvas těch nejkrásnějších žen, kterými naše zubožená vlast disponuje. Já vždy s trochou nadsázky říkám, že krásnými ženami vynahrazuje Bůh svým milým Čechům neúspěchy v tržní ekonomice.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že jste napsal úspěšnou hru?
Hned když jsme ji hráli poprvé. To bylo ještě před rokem 1989. Tehdy se napřed hrálo na agenturní předváděčce pro pořadatele a taky pro politicky zodpovědné, aby tam náhodou nebylo něco „škodlivého". To bylo zrovna v Plzeňském kraji v Rokycanech. Už tam měla zdrcující úspěch. Tohle publikum se totiž normálně nesmálo. To byly vždycky sochy. A když viděli Dívčí válku, tak se za břicho popadali.

Autor: Hana Josefová

8.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Preisinger prodělal operaci a chybět bude několik měsíců

Plzeň – Slovenský hokejista plzeňské Škodovky Miroslav Preisinger nedohrál utkání Ligy mistrů v Nitře kvůli zlomenině ruky.

Stát podruhé obere vlastníky půdy

Okradl je za komunistů, teď je oškube znovu. Za pozemky, které stát lidem kdysi sebral, jim nedá náhradní, ale jen směšně málo peněz. Půda prý došla, dozvídáme se poté, co statisíce hektarů od státu lacino získali zemědělci a překupníci. Na restituce je přitom pozemků ještě dost. Stát si chce ale půdu zcizenou vlastníkům za bývalého režimu nechat, aby měl rezervu pro své plány. Třeba na budování nových přehrad.

Na Mikulášském hřbitově se cestovalo časem

Plzeň – O záchraně pietního místa vyprávěla Anna Hostičková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies