OBRAZEM: Svátek zakončili legendární Deep Purple

Koncert, který byl součástí programu Evropského hlavního města kultury Plzeň 2015, nadchl na zimním stadionu tisícovky diváků. Formace vedená zpěvákem Ianem Gillanem nevynechala své nestárnoucí hity, došlo ale i na novější skladby. Deep Purple se dali dohromady již v roce 1968 a provází je pověst jedné z nejvlivnějších skupin celé rockové historie. Den předtím, než svou velkolepou show předvedli v Plzni, zahráli Párplové v Ostravě.

Deep Purple – jedna z nejzásadnějších skupin historie zaplnila plzeňský zimák

Dlouho očekávaná hudební událost se stala skutečností. Legendární Deep Purple přilákali ve státní svátek na plzeňský zimní stadion tisíce natěšených fanoušků, aby předvedli, jak se dělá skutečně poctivá rocková muzika a věnovali divákům plnohodnotný kulturní zážitek světové úrovně.

Od prvního pohledu bylo patrné, že se nebude konat žádná velkolepá a nablýskaná show, kde by vizuální vjemy přebily zážitek z naservírované instrumentální geniality starých harcovníků. I tak si však produkce dala se světly dobrou práci a velmi vkusně doplnila hudební vystoupení i za pomoci velkoplošné obrazovky, kde si publikum mohlo vychutnávat detaily z předváděného vystoupení.

Role předkapely se ujali němečtí bluesrockoví The Whiskey Foundation, kteří v posledních letech vystřelili jako raketa a zejména u našich západních sousedů si dobývají významné postavení. Není proto s podivem, že předskakovali i další legendě – AC/DC na jejich německém turné. V Plzni si střihli krátký, leč o to výživnější set a zahřáli natěšené publikum na akurátní teplotu.

Virtuozita hudebníků byla až dechberoucí

Přesně v devět celý zimák potemněl a za hlasitého pískotu na pódium vstoupili členové jedné z nejlegendárnějších a nejzásadnějších skupin hudební historie – Deep Purple. Od prvních minut a prvního songu Après Vous bylo patrné, že vyhranost hudebníků je až fascinující a i ten nejvzdálenější divák musel vnímat každičkou rozkmitanou strunu a každičkou změnu tónu v hlasu Iana Gilliana, jehož rozsah je až neskutečný.

První čtyři skladby byly divákům naservírovány naprosto bez jakékoliv přestávky a „Párplové" tak dali vyniknout to, čím jsou jejich skladby i živá vystoupení známá – nekonečným hudebním přísunem plným vyhrávek a hudebních zvratů. Dechberoucích sól koneckonců předvedli hudebníci během koncertu nespočet a zejména staršímu publiku dali pocítit duch mládí, kdy si na kotoučích a kazetách pouštěli songy jako Uncommon Man, The Mule nebo Hard Lovin' Man.

Smetanova Vltava součástí koncertu

Poslech hudby Deep Purple rozhodně nepatří mezi to nejjednodušší, co lze na hudebním nebi nalézt, proto se v publiku mísili jednak lidé, kteří na této hudbě před desítkami let vyrůstali spolu s diváky, kteří přišli vstřebat hudební kulturu té nejvyšší světové kvality. V polovině koncertu navíc klávesák Don Airey ve svém sólu vyšvihl a nadchl místní publikum svou úpravou Smetanovy Vltavy. Čirá dokonalost.

S blížícím se koncem byla ve vzduchu cítit nutkavost a netrpělivé očekávání nejznámější skladby – Smoke on the Water. Ta, po nenápadném začátku v podobě sóla kytarového mága Steva Morse, záhy přišla. Publikum, které do té doby víceméně jen v poklidu hltalo jednotlivá sóla a léty trénovanou sehranost muzikantů, bylo najednou ve varu. Frontman Ian Gillian dal dokonce vyniknout samotné diváky, kdy celou halu nechal odzpívat refrén, čehož se mnohatisícový dav zhostil se vší parádou.

Po odehrání tohoto legendárního songu nastalo loučení. Do prvních řad směřovaly paličky i trsátka, ale publikum si to nechtělo nechat za žádnou cenu líbit, proto po krátkém leč intenzivním skandování přivábilo muzikanty zpět na stage. Ti hbitě hrábli do strun a spustili další legendární skladbu – Hush, jednu z těch snazších na poslech, aby následně celý dvouhodinový koncert zakončili jednou z nejstarších písní, prozaicky – Black Night.

Aleš Malár