Spolu s dirigentem Ivanem Paříkem nastudovali slavné dílo Wolfganga Amadea Mozarta tak, že se její přání naplnilo. Již sobotní premiéra ve Velkém divadle v Plzni naznačila, že si jejich inscenaci oblíbí jistě nespočet diváků a posluchačů.

„Některé názory zdůrazňují pohádkovost příběhu, jiné zase jeho zednářskou filozofii, další jej považují za předchůdce pozdějších revuí,“ napsal k premiéře Zbyněk Brabec, dramaturg operního souboru plzeňského Divadla J. K. Tyla. Hostující režisérka se rozhodla především poutavě vyprávět, jak to ostatně učinili i v roce 1991 tvůrci předchozího nastudování v Plzni – režisér Mojmír Weimann a dirigent František Drs. Na jevišti se opět odehrává pohádka, avšak nikoli zcela tradiční, ale zároveň ani přehnaně moderní. Je to pohádka pro současné publikum a jeho fantazii. Z vzácné mnohovrstevnatosti libreta Emanuela Schikanedera, umocněné Mozartovou geniální hudbou, si tak každý může vybírat jako z nabídky poznání, humoru, napětí i snění.

Před necelými devatenácti lety vytvořili v Kouzelné flétně na plzeňské scéně nezapomenutelné postavy mimo jiné Helena Janečková, Zdena Kloubová, Lilka Ročáková, Karolina Hromádková, Milan Bürger, Zbyněk Brabec, Petr Strnad, Dalibor Tolaš či Jiří Pavlíček. Nyní na jejich výkony navázali podobně neopakovatelně noví interpreti, a to vedle domácích sólistů i řada hostů. V sobotu o premiéře měli příležitost dokázat své pěvecké i herecké umění zejména srbská sopranistka Gabriela Ubavič a Richard Samek v rolích Paminy a Tamina, Jevhen Šokalo jako Sarastro či Eva Müllerová ve virtuózním partu Královny noci. Zdánlivě méně vážný svět zosobňovali vtipní, sezpívaní a sehraní Matěj Chadima s Radkou Sehnoutkovou v postavách Papagena a Papageny nebo Jan Ježek jako Monostatos. Výtvarnými spolutvůrci byli scénograf Ivo Žídek a autor kostýmů Jan Růžička, sbor připravil Zdeněk Vimr a balet Jiří Pokorný.

Minulá inscenace v Plzni se hrála v českém překladu. Nyní Divadlo J. K. Tyla zvolilo originální němčinu s mluvenými dialogy v češtině. Pokud by zněla Kouzelná flétna celá v překladu, nic z moudrosti tohoto výjimečného díla by se našim posluchačům neztratilo. Snad se tak nestane ani ve dvoujazyčné inscenaci. Byla by to škoda o to větší, že se tvůrcům i interpretům povedla.