VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jsem už zkrátka na jiném břehu..., říká Lilka Ročáková

PLZEŇ - Velká osobnost opery Divadla J. K. Tyla oslavuje šedesáté narozeniny a jako dárek dostala možnost uvést se svými studenty z plzeňské konzervatoře celé představení

25.9.2008 5
SDÍLEJ:

Lilka Ročáková dnes. Hory miluje v každém ročním obdobíFoto: Archiv

Připravovat rozhovor s Lilkou Ročákovou je radost. Nevyčerpá z vás všechnu energii, ale naopak dodá přesvědčení, že život i práce mají smysl a stojí za námahu. Při autorizaci rozhovoru svá stanoviska nemění, nanejvýš nepatrně upra– ví některou formulaci. Ale současně řekne, že se nic nestane, jestli už na opravu nebude čas nebo pokud se něco z povídání nevejde. Taková byla v dobách své velké operní slávy a je i dnes, kdy se s veškerým soustředěním věnuje práci s mladými pěvci na plzeňské konzervatoři. Netají, že si 28. září připomene šedesáté narozeniny.

Kdybyste si mohla vybrat ze svého čtvrtstoletí v plzeňské opeře jednu inscenaci, dirigenta a partnery, jak byste volila?
„Na takovou otázku je velmi nesnadná odpověď. Každou novou roli jsem přijímala s ohromným nadšením a při studiu se mi zdála krásnější než ty předchozí. Jednou jsem se svěřila s touto svojí ´úchyl– kou´ panu režiséru Ševčíkovi – a to se jednalo tehdy o roli partyzánky(!) v opeře Kirilla Molčanova A jitra jsou zde tichá. On mne ubezpečil, že je to ku prospěchu studované role, protože když silně osloví mne, je předpoklad, že osloví silně také diváka v hledišti. Jedinou inscenaci nemohu tedy s čistým svědomím jmenovat. Z dirigentů jsem nejčastěji a také nejraději zpívala pod taktovkou Josefa Chaloupky, z dalších dirigentů bych ráda jmenovala profesora Bohumíra Lišku a Ivana Paříka. Vděčně a ráda vzpomínám i na své pěvecké kolegy. Děkuji jim všem za spolupráci, některým už bohužel na adresu neznámou…“

Mnoho významných rolí – možná více než některé pražské sólistky – jste jako host zpívala v Národním divadle v Praze. Které nejraději?
„Bezesporu to byla role Čo-Čo-San v opeře Giacoma Pucciniho Madame Butterfly, kterou jsem v Národním divadle nastudovala ve vynikající režii Karla Jerneka a pod citlivou taktovkou Josefa Kuchin– ky.Vzpomínám na oba skvělé Pinkertony – Leo Mariana Vodičku a Miroslava Švejdu. Nezapomenutelný je pro mne pan Jindřich Jindrák v roli Sharplesse. Mimo jiné – dodnes je tato inscenace na repertoáru Státní opery Praha. Do ostatních oper jsem v Národním divadle tzv. naskočila jako do hotových inscenací, a tak to vždy pro mne bylo veliké dobrodružství. Vyžadovalo to značnou koncentraci, aby diváci nepoznali, že se přizpůsobujete hudebnímu nastudování a že vás partneři nenápadně vodí po jevišti. Předpokládalo to bezvadně ovládat roli po stránce hudební i pěvecké a vnímat nejen mechanický pohyb po jevišti, ale žít zároveň na scéně svou postavou. Mnohdy se zdařila zcela mimořádná představení. Vzpomínám, jak jsem si jako Jenůfa bez zkoušky porozuměla s Kostelničkou paní Naděždy Kniplové. Při odchodu Kostelničky v závěru opery jsme měly obě oči plné slz silného citu.“

Přesto jste Divadlu J. K. Tyla v Plzni zůstala věrná celou svou operní dráhu – od roku 1973 až do roku 1998…
„Myslím, že v tom sehrál určitou roli osud. Od svého kolegy na AMU Jiřího Fuchse jsem se dozvěděla o konkurzu do opery Divadla J. K. Tyla. Předzpívala jsem u klavíru i s orchestrem a s požehnáním svého pana profesora Karla Bermana jsem byla ještě jako studentka Akademie múzických umění přijata šéfem opery KarlemVašatou do angažmá. Okamžitě jsem byla zahlcena prací, a to nejen v nových inscenacích, ale hned během prvního roku jsem vstoupila i do již nastudovaných představení. Byly to role Mařenky, Rusalky, Hedviky, Micaely. Byla jsem nesmírně šťastná a vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že bych z tak krásného angažmá odešla. Když se pak za mnou ještě z Prahy přestěhovali manžel s dětmi, tak mi již ke štěstí nic nechybělo. Byla jsem si vědoma, že bych si v Praze tak široký repertoár nezazpívala. Nakonec jsem si v Národním divadle hodně zahostovala a mohla jsem tak porovnat srdečnost pražského a plzeňského publika. Plzeň jasně zvítězila. Těšilo mne, že jsem v anketách diváků byla mezi operními sólisty nejoblíbenější.“

Které období ve svém pětadvacetiletém plzeňském angažmá považujete za nejtěžší?
„Bezesporu rok 1986, kdy se operní soubor po provizorním působení v Komorním divadle navracel do nově zrekonstruované budovy Velkého divadla. V jednom dni byly i dvě generální zkoušky a já například Anežku ve Dvou vdovách zpívala v jednom dni dvakrát s oběma obsazeními, protože jsem neměla alternaci. Jenom z díla Bedřicha Smetany jsme měli na repertoáru šest oper. Já zpívala ve všech. Kromě Mařenky, které patřilo i slavnostní zahájení po rekonstrukci divadla, to byly Ludiše, nově nastudovaná Krasava, Anežka, Vendulka a Blaženka, Kromě toho Abigail ve Verdiho opeře Nabucco a nově Terinka v Dvořákově Jakobínu.“

Zpěvák a herec ale přece touží po rolích…
„Ano, jenže do toho jsem ještě nastudovala v ruštině roli Taťány v Čajkovského opeře Evžen Oněgin, hostovala s ní v tehdejším Sverdlovsku a jezdila na pravidelná hostování do Národního divadla v Praze. Samozřejmě jsem k tomu musela zvládat své povinnosti v rodině. Po sezoně 1985/86 jsem byla tak vyčerpaná, že jsem trpěla poruchami spánku a nechutenstvím, což jsem při svém vrozeném apetitu považovala za zvlášť varující. Tehdy mi slavný tenorista Národního divadla Ivo Žídek říkal, proč to dělám a více se nešetřím. Ale já jsem to neměla v povaze a vždycky jsem cítila, že nesmím odmítnout pomoci svému mateřskému divadlu, byť šlo o zkoušky či běžná představení. Kondici jsem si udržovala běháním a životosprávou.“

Proč už vůbec sama nezpíváte?
„Na to je jednoduchá odpověď. Když jsem nastoupila jako profesorka zpěvu na nově vzniklé pěvecké oddělení plzeňské konzervatoře, rozhodla jsem se,že nebudu vystupovat koncertně. Stačilo mi plně zpívání v divadle, nově učení a starost o rodinu. Po ukončení angažmá v divadle jsem ještě občas vystoupila se svými žáky, ale uvědomila jsem si, že víc myslím na kvalitu jejich výkonu než na svůj zpěv, a to určitě není správné.“

Oslavíte životní jubileum také v divadle?
„V den mých narozenin 28. září bude uvedeno představení opery GiuseppaVerdiho Otello, kde na mne čeká – jak jsem se dozvěděla – poděkování za moji práci v plzeňské opeře. V neděli 19. října od půl jedenácté dopoledne bude díky panu šéfovi opery Jiřímu Pánkovi uspořádáno na moji počest matiné.V první části zazní unikátní nahrávka z mého prvního angažmá v pražském Semaforu, operní nahrávky a něco také zazpívám. V druhé části vystoupí posluchači pěveckého oddělení konzervatoře s jednoaktovou operou barokního skladatele G. B. Bononciniho Polifem. Operu jsem režijně nastudovala v hodinách operního herectví. Doufám, že toto dílo diváky zaujme nejen svým námětem o lásce, půvabnou hudbou, ale též mladičkým ansámblem. Klavírní doprovod zazní v podání mého nejbližšího spolupracovníka – profesora Filipa Gregoriadese.“

Pokusíte se o nastudování další studentské inscenace?
„Ráda bych pro festival Smetanovské dny se svými studenty připravila fragment opery Bedřicha Smetany Viola. Plzeňská opera ji naposledy uvedla v roce 1948 pod taktovkou šéfa Antonína Bartáka. Operu musím poněkud upravit, abychom ji mohli v našich skrovnějších podmínkách uvést. Ostatně také Polifema jsem musila upravit.“

Ze kterých svých dřívějších i současných studentů máte obzvlášť radost?
„Radost mám ze všech těch, kteří dovedou pracovat s nasazením a láskou na vlastním zdokonalení. Jen ti mají šanci obstát v tvrdé konkurenci.“

Řada pěvců dnes objíždí s několika rolemi divadla v celé republice. Tím obtížněji se k příležitosti v opeře dostane absolvent konzervatoře. Souhlasíte?
„To objíždění s několika rolemi nevidím jako hlavní problém, dnes je prostě doba užší specializace. Sólistů ve stálém angažmá ubývá. Dílem proto, že není dostatek prostředků na jejich zaplacení, a dílem proto, že ti, kteří jsou v mimořádné formě, se raději volně pohybují po vícero divadlech s oněmi několika rolemi. Ovšem kvalitní absolvent konzervatoře má i v tomto systému šanci se prosadit. Existuje řada soutěží u nás i v zahraničí, a tak může být ´objeven´. Co však vidím jako kámen úrazu, je malá péče o prozřetelný růst mladého pěvce v angažmá. Chybějí dirigenti pedagogové, kteří by mladého pěvce vedli při jeho prvních krocích na jevišti. Důležité je věnovat péči frázování a výrazu.“

Stalo se vám někdy, že jste zmeškala představení?
„Jednou za život ano. Když se natáčel v západočeských lázních hudební film Kdyby tisíc klarinetů, tak jsem se jako členka divadla Semafor tohoto natáčení zúčastnila. Se Semaforem jsme kromě natáčení jezdili také na koncerty po západních Čechách. Ten den jsme natáčeli na zámku Kynž– vart a odtud byl odjezd na dvě vystoupení do Plzně. Dodnes nemohu pochopit, jak se mi to mohlo stát, že jsem ten odjezd autobusu propásla. Krve by se ve mně nedořezal. A tak jsem zoufale stopovala na vedlejší silnici, kde projelo v dobrém případě jedno auto za hodinu. Konečně jsem se dočkala těžkého náklaďáku, který jel do Plzně, a pánové mě naložili. Po cestě jsem umluvila řidiče, aby mne dovezl až před tehdy mi neznámé Peklo, kde jsme měli obě představení. Když jsem přicházela po balkoně Pekla, ke své hrůze jsem slyšela již závěrečnou píseň mého tehdejšího kolegy Karla Gotta. Pan Suchý, jak mě viděl tak zdrcenou, mi ani nevynadal a ve večerním představení jsem už účinkovala.“

Jaký je váš nynější vztah k plzeňskému opernímu souboru?
„Dnes je ze mne divák, který sleduje nová nastudování, raduje se z těch pěkných a je smuný z těch méně povedených. Do zákulisí nechodím, protože jsem již zkrátka na jiném břehu…“

Autor: Petr Dvořák

25.9.2008 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V Centru Hájek u Šťáhlav vznikají apartmány pro rodiče dětí, které sem jezdí za léčbou. Na snímku je Marcel Šik, který je společně s manželkou stacionář založil
7

Centrum Hájek nabídne ubytování pro klienty

Obžalovaného přivedla do soudní síně eskorta.
4

Ženu týral tak, že chtěla skočit pod vlak

Bakoš: Larnace chceme vnutit náš styl hry

Plzeň – Při absenci potrestaného Michaela Krmenčíka to může být Marek Bakoš, koho trenér Pavel Vrba pošle ve čtvrtečním play-off Evropské ligy proti Larnace do útoku.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Plzeňský prazdroj proškolil tisíce výčepních

Plzeň - U piva nezáleží pouze na tom, jak je uvařené, ale také na jeho uskladnění a následném načepování obsluhou.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení