Jaroslav Suchý hrál divadlo, vynalézal, byl členem orchestru i točil filmy

Markéta Formanová Jaroslava Suchého vlastně pro současné generace dětí i dospělých objevila. „Hledala jsem v archivech informace o návštěvě ruského loutkoherce a pedagoga Obrazcova v Praze a ve starém vydání časopisu Loutkář jsem našla zmínku o Divadle Jaroslava Suchého. Zaujal mě a začala jsem si o něm dohledávat další informace," vzpomíná na události staré necelé dva roky, díky nimž se pustila do přípravy výstavy o tvůrci, jenž se roku 1903 narodil v Klatovech.
„V první řadě jsem se spojila s jeho syny," pokračuje ve vyprávění Markéta Formanová. Těmi jsou Jiří Suchý, jeden z nejvýznamnějších českých umělců druhé poloviny 20. století – spoluzakladatel Divadla Semafor, který ovlivnil jak českou písničkovou, tak divadelní tvorbu, a Ondřej Suchý – spisovatel a moderátor.

„Oba byli rádi, že si po tolika letech na jejich tatínka někdo vzpomněl. Vyšli mně maximálně vstříc," poznamenává Markéta Formanová. A právě díky vstřícnosti Jiřího a Ondřeje Suchých mohou návštěvníci výstavy v Muzeu loutek nahlédnout do jejich soukromých archivních materiálů a prohlédnout si loutky, které jim po tatínkovi zbyly.

Několik vystavených loutek jsou originály, jiné jsou kopiemi, které vytvořili restaurátoři ze Západočeského muzea. „Většina loutek Jaroslava Suchého se nedochovala, jejich kopie pak vznikly podle dobových fotografií," poznamenává Markéta Formanová a ukazuje na jeden z příkladů – loutku Čaroděje, která má šest pohyblivých rukou, nafukuje a poulí oči i vydává zvuky. „Původně vypouštěla i dým, od toho jsme ale z výchovných důvodů raději upustili," usmívá se autorka výstavy. „Když se kopie vyráběla, tak i dnešní velice šikovní restaurátoři měli problém přijít na to, jak vše fungovalo," dodává.

Z truhláře loutkářem

Jaroslav Suchý byl na počátku své kariéry truhlářem, později úředníkem, ale v některých životních etapách skloubil svůj koníček s prací. Byl totiž zaměstnán v propagačním oddělení Ministerstva dopravy, takže jeho divadlo bylo najato právě na propagaci. Hrával např. na Václavském náměstí v Praze nebo v Parku Julia Fučíka, ve školách i školkách, v nádražních čekárnách i ve vagonech. Se svou kolegyní Jarmilou Přibylovou pro děti připravovali tak zvané agitační hry. „Byly to ovšem agitky v tom lepším slova smyslu. Prostřednictvím svých her Jaroslav Suchý dělal mezi dětmi zdravotní osvětu, nebo je učil pravidlům slušného chování," poznamenává Markéta Formanová. Upozorňuje také na to, že Jaroslav Suchý byl i vynálezce. Ve vystaveném albu se může návštěvník dočíst o jeho vynálezech. K vidění jsou totiž kopie článků, v nichž publikoval své vynálezy z oblasti truhlářství. Jaroslav Suchý například vynalezl příborník, který se dal přeměnit na otoman, či nové vzory intarzie dřeva.

A také točil filmy. Autorka výstavy objevila film Chaloupka na močále, který také patří mezi agitační či osvětová díla, neboť dětem vysvětluje, jak předcházet nemocem. Film je na výstavě promítán a jistě není bez zajímavosti, že komentář k němu namluvil Jiří Suchý, který v 60. letech minulého století už byl velmi populárním umělcem. Markéta Formanová podotýká, že Jiří Suchý se svým tatínkem spolupracoval velmi často, což ostatně dokazuje to, že jeho jméno bývalo uváděno i na plakátech, třeba u návrhů loutek. Jaroslav Suchý však uplatnil i svůj talent muzikantský. Bubnoval v klatovském kavárenském orchestru Ladislava Hlinky, jako houslista vytvářel v biografech hudební podkres k němým filmům. Skládal písničky i k nim psal texty.

Výstava připravená plzeňským Muzeem loutek je první výstavou, která představuje tvorbu Jaroslava Suchého. Končí už 31. prosince. Pak by se měla přestěhovat do Klatov.