Od té doby funguje jako multioborové kulturní centrum, v němž je prostor na nejrůznější kulturní a sociální projekty. Hlavní divadelní sál s kapacitou pro 120 diváků je využíván především k alternativním uměleckým projektům. V lednu jich je zhruba deset, v únoru se jejich počet blíží ke dvěma desítkám.

Nejbližším představením v Moving Station je úterní Automatic performerky Iriny Andreevy, členky Teatru Novogo Fronta. Česko–ruský divadelní soubor není pro znalce alternativní divadelní scény neznámým. Od poloviny devadesátých let se Teatr Novogo Fronta pojil se všemi významnými scénami (NoD, Akropolis, Ladronka) a festivaly jiného divadla (Next Wave), ale také s projekty alternativní hudby či performancemi. Soubor se velmi brzy prosadil i na evropské scéně, ale hostoval také ve Spojených státech i v asijských zemích.

Irina Andreeva v představení Automatic zkoumá hranice mezi vnitřním a vnějším světem. Více prozradila v rozhovoru.

V roce 1993 jste spolu s českým performerem Alešem Janákem založili soubor Teatr Novogo Fronta a Čechy se staly vaším působištěm, vaší základnou, bylo to složité rozhodování, byla to velká změna? Změnily se Čechy a české publikum od té doby?
Stalo se to tak nějak samo od sebe, bez plánování. Shoda okolností, nebo spíš osud. Ale změna to pro mě byla velká. Tenkrát, oproti situaci v Rusku, Česko bylo zemí větších možností, tvůrčích realizací, a pro mě pořád je. Samozřejmě hodně věcí se změnilo, spolu se vším se změnil jak vkus publika, i tematické preference.

Teatr Novogo Fronta existuje už více než dvacet let. Čím je podle vás specifický a co způsobilo, že že jste se dokázali po celou dobu udržet na vrcholu české alternativní scény?
Je těžké objektivně posoudit specifičnost něčeho, s čím se skoro identifikujete. A také se říká, že změna je jedinou konstantou. My se měníme, procházíme lepšími a horšími obdobími. Možná jediným neměnným zůstává že to, o čem v našich představeních mluvíme, je pro nás důležité a dává naší práci a našim životům smysl.

Irino, do Plzně přivážíte své nové představení Automatic, na co se mohou Plzeňané těšit?
Každé sólové představení je jakousi zpovědí. Nezrcadlí přímo vaši životní situaci, nýbrž je projevem aktuálních vnitřních procesů. Automatic je dítětem období osamělosti, je sebesarkastický až do krutosti. Snaží se najít odpovědi na otázky: Kdo jsem? Kde jsem? A proč jsem tady?

V Plzni nebudete hrát poprvé. Jací jsou v Plzni diváci z vašeho pohledu, váže se vám k Plzni nějaká vzpomínka?
S Plzní mě spojuje hodně osobního… A diváci? Herec je má rád především za to, že jsou. A v Plzni na nás bylo vždycky plno, za což jsme vděční a doufáme, že se to nezmění.