Divadlo J. K. Tyla (DJKT) v Plzni ohlásilo na sobotu 21. února dvě premiéry, jedna z nich je světová.

Jednotka intenzivní lásky aneb co zažije v tunelu mezi životem a smrtí

Plzeňský komediograf Antonín Procházka napsal na tělo činohernímu souboru DJKT další komedii, v pořadí už jedenáctou, a tentokrát ji zasadil do nemocničního prostředí. Jmenuje se Jednotka intenzivní lásky. V nemocničním pokoji na jednotce intenzivní péče, leží v kómatu hlavní hrdinové – Jiří a Simona. Jejich duše se odmítají od svých nemohoucích tělesných schránek definitivně odpoutat. Shlížejíce na hemžení kolem sebe, vzájemně komunikují, přehodnocují svůj dosavadní život a nabývají chuti v něm pokračovat. Ústřední dvojici mimořádných pacientů vytváří sám autor a zároveň režisér inscenace Antonín Procházka spolu se svou ženou Štěpánkou Křesťanovou. Postavy reálného světa, které je obklopují, hrají Monika Švábová, Marek Adamczyk, Michal Štěrba, Kamila Šmejkalová, Zdeněk Rohlíček, Klára Krejsová, Zorka Kostková a Petr Šmíd nebo Petr Konáš.

„Srdce je houževnatý svaleček. Dokud bije, nic není ztraceno. A to ani ve chvíli, kdy duše zvolna opouští tělo," říká Antonín Procházka. „Lidé, kteří zažili klinickou smrt, ji popisují jako cestu jakýmsi tunelem, na jehož konci je světlo. V takovém tunelu se dá zažít spoustu věcí, dokonce i milostný vztah. Existence na hraně mezi životem a smrtí nemusí být tedy vůbec nezáživná. Na které straně té pomyslné hrany člověk nakonec skončí, nezáleží kupodivu ani tak na lékařské vědě, jako spíš na vůli, citu a lásce," vysvětluje autor poselství své hry. Jeho dvorní dramaturgyně Marie Caltová dodává, že základní situace této komedie je reálnější, než by se na první pohled zdálo. „Antonín Procházka se totiž dokonale seznámil s knihami jako Život po životě R. A. Moodyho či Most k nesmrtelnosti B. Jakobyho, jež vznikly na základě svědectví stovek lidí, kteří se ocitli na hranici života a smrti. I jeho hrdinové se v této mezní situaci zbavují úzkosti a své fyzické tělo i to, co ho obklopuje, pozorují jako diváci," vysvětluje Marie Caltová.

Kromě Antonína Procházky a Marie Caltové se na vzniku inscenace Jednotka intenzivní lásky podílí také scénograf Aleš Valášek, kostýmy navrhla Šárka Hejnová. Světová premiéra se koná na Nové scéně 21. února od 19 hod.

Zápisník zmizelého aneb jak najít divadelním způsobem Leoše Janáčka jako člověka

Na Malé scéně Nového divadla bude mít ve stejnou dobu jako Procházkova komedie premiéru komorní operní inscenace Zápisník zmizelého. Autorem scénáře i režisérem inscenace je ředitel DJKT Martin Otava. Ten si v díle o hledání smyslu života a tvorby, jemuž nechybí magie a symbolika, kladl za cíl netradičním způsobem zpřístupnit publiku osobnost jednoho z nejoriginálnějších skladatelů 20. století; chce divadelním způsobem objevit Leoše Janáčka jako skladatele, ale především jako člověka.

„Rámcem inscenace je literární scénář Zápisník zmizelého, symbolicky pojmenovaný podle Janáčkova stejnojmenného díla. Byl inspirován skladatelovou korespondencí i jinými dokumenty, dokreslujícími jeho život. Základ díla pak tvoří Janáčkova komorní kantáta Zápisník zmizelého pro tenor, alt, klavír a ženský sbor," informuje dramaturg Zbyněk Brabec. Zachováno zůstalo obsazení osob díla: tenor představuje skladatele samotného (Tomáš Kořínek), alt jeho poslední inspiraci a lásku Kamilu Stösslovou (Jana Foff Tetourová), ženský sbor, tvořený třemi sólovými hlasy skladatelovu manželku Zdeňku (Monika Pešavová) a další dvě životní lásky a inspirace – Kamilu Urválkovou (Petra Šintáková) a Gabrielu Horvátovou (Ivana Klimentová). Toto základní obsazení je doplněno dvěma postavami – Podvědomím (Janáčkovým Já), představovaným tanečníkem, a Inspirací, ztvárněnou tanečnicí. Hudebně Zápisník nastudoval a klavírní doprovod zajišťuje Jan Snítil, choreografii vytvořil Richard Ševčík.