Divadelník Vilém Dubnička je jedním z těch, kdo Divadelní léto před deseti lety zakládali. Je jeho uměleckým šéfem i režisérem mnoha uvedených inscenací. Na 'režisérské stoličce' sedí i letos. Spolu s herci připravuje Akvabely. Napsal je v roce 2003 dramatik a režisér David Drábek a o rok později za ni získal Cenu Nadace Alfréda Radoka.

Vilém Dubnička hru před jedenácti lety se svými kolegy z Divadla J. K. Tyla v Plzni nastudoval. Mluví o ní jako o své iniciační hře; poprvé režíroval pro profesionální divadlo a v té době zrovna přemýšlel nad projektem plzeňského letního divadelního festivalu. A ti, s nimiž na Akvabelách pracoval, se pak stali součástí hereckého týmu Divadelního léta pod plzeňským nebem.

Za předchozích devět let jste odehráli lety ověřené a divácky atraktivní tituly. Vždyť na programu byli Shakespeare, Cervantes nebo Goldoni. Autoři, na něž se do divadla chodí už po staletí. Bylo těžké rozhodnout se, že tentokrát sáhnete po díle současného českého autora?
Festivaly podobného rázu sází na klasické tituly, protože je pravda, že na letní venkovní představení přijdou lidé, kteří normálně do divadla pravidelně nechodí. Je to takový divadelní pop. Myslím, že i současná dramatika může diváka pobavit. To, že je něco napsáno před desetiletím a ne před sto lety, nehraje žádnou roli.

Jste tedy přesvědčen, že Akvabely si své diváky najdou?
Myslím že ano. Už jen podle toho, že v současné době – dvě neděle před premiérou – máme prodaný stejný počet vstupenek, jako jsme měli loni na Dona Quijota. A to přesto, že nemáme v hlavních rolí televizní hvězdy…

Vy jste obsadil do třech hlavních rolí Bronislava Kotiše, Zdeňka Rohlíčka a Michala Štěrbu, kteří hráli v inscenaci Akvabel před jedenácti lety. Jak se vám i jim vracelo?
Samozřejmě, že herci mají tendence, když začínají znovu zkoušet už jednou nastudovanou hru, naskočit do role tak, jak ji hráli před lety. To jsme si zakázali. Hlídám to a kluci se snaží přistupovat ke scénám tak, aby to bylo za ně, za to, jací jsou v tuto chvíli. Nehrají to, jací byli v roce 2006. Jsou v tom hrozně poctiví a myslím, že budou lepší než před jedenácti lety. Jen když budou opravdu autentičtí, bude jim divák věřit. Akvabely jsou vlastně intimní hra o přátelství a právě přátelství si na zkouškách užíváme. Před jedenácti lety jsme se po Akvabelách rozprchli každý za jinou prací. Teď je společné zkoušení pro nás dárkem. Věřím, že když je studovávání inscenace tak osobně intenzivní, že to poznají i diváci. Hrozně rádi bychom spolu šli i na pivo, ale časově nám to nevychází. Říkáme si, že se kamarádíme jen podle fermanu.

Místo, kde je postavena scéna s hledištěm, jste v centru Plzně každý rok měnili. Letos budete hrát U Zvonu, stejně jako loni…
Je to prostor, který vyhovuje i dalším dvěma inscenacím z předešlých let, které bude mít letošní Divadelní léto po Akvabelách na programu, tedy loňskému Donu Quijotovi, který se U Zvonu hrál, a předloňskému Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor zlý pes! A navíc si myslím, že je to jedna z posledních možností, jak si tenhle prostor užít, protože se U Zvonu už nejspíš opravdu bude stavět krajská galerie. Takže až za pár let Plzeňané půjdou okolo nové stavby, mohou si říkat: 'Tady jsme byli kdysi na Akvabelách.'

A půjde tam dobře postavit bazén…
V divadle se používají znaky. Bazén se nehraje bazénem, stejně jako se vražda nehraje vraždou. Nechci toho moc prozrazovat, ale diváci se mohou těšit na to, že uvidí tři chlapy v plavkách a to, jak si představují, že by synchronizovaně plavali. Vždyť divadelní jazyk přináší část humoru i napětí, které se na jevišti odehrává a baví diváky.

DIVADELNÍ LÉTO POD PLZEŇSKÝM NEBEM scéna U Zvonu – program Akvabely premiéra 1. 7., reprízy: 2., 3., 4., 9., 10., 11., 12., 13., 14. a 15. července
Don Quijote (rok uvedení 2016) reprízy: 18., 19., 20., 21. a 22. července
Prokletí rodu Baskervilů aneb Pozor zlý pes! (rok uvedení 2015) reprízy: 25. 26. a 27. července