VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Anderson: Koncertovat se dá i v devadesáti

Plzeň - Smyčcové kvarteto v zádech, komorní atmosféra a spousta nadšených fanoušků. Tak vypadal pondělní koncert skotské legendární kapely Jethro Tull, který se uskutečnil v plzeňském Velkém divadle.

16.12.2009
SDÍLEJ:

Akustický koncert Jethro Tull ve Velkém divadle v PlzniFoto: DENÍK/Zdeněk Vaiz

Zpěvák a flétnista skupiny Ian Anderson v úterý poskytl Plzeňskému deníku exkluzivní rozhovor.

Jak jste si pondělní vystoupení v plzeňském divadle užil?
Věděl jsem, že se nejdříve zeptáte na tohle (smích). Ale říct vám to nemohu. Nechci o pondělním večeru mluvit. Bylo by to jako zradit svou lásku. Myslím si, že to, co se odehrálo, je jen mezi umělcem a publikem a pro ostatní by to mělo zůstat skryté. Nerad mluvím o vystoupeních. Jsem takový protipól milenek Tigera Woodse, ty se svěřují rády (smích). Ale já o koncertech nepovídám.

Dobrá. Pojďme mluvit o vašem vztahu k České republice. Navštívil jste ji už několikrát. Máte tu spoustu fanoušků?
Od mé první návštěvy tady se událo mnoho změn. A řada z nich byla až příliš rychlá. Všude se najednou objevily nápisy Marlboro, McDonald´s. To bylo před dvaceti lety. Teď už je to znovu vidět důraz na národní kulturu a historii. Myslím, že je to mnohem lepší místo. Je to téměř stejné jako v dalších postkomunistických zemích. Věci se změnily, ale někdy ne moc citlivě. Podobné pocity jsem měl v Maďarsku nebo Bulharsku. Do České republiky každopádně jezdím rád. Přeji si, abych měl čas podívat se sem jako turista, abych si tu jen tak mohl projít ulice. Pamatuji se, že jednou jsme byli s manželkou někde v Praze na večeři. Měl jsem volný den. A to nebývá moc často.

Pondělní koncert nebyl váš první plzeňský. Před devíti lety Jethro Tull vystoupili v lochotínském amfiteátru. Vzpomínáte si na to?
Ano. Byl jsme tenkrát z publika docela zklamaný. Většina diváků si myslela, že když přijedou Jethro Tull, uslyší pořádný rokenrol. A právě to byl trochu problém. My samozřejmě hrajeme i rock, ale velká část naší tvorby je stylově někde jinde. Jsou tam například vlivy klasické hudby, world music nebo jazzu. Občas si nás publikum plete s Iron Maiden. Myslí si, že na našich koncertech uslyší jen rokenrolové buch, buch, buch. Ale to není to, co my děláme. Hardrocková je jen malá část našich skladeb. Určitě bych neřekl, že Jethro Tull je hardrocková kapela.

Měl jste možnost podívat se po Plzni?
Ano, ano. Navštívil jsem tady svou koupelnu, svou šatnu, kavárnu na rohu. Většinu volného času věnuji odepisování na e–maily a plánování koncertů na příští rok. Na nějaké procházky tak není čas. Teď je vlastně poslední týden, kdy se dají tyhle věci vyřídit. S příchodem Vánoc se všechno zastaví. Až do ledna nikdo na e–maily neodpovídá. Takže všechno se musí dořešit právě teď.

Poslední studiové album Jethro Tull bylo Christmas Album, které vyšlo loni. Chystá se v blízké době další?
Co se týče nahrávání, narážíme na dva problémy. První je ten, že náš bubeník žije v Los Angeles. Takže to prostě nejde dělat tak, že mu zavoláme a řekneme: „Přijeď ve středu, natáčíme.“ Přeci jen je to devět tisíc kilometrů daleko. Není to jednoduché. A druhá potíž je, že natočit teď nové album, by nemělo velký ekonomický smysl. Jen velmi málo alb je v současné době úspěšných. Do propagace se musí dát mnohem větší peníze než třeba před dvaceti lety a prodejnost tím stejně není zaručena. Pravda je, že materiálu mám minimálně na dvě alba, ale problém je s tím kolem.

Co vás při tvorbě ovlivňuje a inspiruje?
Poslouchám spoustu věcí, některé starší, jiné novější. Ovlivňuje mě třeba středověká nebo renesanční muzika, ale občas zaslechnu něco inspirativního i u současných mladých umělců. I od nich se občas člověk může něčemu přiučit. Jsou ještě naivní a mají v sobě velkou vášeň pro muziku.

A jak se vám hraje se staršími hudebníky?
Samozřejmě, že také dobře. Mají zkušenosti. Člověk ví, co od nich může očekávat. Mimochodem velká výhoda muzikantů je, že mohou svou práci dělat v podstatě v každém věku. Když budete hrát tenis nebo jezdit ve formuli jedna, můžete to dělat tak do pětatřiceti. I když samozřejmě i tady existují výjimky, jako je třeba teď návrat Michaela Schumachera ve čtyřiceti letech, což je úctyhodné. Ale běžně ve sportu můžete být ve špičce pět deset let. Tohle u hudby neplatí. Například Ravi Shankar vystupuje v devadesáti letech. Co se mě týče, chtěl bych hudbu dělat ještě tak pět deset let.

Autor: Ladislav Vaindl

16.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Plzeň očima Kamily Frumertové Kikinčukové
4

Plzeň očima Kamily Frumertové Kikinčukové

Václav Pejsar

Pejsar: Dostanou přes hubu. Venca je vtipnej, vzkázal Šour

Dopravní podniky odpustí černým pasažérům úroky

Plzeň - Pokutu zaplatit musí, úroky jim však budou prominuty.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Giorgio fashion Show pomůže malému Matýskovi

Plzeň - V plzeňském Parkhotelu se v pátek 27. října od 19 hodin uskuteční Giorgio fashion Show GOLD prestižní přehlídka špičkové módy českých a světových značek.

Houbaři mají mistra světa, bydlí v Řenčích

Blovice – V lese u Blovic se konalo 25. mistrovství světa ve sběru hub.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení