VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sýkora postrádá jen zisk titulu

Plzeň - Před časem byl na inspekci v zámoří. Vyrazil se podívat do dějiště blížícího se mistrovství světa hokejistů do dvaceti let. A nyní skládá dohromady českou juniorku, která se na přelomu roku utká v Kanadě o cenné kovy.

12.12.2008
SDÍLEJ:

Marek SýkoraFoto: DENÍK/Archiv

„Je to výzva,“ říká Marek Sýkora. „Možná největší v mé trenérské kariéře,“ připouští zkušený kouč, který jen nedávno oslavil šedesáté narozeniny.

Šedesátka, jak vám to zní?
Ta šestka na začátku mě zarazila. Při padesátce jsem ještě mávl rukou. Teď už ne.

Tělo vám takhle po ránu připomíná věk?
Ráno ani ne. To když se necítím, tak se oholím. Ručně, ne elektrikou. Rada mého táty, starý recept, kterého se držím a pořád pomáhá.

Co neřesti? Přibylo jich nebo spíš ubývá?
Tak nějak v normálu. Občas si dám cigárko. A zjišťuji, že pohodlním. Jinak se snažím žít zdravě, hýbat se. V tom mě ale malinko limituje stávkující koleno.

Jak se vám vyvedly oslavy?
Byla jenom jedna. Nic předtím, nic potom. Takové neformální setkání s přáteli. Na začátku tam byly i obě mé vnučky. Z těch mám velkou radost.

Co dárky, který vás potěšil?
Od manželky jsem dostal zahradní traktůrek. Nádherný. Něco jsem tušil. A i když jsem ji varoval, tak ho mám. Už teď se těším, jak budu na jaře sekat zahradu a úžasně si přitom odpočinu. Také se mi sešla spousta alkoholu, výborná vína. Tři vlastní bysty a živý kohout.

Šedesátiny slavili letos v Plzni i jiní vynikající hokejisté – Ebermann, Bednář, před rokem Trachta. To musela být silná hráčská generace.
Určitě, ale ten potenciál se nevyužil. Možná chyběli správní trenéři, to jsme si jako hráči říkali. Na chvíli se tu jako kouč objevil Gusta Bubník. Já byl zrovna na vojně. Ten rok hrála Plzeň ale skvěle, lidi chodili. Jenže hned další sezonu spadla Škodovka do druhé ligy.

Stihl jste se v tom shonu ohlédnout za uplynulými roky?
Za hráčskou kariérou se neohlížím. Když už, tak hodnotím své trenérské působení. A jedno mi vadí. Jako kouč jsem nikdy nedošel až na vrchol. Nestal se mistrem, i když jsem byl třikrát ve finále. V extralize s Plzní, s Pardubicemi a v Rusku s Magnitogorskem. Třeba to ještě stihnu.

Když vzpomínáte na stříbro s Plzní z roku 1992, co se vám vybaví?
Pro mě rychlý nástup na extraligovou scénu. Začal už sezonu přetím. Ve chvíli, kdy trenér Karel Pražák složil v rozehrané soutěži funkci. K týmu jsme přišli od mládeže společně s Karlem Trachtou a málem jsme postoupili do play off. A v následné sezoně, už ve dvojici s Vencou Ruprechtem, to přišlo.

Mužstvo šlapalo, vyhráli jste skupinu Západ a v play off jste došli až do finále.
Byli tu vynikající hráči. Útočníci Martin Straka, v životní formě hrající Radek Kampf, Milan Volák, vzadu Ivan Vlček, Josef Řezníček, Jirka Jonák, brankář Ruda Pejchar a další. Jenže o Vánocích se vážně zranil Kampf a během play off jsme vinou zranění přišli o další klíčové hráče. A ti ve finále proti silnému Trenčínu chyběli.

V roce 2000 přibyl bronz . Tehdy po vyřazení Třince ve čtvrtfinále jste stál osamocený před plzeňskou kabinou a dojatý sledoval oslavy na stadionu. Pamatujete?
Pro mě to byl totiž zvláštní rok. Šlo o vyvrcholení pěti let na plzeňské střídačce. V osobním životě ale bylo vše naopak. Umřela mi žena. Těžce onemocněla, ale pořád mi fandila. Sledovala, jak se nám daří, chodila na zápasy. Potom najedou odešla. A tohle jsem si v onom hokejově nádherném momentě, v té bezbřehé euforii ze zisku bronzu, připomínal.

Ta pětiletka Plzně v závěru století byla hodně úspěšná.
To byla. Třikrát jsme postoupili do play off, mezi osm nejlepších mužstev. Skončili jsme šestí, pátí a nakonec třetí. Hru jsme s Radimem Rulíkem postavili na disciplíně a fyzické kondici. A znovu to byli ti nejzkušenější, Řezníček a spol., kteří tuhle filozofii přijali za svou.

Trenérské řemeslo nepřináši jen úspěchy, ale i pády. Jaké byly ty vaše?
Paradoxně o první dva padáky, v Plzni i potom v Pardubicích, jsem si řekl sám. Vždy po úspěšných sezonách přišel útlum a já jsem z toho utekl. Pád na Slavii přišel po krátké době a pomohl mi k oněm pěti úspěšným letům v Plzni. Takže nejhůř jsem nesl asi poslední odvolání z plzeňské střídačky. Nebylo příjemné poslouchat křik fanoušků, Sýkora ven.

Může mezi trenérem a hráčem vzniknout třeba i užší přátelský vztah?
Mně se to povedlo shodou okolností s dvojicí Pardubičáků, kteří ale kus práce odvedli i v Plzni. Dušanem Salfickým a Davidem Pospíšilem. Ty jsem bral skoro jako své syny. Blízko jsme si byli i s Petrem Sýkorou, ať už na začátku jeho kariéry nebo potom ten rok v Rusku. A hluboce se mě dotkl tragický osud Martina Čecha. Obránce, kterého jsem přivedl do Plzně a sešli jsme se znovu v Magnitogorsku.

Pokud byste měl říci definici ideálního trenéra, jaká by byla?
Ideální trenér? Asi kouč, který dokáže vyvážit obrannou i útočnou fázi. A hlavně umí číst hru a včas reaguje na záměry soupeře. V tomhle je u nás asi nepřekonatelný Láďa Růžička. Trenér s hokejovým instinktem od pánaboha.

Vybavíte si ještě svůj vůbec první zážitek spojený s hokejem?
Narodil jsem se v Kladně, táta byl trenér a na hokejový stadion mě brával od útlého mládí. A já nasával vůni šaten, masérny, ale snad nejvíc mám v hlavě „vůni“ tamních záchodků.

Sýkora starší to dotáhl až na střídačku národního týmu. Vás nyní čeká stejná pocta s českou dvacítkou.
Dělat s mladými kluky je pro mě osvěžující a na úrovni národních týmů to má i obrovský náboj. Zvlášť, když nadcházející šampionát hostí Kanada. Náš úvodní zápas ve skupině s tamní reprezentací v hale ottawských Senators pro 23 000 diváků je vyprodán. Co si víc přát.

Úspěch, na který česká dvacítka už nějaký čas čeká.
Jistě. Úspěch, za ten je považován zisk medaile. Nejsme sice favorité, základ družstva tvoří ročník 89, který loni v osmnáctkách spadl z elitní skupiny mistrovství světa. Ale já věřím, že dáme dohromady dobrý tým a třeba překvapíme.

A co potom? Vyhlašoval jste, že budete trénovat jen do šedesáti. Ale tuhle hranici nyní prolamujete.
Jsem si toho vědom. Teď se chci ale plně soustředit na šampionát dvacítek, a co bude dál, neřeším.

Pořád je o vás zájem v Rusku. A nebo co třeba trénovat Kladno s Jaromírem Jágrem. To by vás jako rodilého Kladeňáka nelákalo?
Do Ruska se mi nijak zvlášť nechce. A neláká mě ani ta druhá možnost. V hlavě mi totiž zní už dříve vyřčená slova Martina Straky, Jágrova dlouholetého parťáka a kamaráda, že trénovat Jaromíra by nechtěl.

Autor: Karel Sopr

12.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

V parku Homolka našli mrtvého bezdomovce

Místo, kde vyroste nové parkoviště pro veřejnost

Další placené parkovací zóny jsou na dohled. Ještě letos

Družku znásilňoval, pak ji oloupil

Klatovsko – Dva týdny hrůzy prožila v Klatovech 35letá žena z Lounska. Její přítel, Václav Dražský (28) z Chotěšova, ji opakovaně znásilňoval.

Nominace Indráka překvapila, o to víc se těší

Plzeň – Odveta v Chomutově hokejistům Škody Plzeň vyšla. Svižné přípravné utkání vyhráli 4:1 a dvěma góly k tomu přispěl útočník Miroslav Indrák.

Bouřka se silným větrem zaměstnala hasiče v celém kraji

Plzeňský kraj - Hasiči odstraňovali padlé stromy a větve na více než třiceti místech.

Vyhlídky na postup jsou příznivé, říká Daniel Kolář

Plzeň – Jeho gól z 36. minuty byl vítězný. Daniel Kolář poslal Viktorii do vedení 2:1 ve čtvrtečním utkání play-off Evropské ligy proti Larnace.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení