V roli hlavního kouče totiž protáhl Plzeň nejprve úskalím předkola play off a potom ve čtvrtfinále se svou družinou bojovníků zničil senzačně favorizované Pardubice, druhý celek základní části.

Přesto se hokejový stratég s vzhledem vysokoškolského profesora snaží držet emoce na uzdě.

Kolik přišlo gratulací?
Spousta. Potěší to, ale snažím se vše vnímat s nadhledem . Když vyhrajete přijde sto esemesek, když prohrajete, tak napíše pět lidí. Tak to v trenérském řemesle chodí.

Ale když Adamského gól rozhodl sedmý zápas, tak jste byl šťastný ne?
Bezprostředně po utkání, když padla vítězná střela, tak jsem si to užíval. Ale jede se dál. Jak říkám radost může trvat do půlnoci a pak se musí už zase pracovat.

Je to nyní hlavně o tom, jak tým dostat z únavy, oživit jeho energii?
Výhra, úspěch v sérii vám dá zapomenout na úbytek sil. Rychleji regenerujete a vítězná euforie přebíjí únavu.

Přece jen mužstvo ale svedlo v play off už dvanáct těžkých bitev.
Tomu jsme přizpůsobili tréninkový program. Pondělí bylo regenerační, ještě v úterý měli nejvytíženější hráči volno, od středy zase zabereme a v pátek jdeme na to.

Koho jste si přál za soupeře pro semifinále víc? Slavii, nebo Vary?
My jsme si nijak nevybírali. Jde o silné týmy, loňské finalisty. S Vary by to bylo západočeské derby, Slavia je poslední mistr, vítěz základní části, takže rovněž atraktivní soupeř. Vyšla Slavia.

Je to pro vás výzva postavit se mistru, hledat způsob, jak ho pokořit?
Určitě. Jde o play off, kde rozhodují trochu jiné faktory než v základní části. Třeba momentální forma, vůle, bojovnost. Takže i když nás čeká jeden z největších favoritů, tak nejdeme do té série předem poraženi.

Co vám o soupeři napověděla čtvrtfinálová série Slavie s Vítkovicemi?
Oboustranně šlo o špičkový hokej s enormním fyzickým nasazením, taktickými šachy, silnými i slabšími chvilkami gólmanů. Takže jen potvrzení, jak těžké semifinále bude.

Slavia prohrávala na zápasy už 1:3, co ji podle vás postavilo na nohy?
Jednoznačně probuzení střelců Bednáře a Červenky. Ti pokud by se nezvedli, tak by dnes byla Slavia na dovolené. Jenže oni se dokázali zmobilizovat a tu sérii otočit.

Už přemýšlíte, jak dvojici slávistických snajprů eliminovat?
Víme o nich, i o dalších přednostech Slavie. Ale znovu chceme vyjít z naší hry postavené na bojovnosti a nasazení. Na faktorech, díky nimž jsme přešli přes Pardubice.

Je šance, že do pátečního startu by se mohl uzdravit někdo z marodů?
Větší šance je u Maria Cartelliho, ohledně Jekabse Redlihse jsme skeptičtí. Hlava bolí také útočníka Radka Matějovského. Ale ještě máme pár dní na to dát se do kupy.

Zvlášť v obranných řadách ale není situace dobrá.
Tak uvidíme, jak se vše vyvine. V záloze máme ještě jednu posilu z první ligy, ale jméno zatím neprozradím.

Vizitka

Pavel HYNEK

Narozen: 4. ledna 1970 v Praze.

Absolvent FTVS UK, obor trenérství.

Ženatý, s manželkou Adélou má syna Pavla.

Hráčská kariéra: Jak sám přiznává nijak úspěšná. Na extraligu jsem neměl, tvrdí odchovanec Sparty. Kariéru končil v 25 letech v druholigovém ČLTK Praha.

Trenérská kariéra: Už během studií pomáhal Františku Výbornému s juniory Sparty a u sparťanské mládeže pokračoval. První angažmá u mužů zažil v Berouně, pak se jako asistent vrátil na Spartu. Dvakrát tu slavil zisk titulu, ze šampionátu dvacítek si přivezl zlato . Následovala štace v Litvínově, v prvoligovém Ústí poprvé role hlavního kouče a potom Znojmo, kde byl asistentem Václava Sýkory. Před touto sezonou převzal tým Plzně.

Považujete účast v semifinále za svůj zatím největší úspěch v trenérské kariéře?
Tak to nevnímám, vždyť to není jen o mně. Skvělou práci odvádí asistent Milan Razým, trenér gólmanů Ruda Pejchar, ale i další lidi okolo. Kustodi, maséři, doktoři, ti všichni vytvářejí hráčům co možná nejlepší zázemí. Žijí hokejem a mají podíl na těch úspěších.

Vy jste už před sezonou říkal, že hráč musí jít na stadion s tím, že chce uspět, něco dokázat. Zdá se, že tým tuhle filozofii přijal.
Mužstvo chce za každé situace. Hrajeme třeba blbě, ale dál makáme nadoraz. Od prvního do posledního hráče. A proto můžeme dokázat velké věci. V tom momentě se totiž smazávají rozdíly v šířce kádru, zázemí. A i na sedm statečných lze v rozhodujícím utkání porazit Pardubice.

Naplňuje vás to uspokojením?
Teď jsme pochopitelně šťastní. Ale i kdybychom nepostoupili, neuhráli play off a nebo nedej bože spadli do play outu, tak já osobně bych měl ze sezony výborný pocit. Ačkoliv se zužovala sestava, útok postupně opustili Vampola, Šindel, před koncem roku se vážně zranil Fabuš, chybí Ludvík, tak hráči nic nezabalili, bojovali dál, a proto jsme tam, kde jsme.

A přání před soubojem se Slavií?
Odvést znovu důstojný výkon, dát do hry veškeré síly a udržet si ten týmový duch, díky němuž jsme v sezoně překonali nejednu nesnáz a přetlačili i Pardubice. Kam nás to dovede, to se uvidí.

Třeba znovu k triumfálnímu příjezdu mezi stovky oslavujících fanoušků na plzeňské náměstí.
Nejsem proti. Vidět totiž, jak ti lidé ten úspěch prožívají s námi, to byl parádní zážitek.

Tušil jste, co vás v centru města po návratu z Pardubic čeká?
Něco málo z vyprávění kolegů, kteří zažili postup v roce 2004. A dokonce, když jsme potom někdy v sezoně šli společně v noci přes náměstí, tak jsme si v legraci říkali: tady budeme slavit.

A ono se vám to splnilo.
Skutečnost ale předčila veškerá očekávání. Na to se nezapomíná. Dokonce někdo z hráčů, nadšený ovacemi rozjařených fanoušků, podotkl, že pokud projdeme do finále, tak bude na náměstí snad i pódium. Nádherná vize, ale teď se musíme odpoutat od snění. Čeká nás totiž znovu tvrdá práce.