„Nemůžu se vyjadřovat k rozhodčím… Myslel jsem si, že šlo o faul na mě. A když jsem zjistil opak, tak jsem se rozčílil,“ říkal už klidný po utkání.

Ale muselo vám být jasné, jak vaše extempore dopadne, ne?
Určitě. Jenže bouchly ve mně saze, už jsem takový. Neunesl jsem to.
 
Co říci k utkání?
Druhou třetinu jsme odehráli dobře. Dostali jsme se k soupeři na jeden gól a říkali si, že už nám nemohou ujíždět. A stejně nám dvakrát ujeli. Asi podcenění, chvilková nekoncentrovanost, co já vím.
 
Ovšem vás srazil už špatný začátek? Po patnácti minutách jste padali 0:3.
Poslední dobou se nám to stává často. V šatně se hecujeme, ale pak přijdeme na led a v první třetině spíme. Nevím čím to je.
 
Třeba tím, že konce zápasů umíte a podvědomě si říkáte nějak to vždycky zvládneme?
To ne. Snažíme se hrát od začátku dobře, ale momentálně není naše psychika tak úplně ideální. Musíme se víc nabudit, bojovat.
 
Vy jste nebyli proti Slavii vyhecovaní? Vždyť máte v týmu řadu bývalých slávistů.
Na nás ale teď doléhají jiné věci. Do konce základní části už zase tolik zápasů nezbývá a my se nějak propadáme tabulkou. Chce to ale zachovat klid a hrát jednoduchý hokej.
 
Jste na šestém místě, tři body před Třincem. To přece není důvod k panice.
Já bych neřekl, protože máme jen sedm bodů na jedenáctou příčku. Musíme koukat dopředu i dozadu.
 
Čím si vysvětlujete, že podáváte tak nevyrovnané výkony?
Nevím. Někdy hrajeme jak ďáblové, jindy neuděláme rychlý krok a soupeři nám jezdí sami na bránu. Nedodržujeme taktiku, v tom to je.