Teď se sedmnáctiletý útočník chystá na finálovou sérii s Třincem, která začne dnes na severu Moravy.
„Pro mě je to neuvěřitelná sezona. Vůbec nechápu, co se děje, ale jsem za to rozhodně rád a nestěžuju si. Ve čtvrtek nám trenér naznačil, že si nás kouč juniorky může vytáhnout nahoru a v neděli jsme už hráli,“ reaguje kapitán staršího dorostu na možnost zisku další zlaté medaile.

Co se vám honilo hlavou, když jste dostal zlatou medaili a přebíral pohár pro vítěze extraligy staršího dorostu?
Asi celá sezona. Nemohl jsem tomu uvěřit. Každý z nás to bude asi ještě dlouho rozdýchávat. Nezažili jsme ještě takový společný úspěch.
Takže vám teprve dochází, čeho jste dosáhli…
Jo, a bude dlouho.

Jak jste slavili?
S kluky jsme si šli po utkání sednout. Slavili jsme i v pátek.

Zažil jste někdy podobný týmový úspěch?
V 8. třídě na republikovém finále jsme skončili druzí za Brnem. Takže jsem hodně rád, že jsme jim to teď vrátili.

Byla série s Brnem nejtěžší?
Čtvrtfinále s Chomutovem a finále byly jedny z nejtěžších. Silnější soupeře jsme dostat nemohli.

Nastal v play-off moment, kdy třeba hrozilo vyřazení?
První dvě kola jsme měli pořád na kahánku. S Vítkovicemi jsme vedli 2:0 na zápasy, oni srovnali a muselo se hrát páté utkání v Plzni, které jsme rozhodli až v poslední třetině. A také proti Chomutovu se rozhodovalo až v posledním zápase.

Ve čtvrté sérii nájezdů druhého finálového utkání na vás přišla řada. Věděl jste předem, jak zakončíte?
Když mě trenér řekl, že pojedu, tak ke mně přišel trenér gólmanů pan Kůs a poradil mi, že brněnský brankář reaguje na pohyb hráče. Takže jsem zkusil kličku, kterou dělám víceméně pořád. Rozjel jsem se z levé strany a naznačil jsem střelu a šel jsem do bekhendu, ale bohužel jsem trefil tyč.

Oddechli jste si, když Brno nenasadilo hráče se zkušenostmi z áčka Nečase, Krále, Zábranského a Gajarského?
Myslím si, že nám bylo úplně jedno, koho budou mít v sestavě. My jsme si řekli, že Brno chceme porazit a bylo nám jedno, kdo za něj bude hrát. Jsou to stejní hráči jako my. Fungovali jsme jako tým. Podle mě oni mají v týmu individuality, ale chybí jim parta, kterou máme my. To byla naše síla. Týmu jsem věřil od začátku sezony. Mockrát se nestane, aby v šatně všechno klapalo. Takových mančaftů moc není, jsem rád, že to platí u nás v Plzni.

Mohou ročníky 1998 a 1999 vyhrát příští sezonu extraligu juniorů?
Myslím si, že šance rozhodně je, protože s kluky z ročníku 1998 jsme ve starším dorostu měli skvělou partu. Vloni jsme vypadli s Chomutovem, ale na medaili jsme rozhodně měli. Myslím si, že příští sezonu to bude fungovat stejně jako v dorostu.