Vlastně od té doby, co Martin Straka přebral kontrolu nad plzeňským hokejovým klubem a zachránil jeho existenci, platili Západočeši pravidelně za extraligové favority. V základní části jim to obvykle šlapalo, ale když došlo na play-off, přicházely tvrdé pády na zem.

Až do letoška.

Strakova družina si v semifinále poradila s nepříjemnou Slavií, a Plzeň si tak po dlouhých 21 letech zopakuje účast ve finále.

Přitom ve čtvrtfinále s houževnatým Litvínovem nebyli Indiáni daleko od vyřazení. Jenže výkony modrobílých se postupně zlepšovaly. Forma rostla.

Zkušenosti, odhodlání a také trocha štěstí v pravou chvíli měly postupovou moc.

„Závěr základní části nám nevyšel. Odepisovali nás, ale zvedli jsme si a myslím, že postup jsme si zasloužili," říkal po středeční vítězné tečce Martin Straka.

Jako jediný z hráčů pamatuje finále z roku 1992. „Tehdy u toho byl i brácha Michal a gólman Ruda Pejchar, ale to už jsou nyní trenéři," připomněl kapitán.

Před jednadvaceti lety byl vycházející hvězdou. Teď je mu čtyřicet, ale neochvějně táhne svůj tým za zlatem. „Postup do finále je skvělý, ale ještě nekončíme," vzkázal Straka soupeřům. „Ten či ten bude těžký. Ale je to hlavně o nás, o našich výkonech," říkal.

Klíčový pro vývoj semifinále byl zřejmě pátý duel, který v O2 areně vyhrála Plzeň díky Vlasákově gólu z poslední minuty.

„My byli ti šťastnější. V tom vidím zlom," podotkl plzeňský kouč Milan Razým.

Ve středu pak Západočeši na domácím ledě znovu uspěli a mohli slavit vysněný postup.

„Je to nádherný pocit. Myslím, že si to celý klub i plzeňská veřejnost zaslouží. Dvakrát jsme vedli, ale Slavia vždy vyrovnala. Pak ale nevyužila dlouhou přesilovku pět na tři a poté, co jsme dali třetí gól, jsem už věřil, že zápas dotáhneme k vítězství," svěřoval se Razým ještě plný emocí. V roli hlavního kouče je to v extralize jeho premiérová sezona.