Hokejoví Indiáni na dohled extraligového startu prohráli třetí zápas v řadě a osmatřicetiletý bek je služebně nejstarším mužem plzeňského týmu.

Týden před začátkem extraligy to není bůhvíjaká situace. Jak byste ji označil vy?
Vážnou bych jí zatím nenazval, ale znepokojivé to je. Až do poslední porážky v Brně jsme hráli slušně, ale v úterý jsme totálně propadli. Herně, po taktické stránce i v kázni.

Z čeho ten výbuch pramenil?
Občas se něco takového semele, ale nemělo by. Ten zápas jsme začali nesoustředěně a hodně chaoticky. Neplnili jsme si úkoly, nedrželi si své prostory. Prostě vládl zmatek. Paradoxně jsme sice v úterý dali konečně více gólů, ale to nemůže zastřít špatný výkon. Také k tomu trenéři zaujali patřičný postoj. Zvýšili hlas, přitvrdili v tréninku. Když to s námi nejde po dobrém, musí to jít takhle.

Zlobili se trenéři, ale klid nevládl ani v hráčské kabině. Dá se po takové bouřce říci, příště zabereme a nic podobného nepřipustíme?
Já doufám, že ano. Protože pokud bychom špatně sehráli i nadcházející generálku, tak asi těžko můžeme předpokládat, že v extralize to bude mávnutím kouzelného proutku jiné.

Je tedy čtvrteční přípravný zápas s Českými Budějovicemi stejně důležitý jako potom ten první v extralize?
To asi úplně ne, ale pokud ho zvládneme, tak se tým uklidní, což by bylo dobré pro zbývající dny před zahájením soutěže. Kvůli herní pohodě a vůbec atmosféře v mužstvu. Už proto, že příprava v minulých sezonách vycházela daleko lépe a každá porážka a teď série porážek vyznívá jako problém.

Ale vždyť letní bilance Plzně je relativně vyrovnaná. Čtyři vítězství a pět porážek.
Jasně. Vezmeme-li ale jen European Trophy, tak to pro nás vyzní mizerně. Alespoň výsledkově. Sehráli jsme sice jeden slušný zápas v Německu a zlé to nebylo ani doma proti Finům, Švédům a ani napoprvé s Brnem. Většinu soupeřů jsme přestříleli, ale na to se nehraje a navíc naposledy se naše hra totálně rozsypala.

Asi je na vás starších zkušenějších, abyste těm mladším připomněli, jak důležitý je vstup do extraligy.
Také o tom v kabině mluvíme. Jenže hokej je kolektivním sportem. Je tu přes dvacet hlav, do nichž nevidíte. Stokrát tak můžete něco opakovat, a přesto se to míjí účinkem. Je důležité, aby co nejvíc z nás bylo naladěno na stejnou vlnu. Připraveno a ochotno se podřídit dané herní taktice. A to se právě naposledy v úterý nestalo.