Trenérům včera oznámil, že je připraven nastoupit do třetího zápasu se Zlínem.

„Chci hrát. Není nač čekat. Být jen na tribuně je pro mě mnohem horší,“ říká plzeňský útočník.

V závěru základní části překonal Vlasák podruhé v sezoně zranění kolena a zdálo se, že stihne play off. Jenže těsně před vypuknutím bojů kdo s koho si koleno na tréninku znovu pošramotil.

„Zranění, pauza, návrat a zase zranění. A tak pořád dokola. V životě jsem tak šílenou sezonu nezažil. Už ani nechci říkat, že to nejhorší mám snad za sebou,“ hrozil se těžce zkoušený ostrostřelec.

Bude třeba hodně injekcí a prášků, abyste zapomněl na bolest?
Na bolest nemyslím. Něco s tím provedeme, ale chci hrát. Pro mě je to složité hlavně po psychické stránce.

Trenéři naznačili, že definitivní rozhodnutí padne až před zápasem.
Tak to je. Ale na devadesát devět procent do toho jdu.

Jak jste z tribuny viděl oba úvodní zápasy?
První výhra byla vydřená. Nehráli jsme dobře, ale důležité bylo, že jsme ten zápas zvládli. V nedělním utkání jsme se ale výrazně zvedli a vyhráli jsme zaslouženě.

V čem tkví největší přednost zlínských beranů?
Mají výborně zažitý defenzivní systém, podpořený dobrým pohybem. Vědí o sobě. Takže jde o nepříjemného soupeře. Je to s nimi těžká práce a ještě bude.

Plzeň jako jediná ze čtvrtfinalistů zvládla oba úvodní duely. Jak výrazná výhoda to je?
Pořád je to jen dva nula a z vlastní zkušenosti víme, že i takhle rozehraná série se dá ještě ztratit. Takže musíme hrát dál maximálně soustředění, disciplinovaní. Bojovat v každém střídání.

Přesto byste mohli sérii ve Zlíně už ukončit. Myslíte na to?
Ne. Bylo by to sice nádherné, ale ve Zlíně nás čekají dva těžké zápasy. Jak oni, tak my, do toho půjdeme naplno a rozhodne se na ledě.