„Nijak zvlášť. Je třeba zůstat nohama na zemi. Vedení v prosinci ještě nic nezaručuje,“ prohlašuje třeba obránce Jaroslav Modrý.

Oč méně osmatřicetiletý matador mluví, o to lépe hraje.

Minulá sezona v Liberci Modrému po jeho návratu ze zámoří sice nevyšla podle představ, jenže nyní v Plzni patří k oporám. Táhne defenzivu i rozehrávku týmu.

„Pořád jsem věřil, že hokej hrát umím a chtěl jsem to dokázat sobě i druhým“ říká o své motivaci odchovanec Českých Budějovic s bohatými zkušenostmi z NHL. Modrý tu hrál za New Jersey, ale nejvíc sezon strávil v dresu Los Angeles Kings. Na západ Čech ho přitáhl Martin Straka.

Plzeň se drží na vítězné vlně už šest zápasů. V čem vidíte základ téhle úspěšné série ?
V pracovitosti všech a víře v systém, který si budujeme od začátku sezony. Jen tvrdá práce a semknutost týmu nám totiž může něco přinést.

Daří se i vám osobně. Věřil jste v něco takového po nepovedené sezoně v Liberci?
Kdybych nevěřil, tak jsem skončil s hokejem. V Liberci se něco stalo, ale člověk se z toho musí umět poučit. A já jsem si chtěl spravit chuť. Dokázat si ještě, že mohu být platnou součástí týmu.

Dirigujete zadní řady, ale střílíte i branky. V pátek proti Českým Budějovicím jste dal pátý gól v sezoně.
Nejsem žádný střelec. Ale když pomůžete mužstvu gólem k výhře, je to fajn. Hlavní práci mám však v defenzivě.

Tvrdíte, že první místo v téhle fázi extraligy nic neznamená. Ale příjemné je, ne?
Určitě. Mužstvo je v pohodě, na každém je vidět větší chuť do tréninku i do zápasů. Je lepší být první, než se potácet někde dole. To pak kabinu ovládne neklid. Ale opakuji, nic to neřeší a je nutné jet dál.

Zvlášť když šestkrát po sobě jste dokázali vyhrát také v říjnu, ale potom přišel útlum. Zrovna po utkání s Pardubicemi, se soupeřem, s nímž se střetnete znovu tento pátek.
Takhle to neberu. Zní to jako klišé, ale jdeme zápas od zápasu a nekoukáme, co bylo. Teď jsou před námi Pardubice a je nutné se na ně co nejlíp nachystat.

Plzeňský tým tvoří jádro zkušených třicátníků, pár hráčů ve středním věku a potom mladíci. Je složité takový soubor sladit dohromady?
Těžké lehké, prostě to funguje. Ti mladší srší energií, chtějí se ukázat a přitom se od nás starších učí. Kluci ve středním věku zase dokazují, že už tým mohou táhnout. No a my? Když je třeba, tak umíme zabrat. Koukat se třeba na hru Martina Straky, na jeho práci pro mužstvo, je pořád paráda.