Machovský se rozloučil s Plzní. Je čas se posunout dál, říká hokejový gólman

Na exhibiční akci třiadvacetiletý gólman zamával po čtyřech sezonách naposledy fanouškům Indiánů. Loučila se výrazná opora, která i v téhle sezoně přes počáteční trable táhla plzeňský tým ze dna extraligy do vyřazovacích bojů.

„Vzhledem k tomu, jak špatně jsme začali, tak hrát čtvrtfinále, je úspěch,“ bilancoval Machovský.

Úmysl opustit Škodovku jste avizoval dopředu. Jak dlouho jste se rozmýšlel?
Už loni při prodlužování smlouvy jsem řekl, že v Plzni odchytám poslední sezonu. Myslím, že je ten správný čas posunout se hokejově zase dál.

Kam vás to táhne nejvíc? Do zámoří, kde byste mohl bojovat o místo v NHL?
Jasně. NHL nabízí jinou dimenzi hokeje a mou výhodou by mohlo být, že znám prostředí a umím jazyk. Musím ale počkat, jak vše dopadne.

Kdy se rozhodne?
Kdyby záleželo jen na mně, tak bych chtěl mít jasno už teď. Strašně nerad čekám, ale musím být trpělivý. Zhruba do tří týdnů by prý mělo být jasněji.

Sezona byla těžká, ale byly už horší, tvrdí Martin Straka

Veškeré naděje upírátek Americe nebo zvažujetei přesun do ruské KHL?
Nechci nic zakřiknout. Budu rád za každý zájem, ať ze Západu nebo z Východu, a pak se nějak rozhodnu.

Byla pro vás čtvrtá sezonav Plzni nejtěžší?
To se nedá říct. Ani začátek minulé sezony nebyl nějak úspěšný. Také se to lámalo postupně, ale nespadli jsme tak dolů a potom v play-off jsme došli až do semifinále. Udělali jsme placku (bronz), a to byl asi největší rozdíl.

Proč se podle vás Škodovkapropadla do potíží?
Možná jsme byli příliš namlsaní. Do minulé sezony jsme šli se zatnutými zuby. Všichni nás podceňovali, předpovídali baráž, ale bojovali jsme a nakonec z toho byla medaile. Teď jsme asi čekali, že to půjde dál lehce, ale trvalo, než se tým nastartoval.

Jak přibývající série proher na začátku sezony mávalas vaší psychikou?
Snažil jsem se soustředit vždy jen na nejbližší zápas a nemyslím si, že by mě to poznamenalo. I když nám tam padaly hloupé góly. Navíc když kluci dali víc branek, tak jsme jich i víc dostali. A když jsme nedali nic, tak jsme jeden gól inkasovali a těsné prohry nás srážely.

Bruk: O titulu rozhodli lepší brankáři, bojovnost i hlad po vítězství

Ani vám nevadilo, že vinou propustnosti defenzivy jste patřil k nejvytíženějším brankářům?
Ne. Každý gólman vám potvrdí, že čím víc střel na něj jde, tím lépe. Já ani nejsem typ brankáře, který by dvě třetiny zápasu prostál, měl dvanáct zásahů a vychytal nulu. Raději jsem v permanenci.

Spravily vám náladu výkony v play-off?
Jako tým jsme si to zasloužili. Od Vánoc byl každý zápas bojem o play-off. Postup jsme si pojistili až v posledním kole na Spartě, stres z nás spadl a odrazilo se to i na výkonech. V play-off jsme potom hráli zase náš ofenzivní hokej a bojovali jsme naplno.

Co se vám při vzpomínkách na Plzeň vybaví?
Jen to dobré. Plzeň mi otevřela dveře do dospělého hokeje. Sáhla po mně, když jsem se vracel ze zámoří, z juniorské soutěže a nevěděl, kde zakotvím. Dokonce jsem zvažoval, že hokej dám na vedlejší kolej a půjdu do školy. Takže se stalo to nejlepší, co mě mohlo potkat.

Přicházel jste jako dvojka za Lukášem Mensatorem, brzy jste ale zaujal post prvního gólmana. Jak těžké bylo získat důvěru trenérů a přízeň fanoušků po sezoně, v níž Plzeň vybojovala titul?
Mazi (Marek Mazanec) měl v mužstvu silnou pozici, část mistrovské sezony tu odchytal Tukka Rask a očekávání tak bylo obrovské. Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím srovnal, ale snad jsem v Plzni něco odvedl. Není však na mně, abych to hodnotil.

Rusko či NHL? Zatím to neřeším, tvrdí střelec Kubalík

Jak se vůbec chytá před bouřícím kotlem plzeňských fanoušků?
Dobře, ale musíte si zvyknout. Naplno jsem si to začal užívat až třetí čtvrtou sezonu, kdy už jsem věděl, co a jak. A taky jsem chytal s větším klidem. Hned první sezonu jsem sice ovládl brankářské statistiky, ale přede mnou hrál zkušený tým a potom přišlo radikální omlazení.

Berete po těch letech Plzeň jako druhý domov?
Určitě. Vyrůstal jsem v Opavě, pak jsem byl čtyři roky v Kanadě a Plzeň je vlastně mojí první profesionální štací. Město je nádherné, poznal jsem tu spoustu skvělých lidí, takže se sem budu rád vracet.

Kde máte uloženou bronzovou medaili, nejvýznamnější trofej z plzeňské štace?
Přesně nevím, jestli si ji doma vzal děda nebo táta, ale určitě někde visí. Vždycky je super, když se něco povede a tohle nám vyšlo. Vždyť ten bronz jsme vytěžili z nedůvěry, která nás tehdy obklopovala.