Je čerstvým čtyřicátníkem, v Plzni by mohl hrát hokej za staré pány, místo toho zkušený bek válí v extralize.

Na elitní domácí scéně vyhlíží Petr Kadlec (na snímku) svůj 1200. zápas. V běžící sezoně může dokonce trumfnout rekordmana v počtu extraligových startů Františka Ptáčka (1209 zápasů) a dál patří k pilířům plzeňské defenzivy.

S průměrem téměř 23 odehraných minut na utkání je usměvavý flegmatik dokonce nejvytěžovanějším hráčem Škodovky.

Změnilo se něco poté, co jste završil čtyřicítku? Nevítají vás spoluhráči třeba pozdravem: ahoj dědku?
Kluci mě oslovují pořád stejně, jsou hodní (úsměv).

Stihl jste čtvrtou dekádu života oslavit?
V rychle běžící extralize na oslavy není čas. Klukům v týmu jsem připravil po tréninku svačinu a doma to spravila dobrá večeře.

Krizi středního věku nepociťujete?
Co to je? (smích)

Ve čtvrtek oslavil Petr Kadlec čtyřicáté narozeniny, ale stále patří k nejvytěžovanějším obráncůmZdroj: ČTK Číslovka s čtyřkou na začátku vás nepřiměla k zamyšlení?
Ne, vždyť hned druhý den po narozkách jsme hráli.

Nepřipomněl jste si, že první extraligovou medaili jste před lety vybojoval právě s Plzní?
Neutíkám do vzpomínek.

Fanoušci si ale váš nájezd, kterým jste tehdy ve čtvrté čtvrtfinálové bitvě s Třincem rozhodl o postupu plzeňského týmu, pamatují.
To já taky. Ale, že bych si někdy doma večer sedl a vzpomínal, jak jsem tenkrát dal ten který gól, to ne.

Tak zkuste zavzpomínat nyní. Které momenty ze své kariéry byste vypíchl?
To po mně nechtějte. Já než minulostí žiju raději přítomností. Na přelomu roku jsme chytli slušnou formu, tak doufám, že nám vydrží i v dalších zápasech.

Neříkejte, že nevnímáte přibývající věk?
Jasně, že jo. Třeba návraty z dlouhých štrek po republice, z Vítkovic, Třince cítím daleko víc. Tělo regeneruje pomaleji. Ale jinak, že by se ze dne na den něco výrazně překlopilo, to ne.

Musíte o své tělo dbát víc než třeba ve třiceti?
Snad v tom, že když mě začně něco tahat, bolet, tak se s tím snažím něco dělat. Když totiž problém zanedbáte, projeví se časem někde jinde a třeba hůř – zraněním. Tělo je spojená nádoba a živí nás, což si my starší uvědomujeme asi víc.

Zkušený obránce Petr Kadlec je v play-off jednou z opor plzeňské Škodovky.Zdroj: DENÍK/Zdeněk VaizCo vás na hokeji po těch spoustě sezon a stovkách odehraných zápasů ještě baví?
Pořád to samé jako na začátku. Baví mě vyhrávat, ale i to, že jsem součástí týmu. Tím člověk nestárne, zvlášť když jako teď v Plzni máme tak mladé mužstvo.

A opačně, jak je vám, když se nedaří? Nesete to hůř než za mlada?
Když to nejde, tak se mnou není moc řeč. To by vám ale asi líp vysvětlila přítelkyně…

Je asi příjemné, když borec vašeho věku předčí o řadu let mladší soupeře?
Na ledě nekoukám, jestli je někdo mladej nebo starej. Snažím se jen co nejlíp vyřešit danou situaci.

Ale je povzbuzující, že jste jedním z klíčových hráčů týmu.
Takhle to neberu. Já se snažím hrát hokej, jak nejlíp umím bez ohledu na věk, a až to nebude stát za nic, tak skončím.

Máte jasno, co nastane, až ten moment přijde?
Něco v hlavě mám, ale zatím se tím nezabývám. Jen vím, že to nejspíš nebude u hokeje. Myslím, že člověk by se měl po těch letech posunout jinam.

Většinu kariéry spojil obránce Petr Kadlec (40) s týmem pražské Slavie, s níž získal dva tituly (2003, 2008) a slavil řadu dalších úspěchů (3 x stříbro, 2 x bronz). První extraligovou medaili – bronz – ale rodák z Prahy vybojoval v roce 2000 s Plzní. K bronzové medaili pomohl Škodovce i v minulém ročníku. V běžící sezoně naskočil zatím do 24 zápasů, v nichž si připsal 10 asistencí a gól. Ze Slavie na západ Čech přišel před sezonou 2014/15. V extralize, v níž točí 22. sezonu, překonal řadu mezníků. V březnu 2013 jako teprve pátý hráč odehrál v soutěži 1000. zápas. Aktuálně má na kontě 1189 utkání a na rekordmana Františka Ptáčka ztrácí 20 zápasů. V reprezentaci nastupoval pravidelně mezi lety 2001 až 2006. V roce 2003 startoval na mistrovství světa ve Finsku (4. místo). Ve volném čase je vášnivým potapěčem. Na jeden nádech se potopil do hloubky 25 metrů.

Zatím patříte k extraligovým stálicím. Jaké mety byste chtěl ještě dosáhnout?
Žádné konkrétní. Beru hokej i život, jak příchází. Za ty roky vím, že co si nějak dlouho plánujete, tak z devadesáti procent stejně skončí jinak.

Neláká vás přeskočit v extraligových statistikách rekordmana Františka Ptáčka?
Když to vyjde, dobře, když ne, tak ne. Já statistiky fakt nesleduji.

Kdybyste měl jmenovat největší úspěchy, byly by to tituly se Slavií?
Možná dřív bych řekl, že vyhrát extraligu je nejvíc. Ale teď mě těší každá povedená sezona a snažím se odvést co nejlepší práci, aby to tak bylo.

Bylo pro vás o to těžší překousnout úvod probíhajícího ročníku extraligy, který Plzni nevyšel?
Někdy se to tak seběhne. Hledají se příčiny a obrat stále nepřichází. Nejde jen lusknout prsty a tým naskočí. Chce to makat a být trpělivý.

Škodovka teď čtyřikrát v řadě vyhrála. Jak vyhrát i popáté v pátek v Pardubicích?
Hrát stejně jako v předchozích utkáních. Hodně bruslit, tlačit na soupeře a často střílet. Kluci si víc věří a psychika má na dobrých výsledcích zásadní podíl.