Je mu šestatřicet, ale zkuste ho lapit. Je ho stále plný led. Jako v nedělní bitvě o semifinále v Pardubicích.

Podpis připojil i k vítězné ráně, kdy zkušeně nabil rozjetému Adamskému. Sám přitom gól ani neviděl.

„Přihrál jsem a otočil to ke střídačce a najednou koukám, že všichni skáčou na led. Říkám si, to bude asi gól,“ vybavuje si rozuzlení čtvrtfinále.

Mají hokejisté Plzně dostatek sil na poražení Slavie? Hlasujte v pravém sloupci.

Už jste si stihl ten gól prohlédnout?
Nějak ne. Počkám až to někdy zopakuje televize. Teď si užívám postup.

A jak se přitom cítíte?
Ozývá se únava, ale jinak je mi krásně. Chtěli jsme do play off a jsme v semifinále. Kluci do toho dali úplně všechno, a když jsem je pak po utkání viděl šťastné, byly to nádherné okamžiky.

Vy jste v tom utkání téměř neopouštěl led, to musela být tvrdá šichta.
Ani ne, cítil jsem se výborně. Snad s výjimkou pěti šesti minut v třetí třetině, kdy jsme hráli dvakrát ve třech.

Nezastavila vás ani tržná rána nad okem po zásahu pukem…
Doktor mi ránu sevřel sponkami, aby nekrvácela a šil mě až po zápase.

Ovšem v závěru třetí části Pardubice srovnaly na 3:3 a zdálo se, že Plzeň semelou.
Důležité bylo, že jsme těch pár minut do konce přežili a přišla pauza před prodloužením. I potom byl Moeller živější, trefil tyčku, ale nás podržel brankář Chábera a dali jsme vítězný gól.

V sedmé minutě druhého prodloužení!
Nikam jsme nespěchali. Říkal jsem klukům, jezte, pijte a vyjde to.

Vzpomněl jste si přitom na play offový zápas s Pittsburghem, který skončil až v pátém prodloužení.
Určitě. Bylo jasné, že se může hrát dlouho. To už je hlavně o vůli, chtění a obojí hrálo v náš prospěch.

Byla cesta domů hodně veselá?
Normálně, žádná divočina. Vítězství se nikdy nenabažíte, takže nějaké pivko jsme si v autobuse dali. A skvělé bylo i noční uvítání na plzeňském náměstí.