Poté se přesunul k hokeji. Působil jako ředitel v extraligové Plzni, nyní pracuje v obchodním oddělení agentury BPA a je pyšný na to, že se koncem týdne uskuteční v Českých Budějovicích České hokejové hry. Od května se vrací jako výkonný ředitel do hokejové Plzně.

Už za mlada jste měl svůj vlastní klub. Vzpomenete si ještě na FC Lime, který hrával nejnižší soutěže Českobudějovicka?
Dan Drahokoupil s Pavlem Tobiášem mi dali nabídku, abych šel dělat kustoda a maséra do Dynama. To bylo v roce 1992. V tu dobu jsem si také založil svůj vlastní klub Lime. Vždycky jsem chtěl mít vlastní tým, tak jsem si ho udělal. Byla to spíše taková legrace. Název Lime znamenal mé jméno, ale jenom opačně (smích). Byli jsme parta kamarádů, která se scházela jenom na zápasy. Potom už na to nebyl čas ani nálada, takže jsme časem činnost týmu utlumili a věnoval jsem se jenom své práci.

Kolik let jste strávil v Dynamu?
Byl jsem tam osm let.

Proslavil jste se svou větou, kterou jste často hráčům říkal: „Počkejte, až tady budu dělat ředitele.“
To byla samozřejmě recese. Když si trenéři nebo hráči na něco stěžovali, tak jsem jim říkal: „Počkejte, až tady budu dělat ředitele, tak tady bude všechno jinak.“ Pochopitelně si to spousta hráčů pamatuje, říkával jsem to však z legrace. Byl to spíše takový můj sen, který se ale nakonec splnil.

Vaše kroky vedly z Dynama nejprve do Bohemians Praha. To se seběhlo jak?
Dělat v Dynamu maséra a kustoda mě strašně bavilo. Když přišli ráno hráči do kabiny, tak měli všechno připravené na svých místech. Snažil jsem se, aby oni i trenéři byli maximálně spokojeni. Pavel Tobiáš byl hodně přísný trenér. Chtěl mít všechno v pořádku a také to s ním občas nebylo jednoduché. Ale strašně věcí mě naučil a moc rád na něj vzpomínám. Dělal jsem pro kluky i různé nadstandardní věci. Když třeba dorazil nový hráč, tak jsem mu pomáhal s bydlením, se školkou pro děti a podobně. Bavilo mě starat se i o tyto věci. Jednou přišel Jirka Novák, který tady hrál a šel do Bohemky. Později tam začal dělat sekretáře, a když v Budějovicích hráli, tak mi volal, jestli bych jim nezajistil bydlení a všechno potřebné. Tehdejší majitel Bohemky Pavel Švarc mě následně oslovil, jestli bych nešel pracovat do Bohemky.

Kývl jste hned?
Nekývl. Řekl jsem mu na to, že do Bohemky nemohu, protože v Praze netrefím ani na hlavní nádraží. Jirka Novák mi ale znovu zavolal, abych přijel na schůzku s panem Švarcem. Na jednu stranu se mi nechtělo a bylo mi to hloupé, na druhou mě to lákalo. Tak jsem tam dojel, Pavel Švarc mi nic moc nevyprávěl, dal mi desky se znakem Bohemians a v nich byla rovnou smlouva s tím, že mohu okamžitě nastoupit. Byla tam krásná skupina lidí, které jsem všechny znal. Sportovním ředitelem byl Pepa Jinoch, jenž hrával v Budějovicích. Sportovního manažera dělal Luděk Klusáček, sekretářem byl Jirka Novák. Trénoval Vlasta Petržela, jeho asistenty byli Tonda Panenka s Vláďou Borovičkou. Se všemi jsem měl velmi dobrý vztah.

Do které funkce jste ve Vršovicích nastoupil?
Rovnou na post obchodního ředitele. Byl jsem hyperaktivní, snažil jsem se a myslím, že jsem udělal docela velký kus práce. Pavel Švarc mě pak na konci roku jmenoval ředitelem klubu.

Ředitele klubu jste později začal dělat v Plzni. Proč jste odešel z Bohemians?
Plzeň v té době vlastnili Italové a bylo to provázané se Zdeňkem Nehodou a také Pavlem Nedvědem, jemuž dělal agenta. Ozval se mi jeho syn Michal Nehoda, jenž také hrával v Budějovicích, že táta koupil spolu s Italy Plzeň a navrhl mě tam jako ředitele. Měl jsem vystřídat Jardu Šetrleho a úkol byl jasný, postoupit s Plzní do první ligy. Trošku jsem se orosil, ale nakonec mě přemluvili a v prosinci roku 2001 jsem nastoupil v Plzni. Vůči Pavlu Švarcovi mi to bylo trochu nepříjemné, ale nakonec jsme se domluvili na uvolnění z Bohemky.

Roman Hubnik
Hubník: Boj o titul jsme si zkomplikovali

Jak dlouho jste v Plzni byl?
První rok jsme s Plzní ještě nepostoupili, protože jsme měli velkou bodovou ztrátu. Potom jsme ale změnili trenéra a vyžádal jsem si Zdeňka Michálka, kterého si strašně vážím jako člověka i trenéra. Hned v další sezoně jsme postoupili do první ligy. Italové potom klub prodali a cítil jsem, že si tam budou chtít dosadit své lidi. To jsem chápal a v té době se mi ozval Luboš Skála, který byl v představenstvu Dynama. Domluvili jsme se a vrátil jsem se po letech domů.

V Dynamu jste byl také výkonným ředitelem?
Ano. Byl jsem v té funkci necelý rok. Ale jak se říká, doma není nikdo Prorokem. Myslím, že jsem na tuto pozici byl ještě příliš mladý. Pode mnou byla spousta mých kamarádů. Snažil jsem se chovat korektně a seriózně. Problém byl ale v tom, že klub měl pět majitelů a byl jsem v tom malinko dezorientovaný. Tomáš Petera s panem Černoškem mě potom lákali do České sportovní, tak jsem šel. A odešel jsem sám. Necítil jsem se v Dynamu komfortně. Udělal jsem dobře, protože jsem poznal zase jiné lidi a jiný byznys. Jsem rád, že jsem ten krok učinil. Ale nelituji ani, že jsem v Dynamu byl. Je to klub, který jsem měl od malička rád.

Odchodem do České sportovní jste definitivně opustil fotbalové prostředí?
Měl jsem od Dynama konkurenční doložku a rok jsem nemohl pracovat ve fotbale. To mi paradoxně pomohlo, protože jsem si otevřel zase nový obzor. Potom mě oslovil Mirek Kříž, který koupil Plzeň. Tam jsem byl rok a byl jsem tam velmi spokojený. Byl jsem místopředsedou představenstva Plzeňské sportovní, která byla majitelem fotbalového klubu.

Po roce jste Plzeň znovu opustil?
Kontaktoval mě Petr Svoboda, že bychom mohli koupit Bohemku a stát se jejími majiteli. Moc se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem se nechal přesvědčit. Dali jsme dohromady nějaké peníze a koupili jsme jednapadesát procent akcií. V Bohemce jsem byl tři roky předsedou představenstva a ředitelem klubu. Začínali jsme ve třetí lize, ale domluvili jsme se s Xaverovem, od kterého jsme koupili druholigovou licenci. A hned první rok jsme postoupili do první ligy. Vedli jsme klub ve třech lidech. Dělat fotbal není nic složitého. Je třeba sehnat peníze a přitáhnout lidi do hlediště. Aby měli dobrou klobásu a čisté záchody. To není noc nového a nevymyslel jsem to já. Později jsme se dohodli s Petrem Svobodou na ukončení spolupráce.

Jak jste se dostal z ničeho nic do hokejové Plzně?
Dostal jsem nabídku od Martina Straky. Lámal mě už někdy od ledna roku 2009. Mám hodně přátel a s Martinem jsme se poznali na golfovém turnaji. Nejdříve mi přišlo divné, že bych měl přejít z fotbalu do hokeje. Nakonec mě zlomil. Řekl mi, že nepotřebuje, abych dělal hokej. Že chce, abych dělal to samé, co jsem dělal ve fotbale. K hokeji jsem přičichl už kdysi, když jsem vypomáhal Motoru při play off. Moc mě to bavilo a hokejisty jsem měl vždycky rád. Nastoupil jsem do hokejové Plzně a ta měla ve znaku takovou helmici. Moc se mi to nelíbilo. V historické knize města Plzně jsem narazil na indiána, kterého měl americký jeep při osvobozování v roce 1945. To bylo logo, které se mi líbilo. Musel jsem Martina přesvědčit. Nakonec natvrdo tím stylem, aby šel bruslit a do těchto věcí se mi nepletl. V Plzni se pak strhla doslova indiáno manie. Věděl jsem, že to klapne, protože jsem z Bohemky uměl pracovat s klokanem.

V hokejové Plzni jste vydržel dvě sezony?
Ano. A hrozně mě to bavilo. Byl jsem jednatelem a ředitelem klubu. Řešil jsem všechno kromě sportovních věcí. To jsem ani nechtěl. Ale hráče jsem zapojil. Třeba každou středu museli po dvojicích chodit prodávat do fanshopu. To byla nádhera. Fanoušci věděli, že tam budou, a byly tam fronty. Chtěli se s hráči fotit, podepisovali se jim. Marketing je důležitý a bez něj to v dnešní době nejde. Zase to nejsou nové věci, ale nebál jsem se je aplikovat. I když byla řada lidí proti. Hned v první sezoně jsme vyhráli Prezidentský pohár pro vítěze základní části extraligy, i když jsme pak hned ve čtvrtfinále play off nešťastně vypadli s Libercem. Hospodářský výsledek však byl v obou sezonách výborný.

Hovoří se o vašem možném návratu na západ Čech?
Ozval se mi Martin Straka a oslovil mě, jestli bych nešel zpátky do Plzně. Potěšilo mě, že si na mě vzpomněl. Domluvili jsme se i s BPA, že bych souběžně zvládl obojí. Chtěli bychom do Plzně přivést nějaké lepší hráče, aby se hrálo výš a šla zase nahoru návštěvnost. Domluvili jsme se a od prvního května nastupuji jako ředitel HC Plzeň.

František Rajtoral
OBRAZEM: Fotbalová kariéra Františka Rajtorala

Jak jste se vlastně dostal do BPA?
Řešil jsem to přímo s předsedou hokejového svazu Tomášem Králem. Zkusil jsem to a zase jsem neprohloupil. Jsem rád, že jsem tento krok udělal. Je to znovu trochu jiná práce. Všechno se snažím řešit na přátelské bázi. Hodně lidí z řad partnerů se mi podařilo dát dohromady. Ale všechno korektně. Nikoho jsem nenutil do nějakých nesmyslů.

Mohl byste přiblížit, na jakém principu funguje BPA?
BPA je společnost, která je výhradním marketingovým partnerem hokejového svazu. Vlastníme marketingová práva extraligy a všech národních týmů. Já funguji jako normální obchodník, který prodává reklamu. Zajišťujeme navíc pro partnery veškerý servis. Jezdíme s nimi na turnaje Euro Hockey Tour, kde se o ně staráme. Jedná se o jednu z největších marketingových firem u nás.

České hokejové hry se uskuteční poprvé v historii na jihu Čech v Českých Budějovicích. Je to trochu i vaše práce?
Od samého začátku, kdy jsem do BPA přišel, tak jsem do vedení společnosti i svazu hučel, aby to dali do Budějovic. Že je tam krásný stadion a na první ligu je tam skoro pořád vyprodáno. Diváci by si to určitě zasloužili. Je fakt, že jsem do nich vandroval asi tři roky. Ale nemám zase takové páky, abych o tom rozhodl. To určitě ne. Mám však velkou radost, že to tady bude. Lidi tady uvidí zase úplně jiný hokej. A za své fandění si to zaslouží. V historii tady větší hokejová akce nebyla.