Hokejisté ruského Jekatěrinburgu už druhý týden trénují v Plzni. Mezi nimi i tři Češi – útočníci Ondřej Roman, Petr Koukal a brankář Jakub Kovář.

Ten by měl hájit branku Avtomobilistu v sobotní konfrontaci s plzeňskou Škodovkou. Atraktivní zápas v Home Monitoring Areně začíná v 17.30 hodin.

Kovář si tak připomene extraligové souboje, kdy ještě oblékal dres Českých Budějovic a za plzeňské Indiány válčil jeho bratr Jan, nyní hráč Magnitogorsku.

„Doufám, že nedostanu devět gólů jako poprvé, když jsem do Plzně přijel," usmál se český reprezentant a účastník letošního mistrovství světa.

Co přitáhlo tým Jekatěrinburgu do Plzně?
Asi vztahy z minulosti, kdy mezi Plzní, nebo spíš firmou Škoda a fabrikami ve Sverdlovsku, jak se Jekatěrinburg tehdy jmenoval, panovala družba.

Jak jste na zprávu, že Avtomobilist bude trénovat právě
na západě Čech, reagoval?
Byl jsem samozřejmě rád. Sezona v Rusku je dlouhá a ukrojit z léta čtrnáct dní v takřka domácím prostředí je super. Poslední dva roky jsme jezdili na kempy do Švýcarska, i tam to bylo příjemné, ale z Plzně mám šanci si odskočit domů, což se mi už také dvakrát povedlo. Taková možnost mi krásně nabourává letní dřinu v přípravě.

Tréninky jsou hodně náročné?
Každý den jsme zhruba tři a půl hodiny na ledě. K tomu ještě dopoledne trénujeme na suchu. Stíháme jen trénink, jídlo a spánek. Pondělí jsme teď měli volné a byl to hodně příjemný den.

Když jste vyjel na plzeňský led, bleskly vám hlavou vzpomínky na extraligové zápasy?
No jasně. Hned jsem klukům vyprávěl, že jsem tu při své premiéře dostal snad osm nebo devět gólů. Navíc v Plzni hrál brácha, takže to bylo i o vzájemném hecování. Jednou jsem mu po zápase nepodal ani ruku. Tak jsem byl vzteky celý bez sebe. Věděl jsem, že dostanu trest od disciplinárky, nakonec to bylo na pět zápasů, takže na souboje s Plzní nikdy nezapomenu. Vyhrál jsem tu snad jen jednou. Spoluhráči se jen smáli.

Takže se na zápas se Škodovkou těšíte?
Trenéry jsem dokonce požádal, abych mohl chytat právě proti Plzni. Bude to dobrý mač. My sice nejspíš necháme odpočívat první dvě pětky, 
z čehož jsem se opotil, a naopak Plzeňští budou poprvé hrát v té nejsilnější sestavě. Takže věřím, že si zachytám. Snad to ale neskončí zase nějakou nakládačkou (úsměv).

Je příprava gólmanů v Rusku
v něčem specifická?
Spíš záleží na trenérovi brankářů. Poslední dva roky to byl zástupce klasické ruské školy, který nám nakládal každý den. Hodně jsme bruslili s ostatními hráči. Bolely mě kolena, nohy. Teď se trenér změnil a je to znát. Víc se snaží přihlédnout k našim potřebám, abychom si v tréninku zbytečně neublížili.

Jaké vztahy vládnou v týmu mezi brankáři?
V mužstvu jsou ještě dva mladí kluci. Jsou moc fajn, nedají mi pokoj celý trénink, jsou hrozně snaživí a já musím makat, abych jim stačil. Přitom zatím jsem byl zvyklý být naopak nejmladší. Teď je mi sedmadvacet, jsem nejstarší z gólmanů a vůbec v týmu už jsou jen čtyři kluci starší. Musím si zvykat, že se karta začíná obracet.

V Jekatěrinburgu se po sezoně vyměnilo vedení i trenéři. S jakými ambicemi vzhlíží Avtomobilist k novému ročníku KHL?
Změny postihly hlavně tým. Odešlo sedm klíčových hráčů, takže jsem rád, že klub podepsal šikovné centry i od nás z Čech. Dostat se do play-off, tak pro nás bude těžší než v předchozích dvou letech, kdy to každý v Rusku považoval za malý zázrak. Ale i tak je to náš cíl.

Asi se očekává, že vy jako cizinec a jeden z nejstarších hráčů potáhnete tým z pozice brankářské jedničky a největší hvězdy.
No, nový trenér mi hned na začátku řekl, že jestli se budu cítit jako hvězda, tak mi srazí hřebínek. Ale já se za hvězdu ani nepovažuji. Samozřejmě vím, že jsem si v předchozích dvou sezonách udělal v Rusku dobré jméno. Pár sezon před mým příchodem končil Jekatěrinburg vždy poslední a platil za outsidera soutěže. Teď jsme se dvakrát dostali do play-off. Tým začal dělat slušné výsledky, lidi tu začali na hokej také víc chodit a dávají mi najevo svou přízeň. Teď ale vzhledem k oslabení týmu bude moje pozice zase těžší než v minulé sezoně.

Poznávají vás lidé na ulici? Žádají o fotografii, autogram?
Také někdy. Většinou ale přijdou, potřesou mi rukou
a popřejí hodně štěstí. A to i třeba v restauraci. Dál si mě ale nevšímají, což je lepší než u nás. Tady lidé spíš jen pokukují, něco si šuškají, a to se pak člověk raději zvedne a jde pryč.

Jaký je život v Jekatěrinburgu?
Když jsem v KHL vybíral
z několika nabídek, rozhodl jsem se pro Jekatěrinburg,
i když to byl podle papírových předpokladů hokejově nejslabší tým. To město je ale krásné. Rozhodně není tak přelidněné a ucpané jako třeba Moskva, ale pro život a na ruské poměry je určitě nejlepší. Život je tam parádní.

Jak se naopak Rusům líbí
v Plzni?
Moc. Líbí se jim město, chutná jídlo – vepřo knedlo zelo, svíčková, ale snad nejvíc je nadchl smažený sýr a domácí chipsy. Taky jsou překvapení, jak je u nás v restauracích levno, protože Jekatěrinburg je cenově srovnatelný s Moskvou, která je nejdražším městem na světě.

Nezmínil jste pivo. Vy jste nevzal spoluhráče na exkurzi do plzeňského pivovaru?
Nakonec ne, i když exkurze byla domluvená. Ale trenéři nás tu během prvního týdne zničili tak, že jsme je byli prosit, ať nás nechají odpočívat, protože bychom do pivovaru ani nedošli. Ale pivo jsme
s klukama stihli ochutnat
a byli nadšeni.