V modrobílých barvách odkroutil celkem čtyři sezony. „Občas si v hlavě některé okamžiky promítnu, ale hokejová kariéra skončila a teď žiji nový život," říká Václav Eiselt.

„Ale mistrovství světa nebo finále extraligy jsem nezmeškal," dodává útočník, který neproslul jen vztahem s Monikou Absolonovou, ale též hokejovým umem.

Na západě Čech se poprvé hlásil odchovanec Benešova 
v sezoně 2000/2001, kdy si jej Keramika vyhlédla z konkurenční Sparty.

„Bylo to skvělé období. Hned první sezona byla skvěle našlápnutá, v přípravě jsme neprohráli zápas," loví v paměti Václav Eiselt.

Jenže jeden z přípravných zápasů nyní 41letému borci pořádně zhořkl. „Bylo to 2. září proti Klagenfurtu. Po souboji u mantinelu mi praskla hlavice ramenního kloubu a čtyři měsíce jsem byl bez hokeje," vzpomíná na nepříjemnou epizodu Eiselt.

Do tempa se po herní prodlevě dostával pomalu.

„Plzeň mě pak poslala na hostování do Havířova, kde jsem prožil asi nejlepší období kariéry," říká bývalý hokejista, který nastřílel v extralize 90 branek a na dalších 107 přihrál.

V Plzni na začátku tisíciletí myslel vysoko, ale ambice zůstaly nenaplněny. „Nehráli jsme extra dobře. Ale fanoušci byli úžasní, neustále jich chodilo přes pět tisíc," chválí příznivce modrobílých.

S kým se Václavu Eiseltovi hrálo nejlépe? „Skvěle se mi hrálo s Vostřížem (Pavlem Vostřákem) a Michalem Strakou, stejně tak v lajně s Petrem Kořínkem a Radkem Dudou," vypočítává bývalý hráč.

Ve své kariéře mu nejvíce uvízly v paměti tři milníky.

„Nejdřív přesun do Dukly Jihlava v dorosteneckém věku, kdy jsme seděli u jednoho stolu s personami, jako je Ščerban nebo Vlk," vyznává se Eiselt.

„Druhým úspěchem byl postup se Slavií do extraligy, kde jsem si zahrál s famózními hokejisty – Růžičkou, Jelínkem nebo Hořavou," pokračuje bývalý hráč.

„A samozřejmě titul se Spartou – když člověk zvedne nad hlavu pohár, to je neskutečný pocit, na který se jen tak nezapomíná" usmívá se.

Václav Eiselt prožil celý hokejový život na našich luzích a hájích. „V Česku jsem byl spokojený, angažmá v zahraničí mě nijak nelákalo. I když s postupem času bych možná měnil názor," přiznává. Už během kariéry se zraky Václava Eiselta upíraly jinam.

„Studoval jsem práva, v devátém semestru jsem ale skončil," říká. O trenérské dráze neuvažuje, ze zimních stadionů má „ponorkovou nemoc".

„Už jsem byl trochu znechucený, pořád trávíte víkendy na ledě. Takhle bych jen vyměnil hokejku za píšťalku," ví Eiselt, který našel lásku v jiném sportu – golfu.

„Pořádám golfové turnaje, co se týče času, jsem svým pánem. Golf je skvělý sport, musíte být po psychické stránce dobře připravení," uzavírá Václav Eiselt.

Martin Šiška