Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Kopal krajský přebor v rodné Kutné Hoře a fotbal byl pro něj jen koníčkem. „Přišla ale nabídka do ligové Příbrami a nešlo nekývnout. Tak jsem nakoukl do velkého fotbalu,“ vzpomíná Mlika, který teď střílí góly v plzeňském dresu. Naposledy se trefil do sítě pražské Slávie.

Truhlář se smlouvou

Dnes osmadvacetiletý útočník začínal s fotbalem v Kutné Hoře. „Někdy v pěti letech jsem začal s fotbalem i tenisem, ale víc mě bavil tenis. K fotbalu jsem se vrátil až v nějakých deseti nebo jedenácti letech kvůli kamarádům, kteří ho hráli,“ vzpomíná Jiří Mlika. Ten hrál za místní Spartak až do 22 let. „Pak přišla nabídka do Příbrami. V té době ji trénoval Josef Chovanec, hráli tam Kulič nebo Siegl a já tam přišel před Vánoci. Vzpomínám si, že to byl snad poslední trénink, jen jsme hráli fotbal. Já ještě normálně chodil do práce, dělal jsem truhlařinu. V Příbrami mi řekli, že se po novém roce zapojím do přípravy s béčkem a vyzkouší si mě,“ rekapituluje Mlika. Ten po čtrnácti dnech v příbramském béčku slyšel verdikt. „Bereme tě, nabízíme smlouvu.“

Dojíždění

Z truhláře Mliky se tak stal profesionální fotbalista. „Byl jsem rád, to je jasné. Ale myslím, že mi zrovna období, kdy jsem dělal truhláře, v životě dost pomohlo. Byla tam totiž dobrá parta a mně práce pomohla se uklidnit. Předtím jsem totiž do školy moc nechodil, s klukama jsem spíš vysedával na pivu,“ pousměje se útočník Viktorie.

Profesionální začátky ale jednoduché nebyly. „Příbram se tehdy nedohodla s Kutnou Horou na přestupové částce, a tak jsem půl roku sice trénoval v Příbrami, ale jezdil jsem na zápasy do Kutné Hory. Už jsem se ale asi v Kutné Hoře nedokázal tolik koncentrovat, na podzim jsem v krajském přeboru nastřílel asi devatenáct gólů, na jaře už jenom jedenáct.“

V létě se kluby dohodly a Jiří Mlika mohl hrát za Příbram. „Podzim jsem strávil v béčku a dal asi deset gólů. Od zimy jsem pak byl v kádru áčka. Vzpomínám, že prvoligový debut jsem si odbyl s Baníkem Ostrava, prohráli jsme v televizním zápase asi 0:2 a já střídal kvůli křečím někdy v sedmdesáté minutě.“

Zlomená klíční kost

V Příbrami Jiří Mlika strávil dva roky, z toho půl roku hostoval v Dunajské Stredě. „V Příbrami se vyměnil trenér, přišel Pavel Tobiáš a ten mě v poslední den přestupního termínu přeřadil do béčka. Přes známého jsem absolvoval testy ve dvou polských klubech, a i když to vypadalo slibně, nakonec to nevyšlo. Do Dunajské Stredy jsme pak šli se dvěma kluky z Brna. Dunajská Streda byla na sestupových příčkách a chtěla se zachránit. Já měl ale smůlu, asi ve třetím zápase jsem si zlomil klíční kost a na dva měsíce jsem měl s fotbalem konec.“

Z Dunajské Stredy se Jiří Mlika vrátil zpátky do Příbrami. Ani poté mu ale pšenka příliš nekvetla. A přišel přestup do druholigových Pardubic. „Tam trénoval pan Pulpit, já přišel asi v pátém podzimním kole a po tři čtvrtě roce Pardubice prodaly soutěž do Sokolova.“

Angažmá v Sokolově

V Sokolově pak Mlika zažil výborné časy. „Byl jsem tam hodně spokojený a strávil tam asi dva roky, z toho půl roku na hostování ve Vlašimi.“

A právě za sokolovského angažmá přišla nabídka plzeňské Viktorie. „V Sokolově se mi dařilo, měli jsme výborného trenéra Martina Haška, klub se mnou jednal o nové smlouvě a já hodně zvažoval, co mám dělat. Sokolovští chtěli, abych zůstal, klub měl ambice, ale já se nakonec rozhodl jít do Plzně. Přece jen už nejsem nejmladší a ligu jsem bral jako velkou výzvu.“

Teď je Jiří Mlika rád. „Liga je liga, to je jasné. Za trenéra Šilhavého jsem moc šancí nedostal, ale za kouče Vrby se to změnilo. Jednou jsem hrál od začátku a většinou jdu na trávník jako první střídající. Z minima se prostě snažím vytěžit maximum,“ míní.

V plzeňské kabině je prý dobrá parta. „Nejvíc si rozumím s bývalými Sokolováky, tedy Petrem Jiráčkem a teď s Tomášem Hájovským. Kamarádil jsem i se Zdeňkem Šmejkalem,“ jmenuje a dodává, že sednout si na kafe není ale problém s kýmkoliv.

Dovolená u moře

Mlikova přítelkyně pracujev Německu. „Když je tady, chodíme na procházky nebo doma koukáme na filmy. Když tu není, musím si poradit sám,“ usmívá se útočník Plzně.

Poradí si i s vařením. „Večeři si sice dělám většinou studenou, ale rád si uvařím třeba špagety se salámem a kečupovou omáčkou.“ Jiné to je, když Mlika jede domů k rodičům. „To si u mamky objednám knedlovepřozelo.“ Plzeňský fotbalista má rád teplo. Ideální dovolená je pro něj tedy u moře.

„S přítelkyní relax někde na pláži nebo u bazénu,“ zasní se. Nejdůležitější je pro něj v současné době ale fotbal. I přes špatný start do jarní sezony Jiří Mlika věří, že Plzeň má v budoucnu na to, aby se poprala o pohárové příčky. Kvalitní mužstvo v Plzni určitě je,“ míní útočník Viktorie Plzeň.

Jednou trenérem?

Osobním cílem Jiřího Mliky je pravidelně nastupovat. A přemýšlí už, co bude jednou dělat po případném konci kariéry? „Blíží se mi třicítka a tím pádem pomalu i konec kariéry. Zatím ale nevím, co bude dál. V úvahu připadá i trenéřina,“ naznačuje útočník prvoligové FC Viktorie Plzeň.