Viktoriánské srdce
Viktoria nezapomíná ani na ty, kteří měli v životě méně štěstí. Proto už před třemi lety vznikl charitativní projekt Viktoriánské srdce, který pomáhá jednotlivcům (zraněný fanoušek David Bakala), ale i institucím (Registr dárců kostní dřeně, Centrum Hájek, Nadace Propojení, Dům seniorů ve Vejprnicích, FN Plzeň a další). Projekt, do kterého přispívají především partneři klubu a fanoušci, vydělal už přes milion korun. 

Naopak. Fotbalová horečka v Doosan Areně trvá dál.

Zatímco neúspěch pražské Sparty v kvalifikaci Ligy mistrů se odrazil na návštěvách na Letné (po třech domácích ligových zápasech má průměr na utkání 8181 diváků), v Plzni i po vyřazení Viktorie z Evropské ligy zájem po fotbale narůstá.

Na Jablonec, Hradec Králové a Duklu přišlo do Doosan Areny 31 623 fanoušků, což je průměr na zápas 10 541 diváků (viz graf Deníku, který mapuje návštěvy na ligovém fotbale v Plzni za posledních deset let).

„Podle počtu prodaných permanentních vstupenek jsme věděli, že sezona bude z hlediska diváckého zájmu opět vydařená, ale sami jsme byli zvědaví, co neúčast mužstva po třech letech v evropských pohárech se zájmem fanoušků udělá. Přiznám se, že jsme byli trochu překvapeni, že se zájem paradoxně ještě zvýšil," říká tiskový mluvčí Viktorie Pavel Pillár.

Čím si ale neustávající hlad po fotbale vysvětlit?

„Diváci v Plzni si zvykli chodit na kvalitní fotbal a tím, že se v Plzni poprvé po třech letech nebudou hrát evropské poháry, se zájem fanoušků o to více zaměřuje na ligová utkání," míní Pillár.

Ano. V Plzni se už čím dál více chodí na Viktorii než na soupeře. Fanoušci prostě chtějí vidět v akci své oblíbené hráče a nevynechají k tomu jedinou příležitost.

Jak jinak si vysvětlit návštěvy i patnáct set diváků v mrazivých lednových dnech na přípravná utkání Viktorie v na hřišti v Luční proti soupeřům z nižších soutěží?

Jsou tu ovšem i další důvody, které dávají odpověď na to, proč se ligový fotbal v Plzni hraje před více než desetitisícovými návštěvami. V první řadě je v Plzni kvalitní tým prošpikovaný českými i slovenskými reprezentanty, mužstvo hraje počínaje úspěšnou érou trenéra Pavla Vrby útočný a divácky atraktivní fotbal. Navíc vedení klubu přivede do týmu každý půlrok zajímavé hráče, na které jsou fanoušci zvědaví.

Důležitou roli sehrává také nový stadion, jeden z nejlepších u nás. „Prostředí na stadionu je investicemi města neustále zvelebováno, aby se návštěvníci cítili v Dosan Areně co nejlépe," říká Pavel Pillár.

Klub se také snaží úzce pracovat s fanoušky, což se mu daří. Není náhoda, že při vyhlašování ankety Fotbalista roku získal už dvakrát po sobě Cenu Lukáše Přibyla za nejlepší komunikaci s fanoušky. V anketě hlasují trenéři a hráči první ligy, reprezentanti a zástupci médií.

„Snažíme se být s našimi příznivci v co nejužším kontaktu a děkujeme jim za to, že na naše impulzy slyší. Například jen pouhá autogramiáda s hráči ve fanshopu vyvolává zájem stovek fanoušků, což je na české poměry nevídaná věc," uvádí příklad sepětí fanoušků s klubem.

Výmluvný je také počet majitelů permanentních vstupenek. „Počet permanentkářů již překročil magickou hranici pěti tisíc, což je bezmála polovina kapacity stadionu," dodává tiskový mluvčí FC Viktorie Plzeň Pavel Pillár.

Vydrží fanouškům Viktorie Plzeň hlad po fotbale i v této sezoně?

Návštěvy na třech dosud odehraných domácích zápasech české nejvyšší soutěže v Doosan Areně nasvědčují, že tomu tak bude.

David Limberský: Návštěvy v Doosan Areně? Pohádka!

David LimberskýGraf u tohot článku je dostatečně výmluvný. Před deseti lety chodilo na ligový fotbal v Plzni průměrně jen jedenáct stovek diváků.

Třeba v roce 2005 přišlo do Štruncových sadů na utkání s Kroměříží jen 411 diváků!

Návštěvy, při kterých se snad všichni fanoušci na stadionu navzájem znali, pamatuje jako jediný hráč současného týmu David Limberský.

„Klukům v kabině jsem o tom vyprávěl. Někteří mně ani nemohli uvěřit," říká s úsměvem reprezentační zadák Viktorie a české reprezentace.

Jak na tuto pro plzeňský fotbal nelehkou dobu vzpomínáte?
Díky tomu, že jsem to zažil, si nyní o to více vážím návštěv přes deset a půl tisíce diváků. A zvláště v Plzni, která byla předtím spíše hokejovým městem. Je ale třeba říci, že podpora fanoušků nepřišla sama od sebe, zasloužili jsme si ji svými výkony a výsledky.

Co říkáte tomu, že dnes i na přípravný zápas v zimě přijde patnáct stovek fanoušků?
Je to velice příjemné, když na vás v mrazu na přípravu přijde tolik diváků. Noví kluci v mužstvu jen kroutí hlavou, jak je to možné.

Vy jste ve své kariéře velké návštěvy zažil poprvé při vašem angažmá v italské Modeně. Jak jste vnímal tu velkou změnu?
Měl jsem velice zvláštní pocit, bylo to pro mě něco nového. Dosud jsem s výjimkou mistrovství světa do 20 let v Dubaji, kde chodilo na zápasy deset tisíc diváků, něco takového neznal. Přiznám se, že jsem tenkrát vůbec nepřemýšlel o tom, že něco podobného zažiji jednou i v Plzni.

Vzpomenete si na chvíli, kdy jste byl na plzeňské fanoušky nejvíce hrdý?
Bylo to při finále domácího poháru před čtyřmi roky v Praze proti Jablonci, kdy za námi z Plzně na Letnou přijelo pět tisíc lidí. Když nás povzbuzovali, měl jsem husí kůži, bylo to něco neuvěřitelného. Po tomto úspěchu se to začalo lámat, na fotbal chodilo v Plzni čím dál více lidí, postupně čtyři, pět, šest tisíc, přišel první titul. A dnes na nás chodí až jedenáct tisíc. To je fotbalová pohádka, kterou v Plzni prožíváme.

Neměl jste obavy, že se vyřazení v Evropské lize odrazí na návštěvách v lize?
Neměl jsem nejmenší obavu, že by lidé přestali chodit v takovém počtu. Ubylo zápasů a tím i příležitostí vidět doma Viktorku, takže mě nepřekvapilo, že zájem na ligové zápasy je tak veliký.

V pondělí vás čeká těžký zápas v Liberci. Myslíte na to, že nejlepší pozvánkou na další domácí duel s Baníkem je vítězství?
My ze svých ambicí neuhýbáme a naše postavení v tabulce nám velí jít do každého zápasu s cílem vyhrát. Neříkám, že se nám to vždycky podaří, ale my cíl vyhrát v české lize každé utkání mít musíme. A stejné to bude i v Liberci. 
I tam chceme hrát líbivý fotbal, žádnou ´šmudlu´ s cílem uhrát nejtěsnější výhru 1:0.

Fanoušek: Lidé se naučili chodit na fotbal, i když se někdy nezadaří

Fotbalistům Viktorie Plzeň fandí už od roku 1986. Sám obouval kopačky v Horšovském Týně a po příchodu do Plzně do učení hrával krátce i za dorost UZ Škoda.

„V té době jsem začal chodit i na stadion do Štruncových sadů na zápasy Škody Plzeň," říká dvaačtyřicetiletý Plzeňan a skalní fanoušek Viktorie Rostislav Picka, který v kotli Doosan Areny nevynechá jediný zápas svého týmu. A na utkání milovaného klubu vyjíždí i do zahraničí.

Před deseti lety chodilo na utkání Viktorie v Plzni průměrně jedenáct set fanoušků. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Na tu dobu vzpomínám tak trochu s nostalgií. V té době chodili v Plzni na fotbal opravdu jen ti věrní. Ani já jsem tehdy nebyl na každém zápase, jezdil jsem domů za rodiči do Horšovského Týna. Když jsem ale mohl, na fotbal jsem šel. Tehdy nebyly jako nyní ty tisíce ´fanoušků úspěchu´, jak jim říkáme my z kotle, kteří se nabalili na Viktorku až v posledních letech.

Věřil jste tehdy, že se v Plzni někdy dočkáme fotbalového mistrovského titulu?
Abych řekl pravdu, v té době jsem věřil více hokejistům, že získají titul. Ve fotbale mně to přišlo tenkrát jako utopie. A když jeden z kamarádů z kotle říkal, že to jednou přijde, tak jsme se mu všichni smáli. Stejně jako když pak začal v kotli skandovat: „UEFA do Plzně!" nebo později: „Liga mistrů do Plzně!" Vidíte a ono se to všechno vyplnilo.

Na které hráče z dřívějška nejraději vzpomínáte?
Měl jsem rád generaci z poloviny devadesátých let, když Viktorka pod trenérem Michálkem skončila v prvním roce samostatné české ligy na pátém místě. Rád vzpomínám hlavně na Dana Šmejkala, Michala Drahoráda, Standu Purkarta, Petra Vlčka, Michala Čalouna. Tehdy jsem se v Plzni usadil a začal jsem chodit na fotbal pravidelně.

Kdy jste začal věřit, že by Viktoria mohla bojovat v české lize o nejvyšší příčky?
Bylo to po příchodu trenéra Pavla Vrby, když Viktoria v jeho první sezoně v Plzni skončila na osmém místě. V té době jsem začal věřit, že by se Viktorka mohla po dlouhých letech pohybovat konečně spíše v horní půlce tabulky.

V posledních letech si Viktoria udělala velké jméno také na evropské scéně, kde odehrála desítky zápasů. Který ve vás zanechal nejsilnější dojem?
Nezapomenu na výjezd do Kodaně v play-off Ligy mistrů, samotný zápas a předvedenou hru korunovanou vítězstvím 3:1. Pak samozřejmě přibyly další zápasy, ale tohle byl první silný zážitek. Když hráli v Kodani znělku Ligy mistrů, draly se mi slzy do očí.

Co říkáte tomu, že i po vyřazení Viktorie z Evropské ligy chodí 
v Plzni fotbal deset a půl tisíce diváků?
Přiznám se, že jsem měl už dvakrát obavy, že návštěvy v Plzni klesnou. Poprvé po odchodu trenéra Vrby a podruhé po vyřazení z Evropské ligy s Ploještí. Ani jedno se nevyplnilo. Je vidět, že lidé se naučili chodit v Plzni na fotbal, i když se někdy nezadaří.

Co říká na vaše fandění rodina?
Manželka chodí více na hokej, už 15 let kupujeme permanentky. Když je ale dobré počasí a atraktivní soupeř, jde se mnou na fotbal do kotle stejně jako dvacetiletý syn. I on je velký fanoušek, chodí na každý zápas. O tři roky starší dcera fandí také, ale s přítelem sedí mimo kotel.