Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Tři roky v norském Vikingu Stavanger nepokládá za promarněný čas. Naopak. „Angažmá ve Vikingu nelituji. Byla to obrovská zkušenost, která mě po sportovní i lidské stránce posunula dál. Jsem rád, že jsem mohl tři roky hrát zahraniční ligovou soutěž,“ říká Martin Fillo, který včera slavil pětadvacáté narozeniny.

Najde se něco, z čeho jste byl za tři roky ve Vikingu zklamaný?
Do Norska jsem šel i proto, abych si zahrál evropské poháry. To se mi podařilo jen první rok, potom jsme už na poháry nedosáhli. A také mě mrzí, že jsme jako mužstvo nenaplnili ambice, které před nás vedení klubu postavilo.

Přispěly nenaplněné ambice k vašemu rozhodnutí vrátit se zpátky do Viktorie?
Byl to jeden z důvodů. Nevyhrávali jsme, kvalita týmu se rok od roku zhoršovala a já pomalu přestal věřit, že můžeme něčeho dosáhnout.

Když jste dostal nabídku od Viktorie k návratu, asi jste dlouho neváhal?
Viktoria mě oslovila už vloni v létě, kdy jsem byl po zranění. Tehdy jsem se rozhodl zůstat ve Stavengeru, protože jsem pořád ještě věřil, že můžeme s Vikingem dosáhnout úspěchu. Bohužel se to nepodařilo, a když se Viktorka na konci minulého roku ozvala znovu, měl jsem jasno a na její nabídku kývl.

Co vás na návratu domů do Plzně nejvíce přitahovalo?
Super mužstvo, výborný trenér, prostředí, které důvěrně znám. A také velká šance na historický úspěch, která se také nemusí opakovat spoustu let.

Naskočil jste rovnýma nohama do rozběhnuté zimní přípravy, vaši spoluhráči z Viktorie na rozdíl od vás běhali už od poloviny prosince. Jak těžké bylo se s tím vyrovnat?
Bylo to a pořád to vlastně ještě je velmi těžké. V Norsku se v zimě trénuje zcela odlišně, hodně se chodí na hřiště a také do posilovny, tady se na začátku zimní přípravy zase mnohem více běhá.

Už se vám podařilo stáhnout ´náskok´ svých spoluhráčů v oblasti kondiční přípravy?
Z velké části ano, ale ještě mě samozřejmě něco chybí, jsem s mužstvem teprve tři týdny. Ale tvrdě na tom pracuji, naštěstí je na to ještě stále dost času a já udělám všechno pro to, abych formu správně načasoval a na první ligový zápas s Hradcem Králové byl stoprocentně připraven.

Na konci minulého týdne jste se vrátili s Viktorií z mezinárodního turnaje ve Španělsku. V prvním utkání proti nejsilnějšímu soupeři, Šachtaru Doněck, jste i přes porážku 1:2 podali nejlepší výkon ze tří zápasů odehraných na turnaji. Souhlasíte?
Je to tak. Byl to náš nejlepší výkon na turnaji a byla to velká smůla, že jsme ho nakonec prohráli. Ještě devět minut před koncem normální hrací doby jsme vedli a v závěru jsme dostali dva góly a byla z toho smolná porážka. V dalších dvou zápasech s rumunskými mužstvy se už trochu projevila únava. Trénovat dvakrát denně a k tomu zápas a to je potom znát. Ta dvě utkání jsme nezvládli.

Nemohou se tři porážky na turnaji ve Španělsku odrazit tři týdny před začátkem ligy na sebevědomí mužstva?
Zůstávám v klidu, je to pořád jen příprava. A máme před sebou ještě dost přípravných utkání, abychom to mohli napravit.

Máte na mysli tři utkání v rámci soustředění na Kypru, kde vás čekají bulharský Levski Sofia, polský Slask Wroclav a arménský FC Mika?
Na tyhle zápasy i na trénink na kvalitních terénech se už teď moc těším. A věřím, že na Kypru odehrajeme i kvalitní utkání a že výsledky budou lepší než na turnaji ve Španělsku.

V období pár dnů mezi návratem ze Španělska a čtvrtečním odletem na Kypr jste stačil oslavit v pondělí (včera, pozn. red.) své pětadvacáté narozeniny. Jak proběhly oslavy?
Do kabiny jsem pro kluky připravil hostinu, přinesl jsem grilovaná kuřata, chleba a všechno, co k tomu patří. Bohužel jsme moje narozeniny nemohli zapít, protože jsme v plné přípravě a není k tomu prostor.

A co oslavy v rodinném kruhu?
Ty byly skvělé, přítelkyně a rodiče mně totiž připravili tajnou oslavu v jedné restauraci. Vůbec jsem to nečekal, byl jsem hodně překvapený. Povedlo se to, všem jsem za to moc poděkoval, protože to byly moje nejlepší narozeniny v životě.

Dostal jste nějaký zajímavý dárek?
Dostal jsem spoustu zajímavých dárků, vůbec jsem to nečekal.

Můžete prozradit, ze kterého z nich jste měl největší radost?
Dostal jsem jeden dárek, ze kterého část rodiny neměla velkou radost (smích), ale já ho uvítal. Je to poukaz na tetování.

A využijete ho?
Když už jsem ho dostal, tak určitě.

Když jste byl v Norsku, tak jste například právě narozeniny nemohl trávit v kruhu rodiny. Užíváte si to po návratu do Plzně o to více?
Už jsem na začátku rozhovoru říkal, že tři roky v Norsku beru jako velkou sportovní i lidskou zkušenost. Ale po čase v zahraničí jsem se moc těšil domů do Plzně, do města, kde jsem prožil celý svůj život. To, že můžete oslavit s rodinou narozeniny, zajít si s kamarádem z dětství na kafe nebo že můžete navštívit rodiče kdykoliv se vám zachce, to mně v Norsku hodně chybělo. Po návratu z ciziny si domova vážím mnohem více. A užívám si ho.