Ukázali jsme, že nejsme ještě tak staří a přejedení, těšilo Koláře

2. 5. 2016

Plzeň – Na jaře 2011 poprvé, v letech 2013, 2015 a letos znovu. Daniel Kolář byl u všech triumfů fotbalové Viktorie Plzeň na domácí ligové scéně. Přesto jeden ze čtyř mušketýrů (s asistentem Pavlem Horváthem jeden z pěti), kteří byli u všech úspěchů zlaté éry, tvrdí, že má stejnou radost jako poprvé.

Daniel Kolář | Foto: DENÍK/Zdeněk Vaiz

„Vítězství mně nikdy nezevšední," konstatoval třicetiletý záložník po sobotní výhře 2:0 nad Ostravou, která Viktorce definitivně zajistila obhajobu prvenství a Kolář k výhře přispěl druhým gólem.

Skutečně vnímáte stejně první i čtvrtý titul Viktorie?
Pochopitelně ten první titul byl výjimečný sám o sobě, ale každý další byl v něčem jiný, donutí vás zamyslet se, co bylo, a každého si také cením.

V čem byl specifický ten zatím poslední?
Už jen v tom, že prvenství jsme obhajovali, což je vždycky těžké. Navíc po sezoně skončil jako hráč Pavel Horváth, měnil se trenér, jistou obměnou prošel i tým a nedalo se dopředu říci, že na to máme. Přesto jsme to s trenérem Krejčím dokázali. A už jen to, že jsme udělali šestnáct výher v řadě, je obrovský úspěch. Toho si nesmírně vážím.

Jaká byla čtvrtá cesta na vrchol?
Stejná jako předtím. Máte cíl, musíte tvrdě pracovat a jdete za ním krok po kroku. Trpělivě a s pokorou. Vyskytlo se pár kritických momentů, které jsme ale ustáli a ukázali jsme, že nejsme ještě tak staří a přejedení úspěchy, jak se o nás psalo.

Deník, hlavní mediální partner mistra Synot ligy, má přichystaný speciální dárek pro všechny jeho fanoušky – unikátní plakát šampionů (formát A2, křídový papír). Bude součástí vydání Deníku už tento čtvrtek 5. května. Nezapomeňte si zajistit tento den noviny! A pokud jste opravdový fanoušek, budete moci plakát získat už o den dříve, ve středu 4. května v naší redakci při autogramiádě trenéra Viktorie Karla Krejčího a vybraných hráčů mistrovského týmu. Akce, jíž bude předcházet i on-line rozhovor se čtenáři na našem webu, se uskuteční od 16.30 hodin ve vestibulu budovy Plzeňského deníku na adrese Kovářská ul. 4.

Bylo rozhodující, že jste ovládli oba zápasy s vaším největším rivalem Spartou?
Byli jsme sice rádi, že jsme Spartu dvakrát porazili, ale o titulu to nerozhodlo. Spíš to bylo v utkáních, v nichž jsme byli favority, zisk tří bodů se očekával, nám se však nedařilo, ale přesto jsme v nich nakonec dokázali urvat vítězství.

Které ze zmíněných střetnutí bylo pro Plzeň asi nejkritičtější?
Všelijaké bylo vůbec to období po zimní přípravě. Výsledkově nám nevyšlo, přesto jsme úvod jara zvládli. Jeli jsme na Slovácko a vyhráli 2:1. Druhý zápas jara jsme vyhráli 1:0, i když hra nebyla podle představ. To jsou ty zápasy, které vás mohou srazit nebo posunout vzhůru.

Připomněl jste si, že premiérový titul jste si v květnu 2011 vybojovali rovněž po domácí výhře s Ostravou?
Vzpomněl jsem si na to, takové déja vu. Je nás tady pět, kdo zažil ten první titul, a pamatuji si to jako dneska. Limba si dal vlastňáka, bylo krásné počasí, plný stadion. Ale i tenhle zápas s Baníkem si budu taky určitě pamatovat do konce života.

Co další cíl? Bude jím postup do základní skupiny Ligy mistrů?
Doma se dlouhodobě držíme na špici a já bych si hlavně přál, aby to pokračovalo. A dostat se do Ligy mistrů? Hrozně bychom to chtěli a uděláme pro to maximum. Teď jsou před námi ale ještě tři zápasy.

Jak těžké bude se na zbývající utkání ve víru mistrovských oslav koncentrovat?
No těžké, hodně těžké. Ale chceme soutěž dojet důstojně už kvůli našim skvělým fanouškům.