Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Však k tomu také měl pádný důvod. Jeho mužstvo po dramatickém duelu plném emocí a vypjatých situací, když padesát minut hrálo v deseti, porazilo svého největšího rivala 2:1.

„Ještě jsem plný emocí, ale utkání se mi samozřejmě hodnotí dobře. Tenhle zápas vstoupí do dějin plzeňského fotbalu. Kluci to odmakali, šli jsme vítězství víc naproti než Sparta a zahráli na hranici sebeobětování," prohlásil po zápase před novináři trenér Karel Krejčí.

Jak těžké bylo zvednout mužstvo po dvou nevydařených zápasech ve Vídni a v Brně?
Jsem rád, že jsme po porážce v Brně, která mně doteď leží v žaludku, zápas se Spartou zvládli. Už v týdnu jsme duel v Brně probírali u videa a hodně se tomu věnovali i při různých nácvicích v tréninku. Opět jsem se přesvědčil, že zdravá agresivita, důraz, nasazení v hráčích je. Budeme muset být na ně přísnější, aby měli stejný přístup i k ostatním zápasům, a nejen když hrají proti Spartě či Liberci. Před kluky ale smekám, porazit v deseti Spartu, to je velký úspěch.

Jak velkou váhu může mít výhra nad Spartou pro sebevědomí mužstva?
Je odehráno teprve dvanáct kol a před námi je ještě spousta zápasů. Musíme navázat na výkon proti Spartě, a pokud ke kvalitě, kterou v mužstvu bezpochyby máme, přidáme i velkou náročnost, tak budeme mít úspěchy.

Proč v základní sestavě dostal ve stoperské dvojici před Janem Baránkem přednost Lukáš Hejda?
Sestava se mi honila v hlavě dlouho, cítil jsem, že po dvou nevydařených zápasech s Rapidem a s Brnem je potřeba něco udělat. Lukáš Hejda dostal šanci už v zápase ve Vídni a rozhodně v něm nepropadl. Poctivě trénuje, má k fotbalu správný přístup a zasloužil si další šanci. Navíc se mu vloni zápas proti Spartě povedl, věří si na ni. Na hřiště se ale brzy dostal i Honza Baránek a prvním gólem výrazně pomohl k našemu vítězství. S výkony obou mladých stoperů jsem byl spokojen, oba odehráli proti Spartě výborný zápas.

Zvažoval jste i variantu, že by Lukáš Hejda nahradil v základní sestavě Václava Procházku, kterému se od zápasu s Villarrealem herně příliš nedaří?
Je pravda, že Venca Procházka se v poslední době objevuje u některých obdržených branek, ale je to zkušený hráč, kapitán, tahoun mužstva. Samozřejmě se o těch chybách spolu bavíme, ale neřekl bych, že se u něj jedná o nějakou slabou formu. Jak říkám, je to lídr kabiny a určitou důvěru má.

Co jste říkal na jeho zbytečné vyloučení?
To, co při zápase se Spartou udělal, mě moc mrzí. Zkušený hráč jako on si něco podobného v tak vypjatém zápase nesmí dovolit. Pochopil bych, kdyby to byl taktický faul, ale takové oplácení, to byla naivní chyba.

Po vyloučení Procházky jste ze hřiště stáhl Dana Koláře, kterému se to ale vůbec nelíbilo. Z tribuny to dokonce vypadalo, že na vás křičel. Jak to na vás působilo?
Jeho reakce nebyla směřovaná na mne, ale na Vencu Procházku. Dana chápu, je po zranění a chce samozřejmě hrát, ale bohužel já jinou variantu v hlavě neměl. Museli jsme jednoho z ofenzivních hráčů stáhnout a volba padla na Dana.

Jakou taktiku po vyloučení Procházky jste o poločase v kabině hráčům stanovil?
Museli jsme pozměnit způsob hry, v kabině o přestávce jsme si řekli, jak to Spartě znepříjemnit, některé věci jsme si upřesnili. Zhustili jsme střed hřiště, museli jsme se více zatáhnout. Myslím si, že to na Spartu účinkovalo, do žádných šancí jsme ji nepouštěli. Kluci bojovali, byli jsme důraznější, agresivnější v osobních soubojích. Řekl bych, že jsme šli vítězství více naproti než náš soupeř.

Řekl jste, že jste si s hráči některé věci upřesnili. Můžete být konkrétní?
Přešli jsme na rozestavení 4-4-1 a především jsme hráče nabádali, aby defenziva byla kompaktní a obranný blok byl hodně u sebe a neroztahoval ho po celé šířce hřiště. I za cenu, že Sparta bude centrovat ze strany, než aby nás ohrožovala průniky nebo kolmými přihrávkami za obranu. Sparta se sice v závěru po jednom centrovaném míči prosadila, ale jinak kluci zápas odmakali, odjezdili.

Bude mít Procházkovo vyloučení ještě nějakou dohru?
Já s ním důrazně mluvil už o přestávce. To, co udělal, je neomluvitelné, nebude to mít teď jednoduché. Je třeba si to ještě vyříkat, ale určitě dostane pokutu, to si ještě nechám projít hlavou. Má jediné štěstí v tom, že mu kluci pomohli tím, že se utkání vyhrálo. Pokud bychom Spartu neporazili, následky by pro něj byly daleko tvrdší.

V závěru utkání jste poslal na hřiště Mahmutoviče. Co rozhodlo, že dostal přednost před Holendou?
Koho z nich pošlu do hry, jsem zvažoval do poslední chvíle. Pro Holendu hrálo to, že se Sparta v závěru uchýlí k centrovaným míčům. Já v tu chvíli ale potřeboval spíše rychlejšího hráče, který by udržel balon na polovině soupeře, což zase hovořilo pro Mahmutoviče, který je rychlejší než Holenda.

Kam byste ve své kariéře hlavního kouče zařadil vítězství nad Spartou?
Vítězství nad Spartou si velice cením. Myslím, že to byl zápas, který chytil i lidi a že jsme jim ukázali, že i Plzeň umí zápas odjezdit a není to jen o postupném útoku. Mužstvo navíc ukázalo charakter. Nepamatuji si, že by Viktorka někdy porazila Spartu a hrála přitom padesát minut v deseti. Jsem také rád, že hráči se z kritiky, která se na nás snesla po utkání s Brnem, ponaučili. Teď jde o to, aby z té cesty náročného fotbalu neustoupili a svojí hrou bavili sebe, diváky, nás trenéry i vedení klubu.

Když jste hrával za Zlín, byl jste v jednom zápase vyloučen za faul na Roberta Neumanna (dnes sportovní redaktor deníku Právo, poznámka autora) a Zlín zápas nakonec i v početním oslabení vyhrál. Vzpomínáte si na to utkání?
Ano, ten zápas si vybavuji (usměje se). Dokonce si vzpomínám, že to byla tenkrát moje druhá červená karta v krátké době. Předtím jsem dostal červenou kartu za taktický faul při utkání s Libercem a vyfasoval jsem podmínku. V zápase proti Bohemce jsem byl znovu vyloučený, když jsem Boba při brejku zatáhl. Pamatuji si, že kluci mně tenkrát také pomohli a otočili zápas z 0:1 na 4:1. Dokonce si myslím si, že jsem měl v lize asi více červených karet než vstřelených gólů (směje se).

Viktoria v lize už šest let dvakrát po sobě neprohrála. Jakou to má pro vás hodnotu?
Já jsem člověk, který ve sportu ani v životě nerad prohrává. Jak už jsem říkal, doteď jsem nerozdýchal porážku v Brně. Je pravda, že z porážek je člověk více unavený, vítězství mě naopak dobíjejí a pracuji pak i více hodin, než když se prohrává. I proto jsem rád, že po porážce s Brnem jsme opět najeli na vítěznou vlnu. Porážky ke sportu patří, člověk si pak o to více váží chvil, kdy se daří. A pokud nějaká porážka přijde, musíte se z ní co nejrychleji ponaučit. Strávili jsme hodně času u videa, hodně jsme také týdnu před utkáním se Spartou potrénovali, ve středu i ve čtvrtek i dvoufázově. Na klucích jsem při trénincích viděl odhodlání zápas s Brnem odčinit a jsem rád, že se nám to právě v ostře sledovaném zápase se Spartou podařilo.