VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kapitán Škody Plass: V Plzni jsme mohli Bayern porazit

Plzeň – Na legendární souboje se slavným mnichovským klubem v jednasedmdesátém roce vzpomíná pro Deník kapitán plzeňské Škody.

5.11.2013 1
SDÍLEJ:

František PlassFoto: DENÍK/Zdeněk Vaiz

František Plass
Narodil se 18. dubna 1944 v Plzni. Je odchovancem ČSAD Plzeň (dnes SK Smíchov). Ligovou kariéru absolvoval v dresu Škody Plzeň. K jeho přednostem patřila technika a skvělý přehled. V A týmu Československa má
11 startů. Přispěl k postupu 
na mistrovství světa do Mexika roku 1970, na šampionát však nominován nebyl. Jako trenér působil v Plzni, Chebu, Blšanech, Dukle Praha. Dnes žije v Městě Touškově na severu Plzeňska. 
S autorem rozhovoru a dlouholetým spolupracovníkem Deníku Pavlem Hochmanem připravuje autobiografickou knihu, která by měla vyjít příští rok, kdy oslaví sedmdesáté narozenin. 

V šedesátých a sedmdesátých letech patřil stoper Škody Plzeň František Plass k nejlepším fotbalistům Československa. Republiku reprezentoval už v dorostu, později startoval za reprezentační juniory, za olympioniky a v dresu áčka národního týmu sehrál jedenáct oficiálních mezistátních utkání.

Jeden ze svých nejlepších zápasů bohaté kariéry však odehrál v září 1971 v domácím duelu Škody Plzeň v Poháru vítězů pohárů s Bayernem Mnichov.

V létě roku 1971 sestoupila Škodovka z první ligy, nálada ve Štruncových sadech asi příliš radostná nebyla…
Klub měl šedesáté výročí od svého vzniku, ale nic se neslavilo. Po roce nás čekala opět druhá liga. Náplastí byly výsledky v Českém poháru, kde jsme se dostali až do finále, s béčkem Sparty dvakrát remizovali, doma 1:1, na Letné 3:3, a jelikož nerozhodná byla i střelba penalt, o vítězi rozhodoval los. Šťastnější jsme byli my, ale ještě nás čekaly dva finálové zápasy Československého poháru s mistrovskou Trnavu. Na tu jsme ale neměli, doma padli 1:2, jediný gól jsem vstřelil já a v odvetě nám to Trnava nasypala 5:1. Hrála však Pohár mistrů evropských zemí, nám připadla povinnost reprezentovat republiku v Poháru vítězů pohárů.

Los vám vybral hvězdný Bayern Mnichov. Co jste losu říkali?
Na evropský pohár jsme se těšili, vždyť od pětatřicátého roku, kdy hrál v Luční Juventus Turín, se žádný velký pohár v Plzni nehrál. Los nám ale doslova vyrazil dech, přestože já jsem si přál silného soupeře. Pro mne bylo daleko přijatelnější prohrát po dobrém výkonu s kvalitním klubem než třeba přejít s odřenýma ušima přes papírově slabšího soupeře. Bayern Mnichov bylo jedno z nejlepších světových mužstev, měli jsme z něj respekt, ale rozhodně jsme se nebáli, přestože jsme hráli druhou ligu. Těšili jsme se na Maiera, Breitnera, Beckenbauera, Müllera, Hoenesse a další.

Vedl trenér Jiří Rubáš zvláštní přípravu před domácím utkáním?
V té době jsme měli problémy i ve druhé lize, kde se nám nedařilo, a teprve pár dní před Bayernem jsme po dobrém výkonu porazili 4:0 Bohemians. Teprve potom jsme začali víc myslet na Bayern. Taktická příprava nebyla nijak zvláštní. Rubáš byl praktik, příliš teorii nedal, měli jsme hrát svou hru, stejně jako v posledním vítězném mistráku. Jen já dostal za úkol organizovat obranu tak, aby střelec Gerd Müller měl minimum prostoru a Ivan Bican zase dostal za povinnost hlídat Beckenbauera a zachytávat jeho útočné výpady.

Vyprodaný stadion se třiceti tisíci fanoušky vás hnal dopředu a podali jste výborný výkon. Vás osobně hodnotily sdělovací prostředky jako nejlepšího hráče utkání, přehrál jste i svůj protějšek Beckenbauera…
Opravdu jsme hráli dobře a dařilo se i mně, soupeř se chvílemi musel hodně bránit. Nastřelil jsem břevno, Karel Süss trefil tyč a já měl další šance, které jsem obyčejně v lize dával, ale štěstí se k nám ten večer obrátilo zády. V závěru jsme měli dokonce velkou smůlu. Při jednom obranném zákroku jsem se srazil s vybíhajícím Pepíkem Čalounem a Sühnholzem, od kterého se míč odrazil do branky. Prohráli jsme 0:1.

V současné době jsou utkání evropských pohárů společenskou událostí, jak tomu bylo tenkrát?
Po utkání uspořádalo naše vedení společnou večeři v hotelu Slovan, která mě osobně zklamala. Hráči soupeře přišli s velkou noblesou, jako kdyby byli někde mezi poddanými. Jen tak zobli do jídla, zřejmě, aby se neřeklo, s nikým se moc nebavili ani nepadalo příliš slov mezi nimi. Za pár minut odešli a už jsme je v Plzni neviděli. Dávali najevo nadřazenost a to se mi vůbec nelíbilo.

V mnichovské odvetě se příliš od Škody nečekalo, také jste prohráli 1:6 a byli vyřazeni…
Panovalo drsné počasí, celý den pršelo, byla velká zima. Němci se na kluzkém terénu lépe pohybovali, měli převahu a dokázali potrestat každou naši chybu v defenzivě. Po utkání jsme čekali, že bude stejně jako u nás nějaká společná večeře, ale pozvali nás jen do restaurace na stadionu s dřevěnými tribunami a jejich hráči tam ani nepřišli, což nás nepříjemně překvapilo. Zřejmě hráče z Československa nepovažovali za hodné své úrovně. Po sportovní stránce nám ale oba zápasy pomohly, začali jsme ve druhé lize vyhrávat a postoupili nakonec do první ligy.

O vaše služby se několikrát zajímala pražská Sparta, později Slavia a bratislavský Slovan. Byli i zájemci ze zahraničí?
Sparta měla velký zájem na konci šedesátých a na počátku sedmdesátých let, za přestup mi dokonce slíbila 100 000 korun, což byly tenkrát velké peníze. Já jsem zůstal v Plzni, protože se kluby nedohodly, a snažil se v dalších letech pro Škodovku odvádět co nejlepší výkony. Všechny přestupové anabáze podrobně popisuji v připravované knize. Vím, že po utkání s Bayernem se o mne zajímal právě trenér soupeře Udo Lattek a situaci sondoval i Feyenoord Rotterdam. To bylo hodně lákavé, ale tehdy bylo prakticky nemožné přestoupit do zahraničí. Podle přísných kritérií to bylo umožněno hráči až po třicítce a ještě navíc musel mít na kontě určitý počet mezistátních zápasů.

Říkalo se vám plzeňský Beckenbauer. Jak se vám to líbí?
Srovnání s jednou z největších světových hvězd těšilo. Naše hra byla hodně podobná, dokázali jsme při ní myslet, oba jsme už dopředu věděli, jak se bude situace na hřišti vyvíjet a podle toho konali. Já nebyl nikdy rychlý fotbalista, ale dokázal jsem při hře rychle myslet. V tom jsme si byli s Beckenbauerem podobní.

Vám bude příští rok sedmdesát, Beckenbauerovi o rok později. Jste si podobní i dnes?
Musím se hořce zasmát. Zatímco můj tehdejší protihráč patří k nejvyšší společenské vrstvě v Německu, patří mezi milionáře, já jsem zadlužen, zbude mně z důchodu sedm tisícovek a musím s tím vyžít. Situaci jsem si z části zavinil sám, z části jsem doplatil na svoji důvěřivost.

Jak vidíte situaci Viktorie před domácí odvetou s Bayernem?
Plzeňská Viktorka vždy byla, je a bude klubem mého srdce. Trenér Vrba se současným vedením udělali velký kus práce, za to jim patří můj obdiv. Ale Bayern je nad jejich síly, vzhledem k možnostem obou klubů to ani jinak být nemůže. Ukázalo to už první utkání v Mnichově, které mi tak trochu připomenulo náš tehdejší výprask. Viktorka se teď navíc nenachází v optimální pohodě. Měla by se semknout a všichni držet při sobě. Tipovat se neodvážím, vypadá to na jasnou výhru Němců, ale situace byla podobná i v roce 1971. Nám také nikdo nevěřil a málem jsme Bayern porazili.

Co vám teď dělá radost?
Velkou lásku rybaření jsem asi před třemi roky zanechal, rybářský lístek za 3000 korun si prostě nemůžu dovolit, zbývá mi jen ten fotbal. Fandím Viktorce a současnému vedení přeji, aby vydrželo v nastoupeném trendu. Moc mě těší také práce na životopisné knize, oživuji si přitom dobré, ale i horší chvíle hráčské 
a trenérské kariéry.

Autor: Pavel Hochman

5.11.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Povedlo se, Chříč otevře školu

Ilustrační foto

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

Muž obtěžoval ženu. Policie ho hledala i vrtulníkem

Plzeň - V pondělí večer probíhala v okolí boleveckých rybníků rozsáhlá pátrací akce.  

Hladovou vydru prozradil pes

Příšov – Zvláště chráněné zvíře se zatoulalo do Příšova.

Socha chátrá, 30 let je schovaná

Plzeň - V zámeckém parku v Křimicích stojí unikátní socha svatého Jiří více než sto let. 

Dvě problémové školy v kraji

Plzeňský kraj - Inspekce poukázalana situaci ve Starém Plzenci a v Plané. Většina studentů tamních škol neodmaturuje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení