Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Paul Breitner, vycházející hvězda německého i světového fotbalu, nemohl tušit, že se do západočeské metropole podívá podruhé až po dlouhých dvaačtyřiceti letech.

A opět s Bayernem Mnichov, tentokrát jako ambasador bavorského velkoklubu.

„Na zápas v Plzni v roce 1971 si dobře vzpomínám. Vyhráli jsme tady tenkrát 1:0 a v odvetě v Mnichově potom 6:1," vrací se na začátek sedmdesátých let muž, kterého slavný Pelé zařadil v roce 2004 mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů na světě.

V pondělí přivítal Paul Breitner v Měšťanské besedě v Plzni sponzory a hosty Bayernu Mnichov, mezi kterými byla i šestice českých sportovních novinářů.

Právě s novináři během večera strávil nejvíce času a trpělivě a zároveň velice erudovaně odpovídal na jejich otázky.

Fotbaloví fanoušci si jistě vzpomenou na jeho kudrnatou hřívu, plnovous a stulpny shrnuté až ke kotníkům.

Když nastoupil v září 1971 v Plzni proti domácí Škodě v utkání Poháru vítězů pohárů, měl za sebou první start za německou reprezentaci. Jeho úspěšná kariéra byla teprve na začátku.

Rychlý, důrazný a přitom technický fotbalista však brzy začal vedle velkých hvězd, Franze Beckenbauera či Gerda Müllera, sbírat jednu trofej za druhou, a to jak v Bayernu, tak i za národní mužstvo.

Rtuťovitý chlapík s pověstí rebela vyhrál s Bayernem pětkrát bundesligu, dvakrát německý pohár a jednou Pohár mistrů evropských zemí.

S německou reprezentací se stal mistrem Evropy (1972) a světa (1974).

Zejména na světovém šampionátu doma v Německu byl velkou hvězdou. Fotbaloví pamětníci si určitě vybaví finálový zápas proti Nizozemsku, ve kterém vedl soupeř 1:0 a Němci kopali penaltu.

Nikomu, ani Beckenbauerovi či Müllerovi, se na ni nechtělo. Jedině Breitner, muž bez nervů, si s vypjatou situací poradil. Riskoval zatracení. Ale ani pomyšlení, co by se stalo, kdyby pokutový kop neproměnil, ho nezastavilo. Breitner vyrovnal, Němci nakonec vyhráli 2:1 a stali se mistry světa.

V roce 1974 si znepřátelil fanoušky Bayernu, když nečekaně odešel do Realu Madrid. A i tam slavil úspěchy. V královském klubu odehrál za tři sezony sto zápasů, dvakrát s ním vyhrál španělskou ligu a jednou španělský pohár.

Po návratu sbíral další úspěchy v dresu Bayernu, dnes patří mezi ikony bavorského klubu.

I ve svých dvaašedesáti letech si drží postavu, kterou by mu mohli závidět dvacetiletí mladíci. Jen tmavé vlasy a vousy mu léty zešedivěly.

Na večeři v Měšťanské besedě, kterou zapíjel červeným francouzským vínem, si pochutnal. Třetí chod, dezert, už však nechal na talíři.

Kondici si udržuje i jako aktivní hráč mužstva internacionálů Bayernu i německé reprezentace. „Sehrajeme tak sedm osm zápasů za sezonu, k tomu nějaké benefiční zápasy," vypočítává.

Hrají s ním v mužstvu také někteří jeho vrstevníci?. „Kdepak, mým spoluhráčům je od čtyřiceti do pětačtyřiceti let. Z mé generace jsem v mužstvu zůstal sám," směje se.

Paul Breitner se dokonale orientuje i v problematice mládežnického fotbalu. Zamlouvá se mu i myšlenka mládežnické Ligy mistrů. „Je to dobrý nápad, ale ještě to chce vypilovat. Škoda, ve většině případů na sebe, na rozdíl od A mužstev, nenarazí nejlepší mládežnické týmy," říká.

„Vždyť v Německu není šampionem Bayern ani Dortmund či Leverkusen, ale dorost třetiligové Hansy Rostock. Podobné je to i v Itálii. Tam nevyhrál dorostenecký šampionát AC Milán ani Inter či Juventus, ale Atalanta Bergamo," dává k dobru zajímavou informaci Paul Breitner.