Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jako malí kluci jsme lítali za každým míčem v zámezí a ve druhé půli byli blízko ostrého faulu na něj. Ve zvířené škváře pak už jen lítaly pohlavky a rány pěstí a vše končilo vyloučením.

Pak se nám věnoval v žácích a dorostu jako trenér a člověk, který nám předával své zkušenosti. Přímý, nesmlouvavý a hlavně tvrdý k nám i k sobě. Fyzicky nám pořád stačil a mnohdy nám byl i druhým tátou. Za mnohé mu vděčíme dodnes.

Neznal větu: „Nejde to.“ Byl duší i srdcem vejprnického sportu a společenského života. A života užíval plnými doušky, každého nakazil. V posledních létech se doslova bavil svými dvěma pravnoučky a bylo cítit, že v nich vidí své pokračovatele. V dubnu jsme s kopou jeho vrstevníků a kamarádů slavili jeho osmdesátku. Rozcházeli jsme se s ranním svítáním a kohoutím kokrháním a hlavně vírou, že budeme ještě mnohé slavit. On byl mezi posledními – jako správný kapitán.

O to víc se nechce věřit zprávě, že v sobotu 13. srpna prohrál Josef (Cikán) Hrách nejdůležitější zápas své kariéry. Na loučení si moc nepotrpěl. To vždycky zmizel jak pára nad hrncem. Tenhle jeho odchod ale mnohé zarmoutil. Jeho nadšení, elán a vůle budou chybět.