Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Na trávníku si s ním ale soupeřovi útočníci příliš romantiky neužijí. Zkušený stoper nenechá protivníkovi metr prostoru. A než se forvard soupeře naděje, přijde o míč. A nebo musí svého strážce faulovat.

Slovenský fotbalista, který přišel na západ Čech letos v létě, zapadl do sestavy českého mistra s obdivuhodnou rychlostí a nazasvěcený fanoušek musí mít pocit, že vytáhlý zadák hraje ve Viktorii od žáčků. Se svým kolegou z obrany Davidem Bystroněm vytvořili jednu z nejlepších stoperských dvojic v lize.

S fotbalem jste začínal v Humenném. Kdo a kdy vás k němu přivedl?
Můj otec, který hrával fotbal na výkonnostní úrovni. Bylo mi šest let, začal jsem chodit do první třídy.

Zkoušel jste i jiné sporty než fotbal?
Začínal jsem s plaváním v místním klubu, ale spíše proto, abych se naučil plavat. Ve škole jsem se věnoval atletice, basketbalu a volejbalu.

Ve dvaceti letech jste opustil rodné Humenné a odešel do Bratislavy. Jaké to bylo zvykat si na nové spoluhráče ve špičkovém slovenském klubu?
Začátky nebyly nejlehčí. V té době nebylo sebevědomí mladých fotbalistů na takové úrovni jako dnes a stejné to bylo i se mnou. Nepřišel jsem ale do úplně neznámého prostředí, s některými spoluhráči jsem hrával už v Humenném a s dalšími za reprezentační jednadvacítku, a ti mně v začátcích v Interu nejvíc pomohli.

Jak jste se vyrovnával nástrahami hlavního města?
Ze začátku jsem bydlel nedalo stadionu a znal jsem tak maximálně cestu z hotelu na Pasienky a zpět. Postupně jsem se začal v Bratislavě oťukávat, zvykal jsem si a život ve velkém městě mně nedělal žádné problémy. Na prvním místě byl fotbal.

Po sportovní stránce bylo vaše účinkování v Interu velmi úspěšné, dvakrát jste získali titul a dvakrát vyhráli slovenský pohár. Nezamotala se vám z těch úspěchů hlava?
Start to byl výborný, i když v první sezoně jsem toho v Interu příliš nenahrál, ale potom už to bylo lepší a začal jsem se více prosazovat. Do Interu jsem přišel proto, abych navázal na práci v reprezentační jednadvacítce, která byla v té době velmi úspěšná. I díky tomu jsem se dostal do Interu a angažmá v něm bylo krokem vpřed.

Snem každého sportovce je zúčastnit se olympijských her, vám se to povedlo. Jak na olympiádu v Sydney vzpomínáte?
Byl to úžasný zážitek. Jediné negativum bylo, že fotbalový turnaj se hrál v místě vzdáleném dvě hodiny letu od Sydney, kde se odehrávaly téměř všechny sporty. Fotbalový olympijský turnaj byl ale skvělý, na stadiony chodilo šedesát sedmdesát tisíc diváků, hráli jsme proti Brazílii, Japonsku. A když jsme vypadli ve skupině, zbyl nám čas na návštěvu olympijské vesnice.

Další vaší štací byla Žilina. Co ve vás zanechalo angažmá v tomto klubu?
Inter začal ustupovat ze svých pozic, které si vydobyl, začaly tam problémy, a já přivítal možnost přestoupit do Žiliny, kde se mi po fotbalové stránce velmi dařilo. Škoda jen, že jsem tam nezažil titul.

Ze Žiliny jste přestoupil do Petržalky, která si jako první klub na Slovensku zahrála skupinu Ligu mistrů. Byl to další vzestupný krok ve vaší kariéře?
Ano. Petržalka měla velké ambice a já s ní získal mistrovský titul i Slovenský pohár. A zahrál jsem si také v předkolech evropských pohárových soutěží.

V osmadvaceti letech jste odešel do Temešváru. Proč jste zvolil právě rumunskou ligu?
Chtěl jsem si vyzkoušet zahraniční angažmá a s Temešvárem jsem byl v kontaktu už delší dobu. Byl tam navíc trenér Dušan Uhrin mladší, který mě chtěl do mužstva, hráli tam slovenští fotbalisté Baláž Borbély a Miloš Brezinský, se kterými jsem o tom hodně hovořil. Čekal jsem ale, až se dohodnou kluby, protože jsem měl v Petržalce smlouvu. Došlo k dohodě klubů, což jsem přivítal a strávil v Temešváru tři sezony.

Můžete trochu přiblížit rumunskou ligu?
V Rumunsku je o fotbal velký zájem, měli jsme vysoké návštěvy, každý zápas byl v televizi. Po sportovní stránce své angažmá v Temešváru hodnotím jako pozitivní a nejspíš bych v Rumunsku zůstal, kdyby v klubu nenastaly problémy.

Temešvár se dostal do finančních potíží a sestoupil do druhé ligy. Co se v klubu vlastně stalo?
Temešvár měl dluhy, kam se podíval. A nebylo to ani tím, že by nebyly peníze, ale proto, že klub řídilo amatérské vedení. Skončili jsme v lize na druhém místě, měli hrát předkolo Ligy mistrů a místo toho mužstvo skončilo ve druhé lize.

Naučit se rumunsky asi není snadné. Podařilo se vám to?
Když je člověk v jedné zemi tři roky, leccos pochytí. Časem jsem se v pohodě domluvil. I teď, když si voláme s bývalými spoluhráči z Temešváru, hovoříme spolu rumunsky.

V Temešváru jste hodně kamarádil s českým útočníkem Lukášem Magerou. Zůstali jste spolu v kontaktu?
Lukáš teď hraje čtvrtou anglickou ligu a stále si voláme. Mám v plánu, že až skončí podzimní část soutěže a bude trochu času, pojedu za ním do Anglie.

Z Rumunska jste zamířil do Plzně, jenže se o vás tehdy zajímal i Slovan. Proč jste dal nakonec přednost Viktorii?
Byly to spíše pocitové věci, které rozhodly, nebyly tam žádné pragmatické argumenty pro a proti. Přitom jsem znal vedení Slovanu, byl bych i doma, ale já se prostě v jednom momentě rozhodl pro Plzeň. Hovořil jsem o tom opět s Milošem Brezinským a přesvědčil mě i zájem vedení klubu.

Jakou roli sehrála ve vašem rozhodnutí osoba trenéra Pavla Vrby?
Když se trenér Vrba dozvěděl, že se naskytla možnost mého přestupu do Viktorie, hned mě volal a dlouho jsme spolu hovořili. Jeho osoba určitě napomohla tomu, že jsem do Plzně přestoupil.

Do sestavy českého mistra jste zapadl velice brzy. Čím si to vysvětlujete?
Usnadnila mně to hlavně skutečnost, že v Plzni jsou velmi dobří fotbalisté nejen po sportovní, ale i lidské stránce. Potom už to bylo jenom o tom, abych trenéra na trénincích i v zápasech přesvědčil, že do mužstva patřím. Navíc mužstvo hrálo v úvodu sezony velmi dobře a to vám potom pomůže k tomu, abyste do sestavy zapadl. Já jsem se jen snažil co nejlépe naskočit do rozjetého vlaku.

Ve stoperské dvojici nastupujete s Davidem Bystroněm, jak se vám s ním hraje?
David je velmi zkušený fotbalista a v české lize patří mezi top hráče.

Oba máte výrazné sklony útočit. Existují nějaká pravidla či situace na hřišti, podle kterých se řídíte, kdo z vás vyrazí do ofenzivy?
Pravidla mezi sebou máme, jsou daná trenérem a my se jen snažíme je respektovat. Mužstvo preferuje útočný způsob hry a my obránci se ho snažíme podpořit, stejně jako útočníci nám pomáhají při bránění.

V posledním ligovém utkání doma s Ostravou jste oba vyskočili před brankou na centrovaný míč, vy jste balon trefil, a on skončil na tyči. Stačili jste se ve vzduchu s Davidem domluvit, kdo komu dá přednost?
Oba dva jsme chtěli dát za nepříznivé situace gól. Možná byl David v lepší pozici, křikl si, ale já už byl ve vzduchu a nestačil reagovat na jeho požadavek. Bohužel jsem neměl štěstí, míč se odrazil od tyče do hřiště.

Jak vám bylo, když jste si po odvetě s Kodaní zajistili postup do Ligy mistrů?
Byl to nejkrásnější pocit, který jsem zatím ve fotbale zažil. Splnilo se mi něco, o co jsem se celou svou kariéru snažil. Měl jsem na to předtím pět pokusů a pokaždé mi to uteklo. Když toho pak po dlouhém čase dosáhnete, o to je ten pocit krásnější. Užíval jsem si to.

Při kterém utkání Ligy mistrů včetně kvalifikace vám bylo naopak nejhůře?
Asi při domácí odvetě s Trondheimem, když jsem po třiceti minutách hry odstoupil pro zranění. Další průběh jsem potom sledoval v kabině u televize, celý první poločas se nám nedařilo. Tohle bylo pro mě asi nejhorší.

Viktorii se nedaří v české lize navázat na velmi dobré výkony v Champions League. Čím to podle vás je?
V Lize mistrů jsme nenastupovali do zápasů jako favorité a na polovině soupeře jsme měli dost velký prostor, což našemu útočnému stylu hry vyhovuje. V české lize je to naopak, musíme dobývat zhuštěný prostor před soupeřovou šestnáctkou. I v české lize jsme ale měli dost velký počet gólových příležitostí, bohužel se nám je nedaří proměňovat a body nám utíkají. Já ale věřím, že se to od nejbližšího zápasu změní.

O Viktorii je známo, že v kabině panuje výborná atmosféra. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Už od letního soustředění v Rakousku jsem viděl, že je tu výborná parta, samé srandičky. A když máte kolem sebe spoluhráče, se kterými si rozumíte, těšíte se na každý trénink.

Snad každý člen týmu se stal terčem nějakého žertíku kapitána Pavla Horvátha. Už jste se nějakým jeho vtípkem osobně setkal?
Každý den se u nás v kabině něco děje a i já jsem byl terčem jeho vtípků. Nikdo se však neurazí a to pomáhá udržovat dobrou atmosféru v mužstvu.

S kým býváte ve dvojici na pokoji při cestách za soupeři?
Byl jsem už na pokoji s dvěma třemi spoluhráči, momentálně bývám s Rajtym (František Rajtoral, pozn. red.).

V Plzni už jste pár měsíců, jak na vás město zapůsobilo?
Já mám radši menší města s dobrou dopravou, kde nemusím trávit dlouhý čas v autě. Ale nejen kvůli tomu se mi Plzeň velmi zalíbila. Je tu všechno, co potřebuji, i rodinka je tady spokojena. Důkazem toho je, že i v čase volna necestujeme na Slovensko, ale volný čas trávíme tady v Plzni.

Máte tady nějaké oblíbené místo?
Speciální místo nemám, ale často se projdu náměstím v centru.

Kde v Plzni bydlíte?
Bydlíme na Sylvánu nedaleko zoologické zahrady a Dinoparku, což nejvíce potěšilo naše syny.

Jak si od fotbalu nejlépe odpočinete?
Nejlepší regenerací pro mě je spánek, a jinak všechen volný čas trávím s rodinou. S ní nejlépe relaxuji.

Zbude vám čas na nějaké koníčky?
Rád si přečtu knihu nebo se podívám na film. Mám rád i jiné sporty, ale teď na ně není čas.

V Plzni se za pochodu rekonstruuje stadion. Jak se vám zamlouvá?
Jsem rád, že se staví nový stadion, který bude opravdu velmi pěkný. Ale ještě raději budu, když na něj bude chodit co nejvíce fanoušků.

Ve středu vás čeká zatím nejtěžší zápas kariéry. Jak se těšíte na souboje s Messim a dalšími hvězdami Barcelony?
Barcelona je momentálně top mužstvo a pro každého fotbalistu bude zážitkem si proti ní zahrát.

Barcelona, jak říká Pavel Horváth, ´hraje jiný sport´, a na Nou Campu nikoho nešetří, nejeden klub odsud odjel s výrazným gólový přídělem. Nemáte obavy, že byste mohli dopadnout stejně?
Hrajeme Ligu mistrů a hrajeme o body, kterých chceme získat co nejvíce. Může to dopadnout všelijak, ale důležité bude, abychom měli pocit, že jsme odvedli na hřišti maximum.

Do Milána vycestovaly za Viktorií více než čtyři tisíce diváků, v Barceloně by to mělo být ještě více. Co na to říkáte?
Fanoušci byli fantastičtí. I při 67tisícové návštěvě je bylo slyšet. Věřím, že to byl pro ně krásný zážitek.

Co byste chtěl fanouškům vzkázat?
Aby jich chodilo na ligu co nejvíce a abychom měli podobné zážitky i příští rok. A těm, kteří chodí pravidelně, velmi děkujeme za to, že nám při zápasech svými hlasivkami pomáhají.