Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Devětatřicetiletý kouč převzal tým letos na prahu léta, předtím působil v roli trenéra mládeže, juniorky a asistenta ligového trenéra Marily Příbram. Když mu majitelé Viktorie nabídli funkci šéftrenéra mládeže a kouče staršího dorostu největšího západočeského klubu, nabídka ho zaujala natolik, že na ni nakonec kývl.

„Po několika schůzkách jsem našel s lidmi z Viktorky společnou řeč. Líbil se mi způsob, jak chtějí s mládeží pracovat, měl jsem z toho dobrý pocit. Navíc jsem po sedmi letech v Příbrami na sobě cítil, že by mně změna prospěla. Měl jsem ještě nabídky ze Sparty a z Českých Budějovic, ale rozhodl jsem se pro Plzeň,“ říká Karel Krejčí.

Jakou roli ve vašem rozhodování hrála skutečnost, že jste v Plzni dlouho působil jako hráč?
Významnou. Věděl jsem, že nejdu do neznámého prostředí. Když mě tehdy do Škody Plzeň přivedl ze Sušice legendární trenér Josef Žaloudek, bylo mně třináct let. Prožil jsem tu deset let života, Plzeň je pro mne srdeční záležitost.
Do Plzně jste se ale vrátil po čtrnácti letech a na rozdíl od trenérů, kteří v klubu působí dlouhodobě a hráče mohou sledovat od žáčků, vy jste z týmu neznal nikoho. Jak jste tento hendikep překonával?
Snažil jsem se s klukama strávit co nejvíce času. Trénovali jsme v létě dvoufázově, byl jsem v areálu v Luční ulici od rána do večera. Úmyslně jsem volil přípravné zápasy s těžkými soupeři. Taková utkání vám hodně napoví nejen o sportovní stránce, ale také o povaze a charakteru hráčů.
Vaším asistentem je odchovanec Viktorie Jiří Žilák. Jak si spolu rozumíte?
V tomhle jsem měl štěstí, s Jirkou jsme si padli do oka. Od první chvíle jsme si rozuměli, vzájemná spolupráce funguje, tak jak má.
V generálce na ligovou sezonu jste doma v Plzni vyhráli prestižní a kvalitně obsazený mezinárodní turnaj memoriál Stanislava Štrunce. Nic lepšího vás na úvod vašeho působení u týmu nemohlo potkat.
To souhlasí. Ten úspěch nám moc pomohl po psychické stránce, kluci získali zdravé sebevědomí a vítězství v memoriálu nás správně nakoplo.
Start do nové sezony celostátní ligy vám vyšel na jedničku, porazili jste doma Hradec Králové a vyhráli ve Zlíně. Potom ale přišla sprcha v podobě porážky v Českých Budějovicích. Neměl jste obavy, že to mladý tým poznamená?
Ne, naopak. Porážka na jihu Čech nám paradoxně pomohla, přišla v pravý čas. Kluci si uvědomili, že jedině tvrdá práce je může udržet nahoře. Nakonec to byla naše jediná porážka na podzim. Získali jsme za polovinu soutěže dvaatřicet bodů, jsme v tabulce druzí. To je bilance, se kterou musí být spokojen každý trenér. Klukům i celému realizačnímu týmu za to patří velký dík. Byl to skvělý půlrok.
V některých utkáních jste využívali služeb Lecjakse, Mudry a Süssera z prvoligového A mužstva a Staňka a Chvojana z třetiligové juniorky. Jak na to reagovali hráči, kteří tím přišli o místo v sestavě?
S tím nebyl žádný problém. Kluci to chápali, ostatně start zmíněných pěti hráčů byl pro tým přínosem. Když k dispozici nebyli, hráči z lavičky je dokázali adekvátně nahradit a do sestavy odpovídajícím způsobem zapadli.
Mohl byste vyjmenovat kostru týmu, o kterou jste se opíral?
Nerad bych někoho výrazně vyzdvihoval. Výborné podzimní výsledky jsou zásluhou celého družstva, dobré party. Kluci poctivě trénovali a odpovědně přistupovali k zápasům. Časem vykrystalizovala osa v podobě – brankář Houdek, stoper Bauer, v záloze kapitán týmu Jakub Dvořák a góly obstarávala dvojice útočníků Herák – Štverák.
V nejvyšší soutěži je Viktoria nejlepším celkem na hřišti soupeře. Doma jste sice neprohráli, ale třikrát jste ztratili body za remízy. Čím si to vysvětlujete?
Doma kluci nastupovali přece jen pod větším tlakem, vítězství se od nich očekávalo. Navíc jsme doma narazili na silné soupeře ze špičky tabulky Olomouc či Ostravu.
Kvalitní výkony v lize se odrazily i na počtu mladých fotbalistů Viktorie, kteří se objevili na nominačních listinách reprezentačních výběrů. Můžete je vyjmenovat?
V celku ČR U19 jsou Lecjaks, Süsser a Chvojan, v osmnáctce Nový, Vitouš a Mudra a Štverák, v sedmnáctce Matas a Vaněček, v šestnáctce Fillinger, Štípek, Kysela a František Dvořák.
Výhrou v memoriálu Stanislava Štrunce a druhým místem v lize podzimní výčet úspěchů dorostu Viktorie nekončí. Minulý víkend jste vyhráli v Praze prestižní halový turnaj memoriál doktora Václava Jíry.
Na turnaji v Praze kluci potvrdili výbornou formu a završili úspěšný podzim. Když za vámi s gratulací a uznáním chodí trenéři ze Sparty, Slavie či ze Slovenska a klukům tleská zaplněná hala, to je pro trenéra ta nejlepší odměna.

Profil Karla Krejčího

Narodil se v 20. 12. 1968 v Karviné. Rodiče se záhy přestěhovali na Sušicko, kde začal s fotbalem. Ve 13 letech ho přivedl trenér Josef Žaloudek do Škody Plzeň, kde prošel až do druholigového A týmu. V roce 1993 pod trenérem Zdeňkem Michálkem postoupil do první ligy a v létě téhož roku přestoupil do Zlína. Postupu do nejvyšší soutěže se dočkal také v dresu Dukly Praha a Českých Budějovic. Oblékal i dres Příbrami, kde začal trenérskou kariéru. Dorost Příbrami přivedl k historickému postupu do nejvyšší soutěže, vedl zde také třetiligovou juniorku a působil v roli asistenta u trenérů Kopače, Tobiáše a Kotrby. Letos v létě se po čtrnácti letech vrátil do Plzně, kde působí v roli šéftrenéra mládeže a kouče staršího dorostu FC Viktoria. Žije v Příbrami, s manželkou Dagmar vychovává šestnáctiletého syna Karla a dvanáctiletou dceru Dominiku.