Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Probojovat se do základní sestavy Viktorie Plzeň je úspěch sám o sobě. Fotbalovému záložníkovi Janu Kovaříkovi se to povedlo. Z pozice náhradníka se posunul na levý kraj zálohy a daří se mu. A se svými spoluhráči jde postupnými kroky za velkým snem, ziskem titulu mistra.

Už několik kol je to stejný obrázek. Sparta stáhne jeden den váš náskok na dva body a vy si ho druhý den vezmete zpět. Vnímáte s přibývajícími koly zvýšený tlak?
Myslím, že je to pořád stejné. Když se ale soustředíme jen sami na sebe a ze sedmi zápasů uhrajeme sedm vítězství, tak se dostaneme tam, kam chceme. Když budeme vyhrávat, nemusíme se na nikoho jiného ohlížet.

Trenér Koubek přičítá zvýšenou psychickou odolnost mužstva velkým zkušenostem hráčů. Myslíte si to také?
Souhlasím, určitě máme velmi zkušené mužstvo. Většina hráčů zažila těžké zápasy v reprezentaci nebo v evropských pohárech. Máme ostřílené mužstvo a to nám ve vypjatých situacích pomáhá.

Říkáte, že se soustředíte na sebe. Znamená to, že třeba nesledujete zápasy Sparty, největšího konkurenta v boji o titul?
Za sebe mohu říci, že v české lize se dívám jen na zápasy svých bývalých klubů, Jablonce a Slavie, takže derby se Spartou jsem po očku sledoval. Jinak se ale na utkání Sparty nedívám.

K výhře nad Brnem jste přispěl jedním gólem. Vaše střela prošla do sítě trochu se štěstím, neměl jste obavy, že gólman vaši střelu chytí?
Trochu ano, ale já ani gólman jsme netušili, jakou částí nohy vystřelím (směje se). Někdo balon tečoval na přední tyči a míč hodně rotoval, navíc balon na drnovitém terénu trochu skočil. Soustředil jsem se na to, abych na něj naběhl celým tělem, a myslím, že jsem míč trefil kolenem. Brankář to nečekal a střela prošla kolem něj do sítě.

Gólová akce, na které se podíleli ještě Tomáš Hořava a František Rajtoral, začala před šestnáctkou u vás. Byla to nacvičená kombinace?
Dá se říci, že ano. Brno při bránění couvá až do pěti obránců, což je asi součást taktiky, a my jsme tím pádem chtěli využít odkryté prostory před šestnáctkou. Přistrčil jsem míč Hořkovi (Tomáš Hořava), Rajty (František Rajtoral) mně poslal z voleje krásný centr a pak už to bylo relativně jednoduché (směje se).

Už několik kol hrajete v základní sestavě. Odráží se to u vás ve zvýšeném sebevědomí?
Ano, tohle vám potvrdí každý hráč, čím více hrajete, tím se cítíte lépe. Nevím, jestli je to na mých výkonech vidět (směje se), ale já osobně se cítím mnohem lépe, než když jsem chodil při zápasech na hřiště na posledních deset minut.

Od návratu do základní sestavy jste vstřelil už druhý gól. Dá se říci, že jste se už v základní sestavě usadil?
Těžko říct, to je otázka spíše pro trenéra. Nebude to vůbec jednoduché, teď se navíc po trestu vrací Milan Petržela, takže uvidíme, co trenér vymyslí. Když zůstanu v základní sestavě, tak budu samozřejmě rád.

Na vás i vašich spoluhráčích, na někom více a na někom méně, je patrné, že se už delší dobu neholíte. Má to souvislost se ziskem mistrovského titulu?
Ano, vousy budeme mít do té doby, než budeme mít titul v kapse nebo když naopak ztratíme šanci ho získat, což se doufám, nestane.

Chtěl byste se oholit dříve než v posledním kole?
To určitě, čím dříve, tím lépe, už to docela škrábe (směje se). A to na tom nejsem ještě tak špatně, když se podíváte na některé mé spoluhráče, ti jsou na tom mnohem hůře.

Kdy jste se přestali holit?
Už je to docela dlouho, přestali jsme s tím, když do konce ligy zbývalo ještě dva půl měsíce.

Už jste měl někdy v životě takhle dlouhé vousy?
Už jsem to zažil při druhém titulu Viktorky, ale to nebyla tak dlouhá doba, tehdy to bylo asi jen měsíc a půl.

Myslíte si, že se budete moci oholit po utkání se Spartou s tím, že budete mít jasný titul?
Tak to by potom bylo opravdu krásné …

Myslíte si, že by se mohlo na Letné ve 27. kole rozhodnout?
Těžko říct, máme před sebou ještě sedm kol, sedmadvacet bodů, což je velká dávka. Když ale budeme sbírat body po třech, jak jsme si naplánovali, překonávat jednotlivé schůdky, tak to bude super.

Viktoria doma v této sezoně neztratila ještě ani bod. V čem podle vás spočívá domácí neporazitelnost Viktorie?
Nejspíš se doma cítíme lépe než venku, navíc nám obrovsky pomáhají diváci. Když máte za sebou podporu jedenácti tisíc fanoušků, hraje se vám úplně jinak. Diváci nám pomáhají, jsme na to zvyklí a dokážeme se v takovém prostředí i více vyhecovat.